Hillary a Donald — oba nesympatičtí?
Štěpán SteigerDalší z komentářů stálého spolupracovníka DR sledujícího dění ve Spojených státech přibližuje, jak moc negativní pověst oba vítězové primárek v USA mají.
Oslněn pozorností, kterou věnují masmédia oběma hlavním prezidentským kandidátům — pomíjíme skutečnost, že vedle obou hlavních jsou i kandidáti další, například z malých stran — může americký volič i evropský zájemce snadno přehlédnout, že se sdělovací prostředky soustřeďují hlavně na omezené projevy volebních kampaní. Jenom sem tam problesknou údaje o voličích jako celku, a to s obvyklým dodatkem, že jde o „možné voliče“ — jaká bude voličská účast si totiž netroufá nikdo odhadnout. A tu se ukazuje, že vlastně celková voličská obliba hlavních kandidátů silně pokulhává za obrazem, jejž by si mohl utvořit pozorovatel na první pohled.
Srovnáme-li přitom údaje historicky, dostaneme se k pozoruhodným číslům. Gallupův institut, nejstarší a dosud vážené středisko průzkumů veřejného mínění, nabízí například srovnání nejhůře oceňovaných prezidentských kandidátů: republikán Barry Goldwater, na něhož si pravděpodobně vzpomenou starší generace Čechoslováků jako na zarytého komunistobijce, měl ve druhém říjnovém týdnu roku 1964, tedy měsíc před volbami, 26 procent nepříznivě vůči sobě naladěných voličů a jenom 17 procent jej hodnotilo kladně; demokrat George McGovern — jemuž naopak evropský komunistický tisk přál jako „velmi pokrokovému“ — měl kladný i záporný vztah voličů vůči sobě takřka vyrovnán: v říjnu 1972 mu přálo 21 procent, proti bylo 20 procent voličů.