Nejvytrvalejší hladovkářka na světě ukončila svůj protest. Trval 16 let

Petr Jedlička

Čtyřiačtyřicetiletá Indka Irom Šarmilová chtěla docílit odvolání normy, jež dává mimořádné pravomoci ozbrojeným složkám. To se jí ani za šestnáct let internace a nuceného krmení nepodařilo. Chce tak prý „zkusit jiné prostředky“.

Kapkou medu pozřenou před desítkami novinářů ukončila v úterý Irom Šarmilová svůj velký šestnáctiletý protest — vůbec nejdelší kontinuální hladovku současnosti, během níž byla dnes čtyčiačtyřicetiletá Indka de facto uvězněna a nuceně krmena hadičkou přes nosní dírku.

Hladověním chtěla Šarmilová docílit odvolání normy, jež dává vládním ozbrojeným silám na území jejího domovského státu Manípur mimořádné pravomoci, často zneužívané k potlačování opozice a šikaně civilistů.

Uspěla přitom jen v symbolické rovině — norma zůstává v platnosti, avšak mluví se o ní, a stávající indická federální vláda vyzvala nedávno vojsko a polovojenské jednotky, aby reagovaly na případné protesty vůči svému jednání s větší zdrženlivostí.

Irom Šarmilová, známá též jako Chanu Sharmila či Železná lady z Manípuru, došla dle vlastních slov v polední době k přesvědčení, že dalším prodlužováním hladovky už svého cíle nedosáhne. Nyní se proto chce „pokusit bojovat jinými prostředky“, konkrétně vstoupit do politiky.

Ráda by také prý „žila normální život“ a konečně si vzala svého přítele Desmonda Couhtina, který usiluje o stejný cíl právě politicko-občanskými kampaněmi.

Během úterní tiskové konference neskrývala Šarmilová své pohnutí: „Na tuto chvíli nikdy nezapomenu,“ prohlásila v slzách poté, co okusila ústy první jídlo za šestnáct let.

Kontext protestu

Manípur je jedním z chudých indických států ležících ve východním cípu země za Bangladéší, u barmské hranice. Obývá jej na 2,5 milionu lidí a na rozdíl od sousedních netěží příliš z možností růstu, které do země přinesly zahraniční investice a outsourcing nadnárodních společností. Ve státě navíc působí desítky povstaleckých skupin navázaných buďto na jednotlivá kmenová etnika nebo maoistické odbojové struktury.

Počet civilistů, které zabijí každý rok povstalci, indičtí vojáci či příslušníci polovojenských jednotek je relativně nízký — obvykle několik desítek. Vládní ozbrojenci však zneužívají často svých posílených pravomocí k zastrašování, zabavování majetku nebo šikaně rodin opozice.

Irom Šarmilová začala svoji hladovku držet po takzvaném Malomském masakru — události z listopadu 2000, při níž usmrtil provládní polovojenský oddíl ve vesnici u manípurské metropole Imphálu desítku jejích obyvatel.

Kvůli své hladovce stanula Šarmilová i před soudem, kde byla obžalována z pokusu o sebevraždu, což je v Indii trestný čin. Svojí vytrvalostí si ovšem získala celosvětové uznání a pověst jedné z nejznámějších bojovnic proti státnímu násilí. Organizace Amnesty International ji vyhlásila za jednu ze svých vězeňkyň svědomí.

Další informace:

CNN News 'Iron Lady of Manipur': World's longest hunger strike ends

The Guardian Indian hunger striker Irom Chanu Sharmila to end 16-year fast

NdTv.com Irom Sharmila Ends Fast, Says 'Am No Goddess, Want To Be Chief Minister'

Reuters India's 'Iron Lady' ends 16-year hunger strike over military law

The Times of India Manipur's Iron Lady Irom Sharmila ends 16-year-long hunger strike