V osmdesátých letech hledal světový kapitál novou strategii a výsledky této strategie zásadně ovlivnily následující desetiletí. Nejviditelnější byla takzvaná reaganomika, která hlásala omezení vlivu státu a deregulaci, současně pak globální expanzi USA s pomocí dolaru a uzbrojení SSSR. Výsledkem bylo, že stáhly ze světa obrovské finanční zdroje, ale i objem průmyslové výroby USA je dnes zhruba dvojnásobný oproti letům osmdesátým.

Geopolitickým vyjádřením nových poměrů spojených s pádem bipolárního světa byl takzvaný washingtonský konsensus. Ten se už ovšem značně vyčerpal a problémy sílí i uvnitř samotných USA. Aspirace na unipolární svět jsou dnes již zjevně pasé. Od časů „reaganomiky“ v USA narůstá dramaticky sociální nerovnost mezi nositeli astronomických majetků a „obyčejným plebsem“, při které tají i dosud tradičně stabilní americké střední vrstvy.

Symbolické je, že jeden z mozků „reaganomiky“, bývalý náměstek na financích Paul Craig Roberts, se za vlády demokratů stal prakticky jakýmsi slovním disidentem a zuřivým kritikem nezvládnutých dopadů expanze USA. Nyní se stal podporovatelem Trumpa. A místo vyhodnocení odtržení ideových východisek politiky z osmdesátých let od sociální reality, oprašuje je znovu. A paradoxem doby je příslib ruského pasu pro Roberte od prezidenta Putina, pokud by mu v jeho tažení byly činěny doma příkoří...

Nízké daně a trh bez přívlastku

Je „trumponomika“ navazující na časy Ronalda Reagana další novou strategií kapitalismu, nebo přináší spíš populistický chaos? Opravdu lze uvěřit, že by oligarcha v Bílém domě mířil proti majetkovému establishmentu a příjmové polarizaci společnosti? Může vrátit Trump USA její někdejší ekonomickou dominanci z minulého století, tedy z časů druhé a třetí průmyslové revoluce?

„Trumponomika“ už dnes nemůže nebýt na straně globálního kapitálu. Trumpův ministr financí Steve Mnuchin patří mezi lidi z oblasti Wall Street, léta působil v Goldman Sachs a očekávat od něj řešení predátorského financování tedy lze těžko. Již se vyslovil pro uvolnění regulace amerického finančního sektoru z roku 2010.

Dnes přichází nové výrobní technologie, které potřebují méně dělnických profesí, ale zvyšují produktivitu. Zakonzervovat USA izolacionismem by byla chybná strategie, modernizaci ekonomiky by nepomohl.

Rozhodujícím faktorem amerického růstu sice není export ale domácí spotřeba. Přesto platí, že mezinárodní dělba práce má vliv i na tuto obrovskou zemi. Globalizace sice některá pracovní místa ruší, jiné zase vytváří. Protekcionistická ochrana vybraných oborů bude mít negativní dopad na ceny a zaměstnanost.

Nyní se stal Trumpovým ministrem obchodu stařičký miliardář Wilbur Ross, kritik vstupu Číny do WTO i smlouvy NAFTA. Sám však má své firmy raději v Číně i Mexiku. A od nové administrativy si hodně slibují i zbrojařské koncerny, které potřebují zvýšit export.