Podpora tištěného slova
Jiří DolejšV řadě evropských zemí je vydávání novin a časopisů daňově zvýhodněné. Zákon, který by snížení daně zavedl také v České republice, ale vetoval prezident. Přitom by podobný krok měl kladný vliv na mediální scénu a kulturní pluralitu.
Na tištěné slovo dlouhodobě dopadá vliv růstu nákladů včetně nákladů daňových. Ještě před deseti lety na něj byla uvalena pětiprocentní sazba daně z přidané hodnoty. Byla to paradoxně pravice, která v rozporu se svými hesly o snižování daní nakonec vyšroubovala zdanění novin a časopisů až na současných patnáct procent. Výsledkem je značný propad nákladu a omezení tištěných titulů.
Před deseti lety vycházelo na 1,6 milionu výtisků, nyní jen sedm set tisíc. Jen u deníků jde o pokles o pětapadesát procent. To se pochopitelně promítá i do pestrosti a cenové atraktivity nabídky čtiva pro čtenáře. Snáze přežívají konzumní tituly, obtížnější situaci mají málo nákladové tituly přinášející ověřené a odborné informace. Poptávku po informacích jen z části uspokojí digitální média, popřípadě informace zdarma. Nabídka tištěného slova má stále svůj význam.
Zřejmě i proto je v řadě zemí samozřejmostí, že tištěné slovo je daňově zvýhodněné. Rada EU tuto politiku obecně podporuje a většina zemí EU má dnes menší sazbu DPH na tiskoviny, než má dnes Česká republika. Ve Francii dokonce jen 2,1 procenta a například Belgie či Dánsko v rámci výjimky mají dokonce sazbu nulovou. V některých zemích se významnému tisku poskytuje dokonce přímá dotační podpora. Bylo tedy poněkud překvapivé, že zákon o snížení DPH na tištěné slovo zavetoval před Vánoci Miloš Zeman.
Pestrost tisku
Chci věřit, že to nebylo proto, že to byl návrh komunistického poslance (návrh jsem předložil já spolu s kolegyní Hubáčkovou). Jako jiné poslanecké návrhy sice musel dlouho čekat na projednání Poslaneckou sněmovnou, ale po patnácti měsících ho nakonec dolní komora schválila jasnou většinou sto jedna z přítomných sto třiceti pěti hlasů. A to napříč celým politickým spektrem.
V tomto volebním období byly jakékoliv pokusy i o komplexnější daňovou reformu blokovány. Politická pravice i levice má různé představy o daních a stabilita středové vlády se opírala i o to, že se na tento tenký led nepouštěla. Ale netýkalo se to návrhů velmi parciálních, jejichž srozumitelný přínos nebyl předmětem ideologických zápasů.
Tak pro náš návrh v listopadu hlasovali poslanci zejména z ČSSD, ale i mnozí z KDU-ČSL a ANO, také opoziční TOP 09, Úsvit a část ODS. Obdobný průběh jsme sledovali i na poslední prosincové schůzi Senátu. Návrh podpořilo padesát ze čtyřiapadesáti přítomných senátorů, opět napříč politickým spektrem. Zařadit noviny a časopisy do stejné snížené sazby jako knihy či léky nečinilo většině zákonodárců problém.
Mluvčí prezidenta Zemana zdůvodnil prezidentské veto. Prý jde jen o nekoncepční lobbying vydavatelů a nečekaně by snížil příjmy státního rozpočtu. V dopise předsedovi Poslanecké sněmovny prezident píše, že návrh považuje za nesystémový zásah do skladby zdaňovaných komodit. Pokud chce však prezident zvyšovat laťku pro systémové řešení daňové soustavy, není důvod proč si to dokazovat na tomto jednoduchém a obecně přijatelném návrhu. I malý krok rozumným směrem má smysl.
Je zřejmé, že si prezident Zeman i vicepremiér Babiš v mnohém rozumí. Není důvodu, proč by si tedy nevyříkali své ekonomické názory. Osobně vidím jako podstatnější řešení nízké daně obřích korporací než například restrikce podpor dlouhodobě nezaměstnaných. Ale debaty o komplexním řešením budou dlouhé, možná se přenesou do dalšího volebního období. Nemusí nyní vést k blokování snížení DPH u komodit, kde je snadné nalézt tak širokou a oprávněnou shodu.
Náš odhad rozpočtového dopadu je přibližně tři sta milionů korun, to je — ve více jak bilionovém rozpočtu, kde se aktuálně vybírají miliardy inkasa nad plán — zanedbatelná položka. Svou roli hraje i empiricky doložitelný fakt, že s propadem nákladu tiskovin ani vyšší DPH nezvyšuje daňové inkaso, ba naopak. Na pokles prodeje tištěného slova sice působí více faktorů, ale ten nákladový je významný.
Velcí vydavatelé polštář nižších daní potřebují nejméně. Ale vedle novin jako třeba Blesk vycházejí i specializované časopisy typu Zahrádkář. O kulturní a politické funkci tištěného slova ani nemluvě. Polštář pro činnost vydavatelů může mít vliv na pestrost a kvalitu nabídky, usnadní i cenovou konkurenci. Proto by nemusel být problém, aby si dolní komora proti prezidentskému vetu podržela svůj názor z listopadu loňského roku. Je to jen na ní.