V osmdesátých letech hledal světový kapitál novou strategii a výsledky této strategie zásadně ovlivnily následující desetiletí. Nejviditelnější byla takzvaná reaganomika, která hlásala omezení vlivu státu a deregulaci, současně pak globální expanzi USA s pomocí dolaru a uzbrojení SSSR. Výsledkem bylo, že stáhly ze světa obrovské finanční zdroje, ale i objem průmyslové výroby USA je dnes zhruba dvojnásobný oproti letům osmdesátým.

Geopolitickým vyjádřením nových poměrů spojených s pádem bipolárního světa byl takzvaný washingtonský konsensus. Ten se už ovšem značně vyčerpal a problémy sílí i uvnitř samotných USA. Aspirace na unipolární svět jsou dnes již zjevně pasé. Od časů „reaganomiky“ v USA narůstá dramaticky sociální nerovnost mezi nositeli astronomických majetků a „obyčejným plebsem“, při které tají i dosud tradičně stabilní americké střední vrstvy.

Symbolické je, že jeden z mozků „reaganomiky“, bývalý náměstek na financích Paul Craig Roberts, se za vlády demokratů stal prakticky jakýmsi slovním disidentem a zuřivým kritikem nezvládnutých dopadů expanze USA. Nyní se stal podporovatelem Trumpa. A místo vyhodnocení odtržení ideových východisek politiky z osmdesátých let od sociální reality, oprašuje je znovu. A paradoxem doby je příslib ruského pasu pro Roberte od prezidenta Putina, pokud by mu v jeho tažení byly činěny doma příkoří...

Nízké daně a trh bez přívlastku