Na tištěné slovo dlouhodobě dopadá vliv růstu nákladů včetně nákladů daňových. Ještě před deseti lety na něj byla uvalena pětiprocentní sazba daně z přidané hodnoty. Byla to paradoxně pravice, která v rozporu se svými hesly o snižování daní nakonec vyšroubovala zdanění novin a časopisů až na současných patnáct procent. Výsledkem je značný propad nákladu a omezení tištěných titulů.

Před deseti lety vycházelo na 1,6 milionu výtisků, nyní jen sedm set tisíc. Jen u deníků jde o pokles o pětapadesát procent. To se pochopitelně promítá i do pestrosti a cenové atraktivity nabídky čtiva pro čtenáře. Snáze přežívají konzumní tituly, obtížnější situaci mají málo nákladové tituly přinášející ověřené a odborné informace. Poptávku po informacích jen z části uspokojí digitální média, popřípadě informace zdarma. Nabídka tištěného slova má stále svůj význam.

Zřejmě i proto je v řadě zemí samozřejmostí, že tištěné slovo je daňově zvýhodněné. Rada EU tuto politiku obecně podporuje a většina zemí EU má dnes menší sazbu DPH na tiskoviny, než má dnes Česká republika. Ve Francii dokonce jen 2,1 procenta a například Belgie či Dánsko v rámci výjimky mají dokonce sazbu nulovou. V některých zemích se významnému tisku poskytuje dokonce přímá dotační podpora. Bylo tedy poněkud překvapivé, že zákon o snížení DPH na tištěné slovo zavetoval před Vánoci Miloš Zeman.