Pokrytectví premiéra Sobotky

Premiér Bohuslav Sobotka se distancoval od výroku ministra financí Andreje Babiše, který se týkal koncentračního tábora v Letech u Písku. Zároveň ale nechce celý problém řešit.

Igor_demo20

Saša Uhlová

06.09.2016 12:00

Minulý týden vzbudil ministr financí Andrej Babiš pohoršení svým výrokem, že v Letech u Písku nebyl koncentrační tábor, ale že v něm Romové byli internováni proto, že nechtěli pracovat. Za svůj výrok se později omluvil. Deník Referendum vydal premiérovo prohlášení, v němž se prezentuje jako humanista, kterému je takový výrok odporný. „Mezi populismem a náckovstvím je velmi tenká hranice. Obávám se, že ministr financí ji teď svými výroky překročil,“ napsal Sobotka.

Premiér však zároveň uvedl, že není nutné, aby se Babišovým výrokem zabývala Sněmovna, jak požaduje opozice, pokud se za něj omluví. Tento jeho postoj vyjadřuje hlubší problém, který může být zároveň počátkem konce české sociální demokracie.

Andrej Babiš mezitím vyrazil do Let u Písku a celou kauzu, kterou svým výrokem vyvolal, se pokusil zužitkovat ve svůj prospěch. Ukázalo se, že ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL) a ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier (ČSSD) o odkoupení prasečáku, který se stal symbolem zneuctění piety romského holocaustu, již nějakou dobu jednají. Pokud teď Andrej Babiš na odkoupení „dá peníze“, zřejmě nějaké, které si našetřil, přičte si to jako svůj úspěch.

Mezi snahou udržet konsenzus a populismem, může být tenká hranice.

Ale vraťme se k obratnému premiérovi. V pořadu Partie televize Prima Sobotka uvedl, že považoval „za nutné se od toho distancovat, aby to nebylo spojováno se stanoviskem vlády“. Tak.

Premiér Bohuslav Sobotka je známý svou nekofliktností a svou schopností reagovat uměřeně a na míru publiku. Lavíruje už dlouhou dobu. Je ve vládě s Andrejem Babišem, který je do nadcházejících voleb zároveň jeho největší rival. Spojencem Sobotky v ČSSD pak je Milan Chovanec, který hranici populismu ve vztahu k uprchlíkům překračuje celkem pravidelně.

Jistě není lehké být předsedou strany, jejíž mnozí členové se již dávno vzdálili ideálům sociální demokracie, mezi které patří přesvědčení o rovnosti lidí a apel na solidaritu. Nahnědlých výroků sociálnědemokratických politiků se ve veřejném prostoru za poslední roky nashromáždilo tolik, že už to přestává být zajímavé a pozoruhodné. Stalo se to normálním projevem sociálních demokratů. Sobotka k obdobným výrokům většinou mlčí. Zřejmě se už dávno nejedná o excesy.

Můžeme mít jistě radost, že zatím u nás nemají úspěch žádní extremisté. Jedna z teorií, proč tomu tak je, stojí na doměnce, že si své voliče udržují tradiční strany právě proto, že jejich politici mají xenofobní výroky. Otázka je, zda ale populistické a rasistické řeči, které se stávají středním proudem, neposouvají celou společnost tak daleko, že takové pomrkávání a naznačování ze strany politiků již nebude stačit. A pak bude najednou pozdě. Plody práce těchto středoproudých xenofobů sklidí zřejmě někdo jiný.

V kauze Lety u Písku zaujal Sobotka přesně takový postoj, který má stále. Na jednu stranu se vymezil vůči tomu, co Babiš řekl, na druhou stranu se vymezil i proti tomu, že by to snad měl být problém pro vládu. Je to prý Babišova soukromá věc. Je až obtížné uvěřit, že zdánlivě principiální premiér chce mít asi hlavně jen klid a nějak to doklepat do voleb.

Není to poprvé, před nedávnem se například vyjádřil Sobotka, že nechceme mít v České republice výraznou muslimskou menšinu. Nejde ani tak o samotné sdělení, málokdo si přeje, aby se přesouvaly velké skupiny lidí do Evropy, už jen proto, že tak činí, protože mají velké problémy, které jim nikdo nepřeje. A masivní imigrace by problém pro Českou republiku skutečně představovala. Jde o kódovaný vzkaz, který tím Sobotka čtenářům rozhovoru vyslal, ono pomrkávání, že je na jejich straně.

V situaci, kdy žádní muslimští uprchlíci do České republiky masivně nepřicházejí, lze jeho výrok totiž brát jen jako populistickou úlitbu a přispění k atmosféře strachu. Srovnáme-li to s jinými, mnohem odvážnějšími Sobotkovými výroky, vychází z toho jediné. I premiér hledá onu tenkou hranici zřejmě z přesvědčení, že to jinak nejde. Že se xenofobní a strachpodporující výroky sociální demokracii nevyplatí, ukáže až budoucnost. Voličům, které ovládne jejich strach, totiž „socani“ nebudou stačit a hodí to někomu, kdo to myslí o něco víc upřímně.


Mezi snahou udržet konsensus a populismem, může být totiž také velmi tenká hranice.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.