Revoluce patriotů proti globalizaci

Probíhající patriotická vzpoura proti globalizaci v Evropě i za Atlantikem je výzvou pro liberální a proevropské elity, aby se reálným problémům v pozadí začaly věnovat skutečně poctivě a do hloubky.

Brexit, Trumpovo vítězství, italské referendum a pád vlády. Řetěz událostí posledního roku, které narušila snad jen volba Alexandra Van der Bellena rakouským prezidentem, a jejich mediální pokrytí vzbuzuje dojem, že sledujeme jakousi pozvolnou revoluci protiliberálních, nacionalistických sil, revoluci probíhající souběžně na obou stranách Atlantiku.

Jednotlivé volební výsledky, které obraz této vzpoury postupně skládají, jsou samozřejmě v mnohém odlišné. Jedno ale mají společné: ve všech případech slaví vítězství ti, kdo sebe sama prezentují jako odpůrci vládnoucího establishmentu. To platí o britské UKIP, o Donaldu Trumpovi i o italské Lize severu nebo protestní straně Beppeho Grilla. A platí to paradoxně tak trochu i o novém rakouském prezidentovi: zelený Van der Bellen nebyl kandidátem ani jedné z největších a vládních rakouských stran, ti oba v prvním kole propadli.

Krize zavedených politických stran je jedním z faktorů toho, co se děje. Faktorem zásadním je strach z globalizace a jejích následků. Globalizovaná ekonomika a její důsledky, eroze sociálních jistot, imigrace, obava o vlastní kulturu tváří v tvář kulturám přistěhovalců, to vše se spojuje dohromady a v očích mnohých vytváří dojem jakéhosi rozsáhlého spiknutí, jež dnešní elity západních zemí spřádají proti lidem.

Reakcí je snaha najít pevnou oporu, něco, co se v liberálním proudu neuznávajícím žádné hranice nerozplyne. A také se stáhnout do sebe, upevnit své reálné státní hranice.

Liberalizace za každou cenu
Ne že by globalizace nepřinášela dost reálných důvodů k obavám. Proti mezinárodním dohodám o volném obchodu (TTIP, TTP, CETA, TISA) varují už delší čas odbory, sdružení na ochranu spotřebitelů, levicoví ekonomové a ochránci životního prostředí. Kromě obav z poskytnutí další moci již tak mocným nadnárodním korporacím, dalších vln privatizace veřejného sektoru nebo oslabení ochrany práce a spotřebitele kritika směřovala i proti režimu utajení před veřejností, kdy se informace o smlouvách dostávají k veřejnosti přes WikiLeaks.

Nyní, po Trumpově volebním vítězství, Spojené státy podle nově zvoleného prezidenta odstoupí od transpacifické dohody TTP a evropští politici, například němečtí, již ohlašují, že transatlantická smlouva TTIP jako celek padá s novou americkou administrativou pod stůl. Kritika a protesty – dokonce masové – ze strany vlastních obyvatel, například v Německu, je k takovému postoji nepřiměly.

„Revoluce patriotů“ proti globalizaci využívá selhání stávajících liberálních politických elit, včetně těch levicových. Repro DR

Pro zajímavost, nově zvolený rakouský prezident Van der Bellen se vyslovil zřetelně proti dohodě TTIP i již podepsané dohodě s Kanadou CETA. Stejně jako jeho kolegové Zelení v Německu. V předtuše toho, co se bude dít, francouzská vláda již na konci léta požadovala pozastavit vyjednávání o TTIP, německá kancléřka Angela Merkelová ale stále smlouvu důrazně podporovala, na rozdíl od lídra německé sociální demokracie Sigmara Gabriela.

Problémy jako je liberalizace mezinárodního obchodu a všechny její důsledky, imigrace a integrace přistěhovalců a jejich vztahy s většinovou společností jsou reálné a složité a současné politické reprezentace v Evropě se s nimi potýkají s vypětím všech sil. Jsou kritizovány, ztrácejí politickou podporu, prohrávají ve volbách, a to samo o sobě je naprosto v pořádku.

Není ale žádná záruka, že politické reprezentace z „patriotického“ tábora budou tyto a další zásadní problémy řešit lépe. Jen velmi naivní člověk by například mohl věřit tomu, že Donald Trump se špičkami republikánské strany za zády bude omezovat moc korporací a chránit lidi práce. Mnoho levicově smýšlejících lidí v České republice (a jistě i jinde) přesto Trumpovi přálo vítězství. Někteří to jistě budou vykládat jako zradu části levice, která zkrátka sedla na lep pravicovému či fašistickému populismu.

Tak jednoduché to ale není. „Revoluce patriotů“ proti globalizaci využívá selhání stávajících liberálních politických elit, včetně těch levicových. Sociálně demokratické strany v mnoha zemích Evropy slábnou a jejich voliči se přelévají ke stranám typu britské UKIP, rakouských Svobodných či francouzské Národní fronty. Není to jen tím, že by všichni tito lidé přes noc zhnědli a zhloupli. Problém není ve voličích, ale především v těch, kteří si jejich hlas již nezaslouží a nedokážou jej získat. Třeba proto, že již nejsou vnímáni jako skutečně sociální.

Na jaře nás čekají francouzské prezidentské volby. Ať již skončí jakkoli, krize evropských politických elit a Evropské unie jako celku bude trvat dál. Jednotlivá lidová hlasování jsou jen symptomem něčeho hlubšího. Závažným problémům, jejichž vyústěním je dnešní patriotická vzpoura proti globalizaci a evropské integraci, se evropské politické elity, ale elity i mediální a společenské, budou muset věnovat opravdu poctivě.

Jinak opravdu hrozí, že se naplní zlověstné předpovědi o rozpadu Evropy na izolacionistické a vzájemně se hašteřící, nacionalistické a stále méně demokratické režimy.

A co si myslíte vy? Diskuse (12 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Martin Profant - Praha 7

Už zase Středa, 7.Prosince 2016, 14:07:4

Co je to proboha za rasu, ti lidé práce? A čím se liší od zbytku lidstva, ve kterém považujeme práci za nezbytnost bez niž bychom se nenajedli, ale nikol za definiční charakteristiku? A mohou být lidé bez práce lidmi práce?

Ohavný verbální a myšlenkový smok.

Martin Profant - Praha 7

Pardon Středa, 7.Prosince 2016, 14:08:7

...verbální a myšlenkový smog. Anebo šmok?

Josef Poláček - Manuální pracovník

Středa, 7.Prosince 2016, 14:10:56

Třeba také: "skok"?...

Filip Outrata - Praha

M. Profantovi Středa, 7.Prosince 2016, 14:40:23

Je to prosté, jsou to lidé, kteří mají práci a bojí se, že o ni přijdou. Víc v tom nehledejte.

Lenka Vytlačilová - metrolog

Čtvrtek, 8.Prosince 2016, 00:04:43

Není to jenom o sociálnu.

Aristoteles učil, že člověk má především povinnost se starat o své spoluobčany, pak teprve o ty ostatní. Něco podobného hlásali i církevní otcové. Křesťan má milovat každého, ale ne každého stejně.

Na druhé straně stoici se pokládali za světoobčany a viděli to jinak.

Ten spor nebyl vyřešen do dnes. Podle mého názoru, záleží na osobní zkušenosti.

Veliká část dnešní městské levice se řadí do kosmopolitního tábora a spílá příslušníkům tábora prvního, bez toho, aby byla ochotna vzít na vědomí, že příslušníkům prvního z táborů se postoj kosmopolitního tábora jeví jako hluboce nemravný.

Martin Profant - Praha 7

Filipovi Outratovi Čtvrtek, 8.Prosince 2016, 13:27:20

Já v tom nenacházím ani to. Proč by neměl být "člověkem práce" ten, kdo se nebojí její ztráty, protože si věří a ví -- třeba mylně a jen z nedostatku zkušenosti --, že ho jeho pracovitost uživí?

Jak velké musí být obavy ze ztráty práce, aby se člověk stal "člověkem práce"? Patří mezi lidi práce vysokoškolský pretariát, ta nejobvyklejší fauna našich univerzit a nepatří mezi ně kopáč, který se nestará o den příští, protože dosti má ten dnešní na svém trápení a "bůh dal den, bůh dá chleba"?

Zato v té frázi nacházím, či spíše po zápachu rozpoznávám lacinou a zbabělou nahrážku za slovo "proletariát". Vím, ne ve Vašem kontextu, ale některá slizká erzatcsvinstva by se prostě neměla šířit.

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

"Lidé práce" Čtvrtek, 8.Prosince 2016, 20:08:11

výbornému článku Filipa Outraty nedominují, chvíli mi trvalo je tam vůbec najít.

Patetické sousloví „lidé práce“vnímám jako pokus čelit silným identitám patriotů návratem k oslovování tradiční identity elektorátu levice ať už ho nazveme proletairátem, dělnickou třídou či lidmi práce.

Ten průšviih, který v dnešním Právu Václav Bělohradský hezky pojmenovává "identitárární konzervativní kontrarevoluce", je celosvětový, netýká se jen "obou břehů Atlantiku". Má paralely i v Erdoganově Turecku a Modího Indii.

Filip Outrata - Praha

Uznávám, Čtvrtek, 8.Prosince 2016, 21:26:22

že lidé práce je trochu frázovitý výraz. Měl jsem si místo toho dát práci s přesnějším popsáním té skupiny lidí, kterou jsem měl na mysli: kteří sice práci mají, ale ta je jen taktak uživí, a cítí se velmi ohroženi přesunem jejich práce v rámci globalizace někam za oceán nebo nahrazením imigranty.

Filip Outrata - Praha

J. Kubičkovi Čtvrtek, 8.Prosince 2016, 21:39:33

Těch širších světových souvislostí a podobností vývoje (Turecko, Indie, asi bych tam přidal i Izrael) jsem si vědom, nechtěl jsem ten článek nechat rozběhnout do přílišné šíře.

Několik odstavců o identitě jsem si schoval na některý z příštích článků. Skoro se mi zdá, že kamkoli mi teď padne zrak, vidím úvahy o důležitosti identity. Znamení doby.

Filip Outrata - Praha

L.Vytlačilové Čtvrtek, 8.Prosince 2016, 21:43:50

Souhlasím, není to jen o sociálnu, a ten spor o kterém píšete je dnes stejně aktuální jako za Aristotela a vlastně kdykoli poté.

Jen bych trochu oponoval tomu, co píšete o církevních otcích. Oni byli dost univerzální, i sociální, třeba o pomoc uprchlíkům (v kontextu tehdejší doby) se také starali, třeba Jan Zlatoústý.

Křesťan by na jedné straně měl milovat každého člověka stejně, na druhé straně je v Novém zákoně třeba věta "a tak čiňte dobře všem, především pak těm, kteří patří do rodiny víry". To napětí je v křesťanství dodnes...

Lenka Vytlačilová - metrolog

K těm církevním otcům Čtvrtek, 12.Ledna 2017, 19:18:40

Z toho co znám z pojednání o rodině, církevní otcové opravdu hlásali, že křesťan má milovat každého, ale ne každého stejně.
Prvotní povinost byla k rodině (chápáno - ti, co žijí pod stejnou střechou) , pak následovali sousedé .. a někdy na koci byli ti nepřátelé.

Lenka Vytlačilová - metrolog

Tady je odkaz, sand bdue fungovat Čtvrtek, 12.Ledna 2017, 19:27:19

https://books.google.nl/books?id=4g95CgAAQBAJ&pg=PA76&lpg=PA76&dq=origen+ordo+caritatis&source=bl&ots=2ttI7eM50r&sig=iCilAEl06OjVDxCR3PFBZ3B77Ak&hl=en&sa=X&ved=0ahUKEwig3-SFnb3RAhWEuhoKHXXaDvcQ6AEIITAB#v=onepage&q=origen%20ordo%20caritatis&f=false


str. 76
Ordering emotions...

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.