Jednou z nejcennějších věcí na celé současné Praze je rozhodně žižkovská Klinika. V propletené síti města, kterou v posledních desítkách let tká spíše logika kapitalistické akumulace než demokratické politiky, představuje jedinečný osvobozený prostor.

Je to místo uplatňování skutečné demokracie a základna pro pestrou přehršel důsledně emancipačních občanských aktivismů. Obojí má nenahraditelný praktický význam a obojí jsem dostal příležitost zažít v chodu, ještě než jsem se do Prahy přestěhoval.

Klinika je živoucím důkazem, jak zásadní je pro každé sociální hnutí jeho hmotná infrastruktura. Vzpomínám si na jedno odpoledne, krátce poté, co z Balkánu přišly zprávy o utrpení tisíců lidí na cestě ze zemí zničených válkou do Evropy. Měl jsem mít v Praze jakousi schůzku, kterou jsme se rozhodli spojit na Klinice s tříděním oblečení sebraného pro lidi na útěku.

Co jsme vyřešili, si nevzpomínám vůbec. Dobře si zato pamatuju, jaký dojem ve mně nechaly místnosti přetékající po pouhých několika dnech šaty a obuví, které se ani nestíhaly přebrat a vypravit směrem k uprchlickým táborům, takže jsme museli balíky nosit do sklepa blízkého evangelického kostela.

O rok později — v „okupačním režimu“ — jsem měl příležitost prožít na Klinice vynikající víkend. „Provoz“ obsazeného objektu přešel takřka úplně na správnou sestavu mých vrstevníků. Věkový průměr dočasných obyvatel budovy zachraňoval ovšem milý starší muž, který v ní po letech na ulici našel nový domov.

Společné vaření kotlíkových obědů, dlouhé noční hlídky a rozdělování úkolů na rovnostářských plenárních shromážděních — jako skautský tábor bez vedoucích. Desítkám lidí dala Klinika poprvé v životě zažít na vlastní kůži opravdovou svobodu, solidaritu a samosprávu: hodnoty, které si vetkla do štítu. Nadšení, radost a nefalšovaná „levě extremistická pohoda“ sršela z očí všem bez rozdílu.

Jeden osvobozený dům udělá víc než desítky schůzí, přednášek a koncertů. Klinice budou letos tři roky. Je škoda, že mému rodnému Brnu jeho Klinika zatím chybí a nic se na tom zřejmě ještě nějakou dobu nezmění.