HLADOVKA NÁČELNICE SPENCEOVÉ

Rád si představuju Brechta

u novin a rádia. Nevím proč,

ale vždycky jsou u toho otevřené sardinky na stole,

na jejichž lesklé kůži plují škunery,

za oknem brečí černý bez

a déšť bičuje moře.

Tak je to lásko,

na chvíli zavřu oči poezie,

otevřu si elektronické noviny,

a čtu nejhlubší báseň z poslední doby.

Orlí péra krouží mezi vánočními slevami,

bubny vytlačují Santu

a náčelnice Attawapiskátů hladoví

      v týpí před kanadským parlamentem.

Nechce dovolit krádež půdy předků

Nechce se vzdát kolektivního vlastnictví

Nechce parcely

nechce prodat jedle a smrky,

jezera a hory,

nechce ploty, ocel a beton,

kasina a bankomaty,

ani dětské koutky.

V čase nadívaných punčoch a krocanů

hladoví

pro hladové

pro vybrané k hladovění

Hladoví

jako sama Zem

Hladoví

jako Noc a Den

Hladová žena

hledí do studeně vlhkého oka premiérova

který na ní nehledí

který s ní nemluví

který s nikým nemluví

Oni nepotřebují mluvit.

Nemají s kým.

Zapomněli být lidmi.

Lidé spolu mluví.

Oni nemluví.

Nemusí.

Mají své zlaté stromy a zlaté nádrže,

mají své zlaté pancéře a zlatá telata,

mají svou zlatou horečku,

jen srdce nemají ze zlata,

protože ho nemají.

Leť orlí křídlo

Snes neviditelnou manu náčelnici

Leť orlí křídlo

A snes manu i Naomi Kleinové

Slétni hladový orle z nebes

A pozvedni utlačované

Ať vznešeně tančí na této Hvězdě

A přileť taky k nám

A vyklovej bezcitný nerozum

Téhle hříšné země

S tou její tupě bezmocnou ironií