Trestní řízení proti Janě Nagyové jsou čtyři

Soud dnes nepravomocně zprostil viny Janu Nečasovou a tři její spoluobžalované v trestní věci zneužití tajných služeb. Petr Uhl komentuje toto rozhodnutí v kontextu současných sporů o součinnost policie a státního zastupitelství.

Podle samosoudkyně Heleny Králové, která jménem Obvodního soudu pro Prahu 1 jednala a dnes i nepravomocně rozhodla v trestní věci proti Janě Nečasové (dříve Nagyové) a třem bývalým vojenským zpravodajcům, se nepodařilo prokázat motivaci Nečasové k nezákonnému sledování tehdejší manželky premiéra Petra Nečase (ODS) Radky. Podle soudkyně z telefonických odposlechů vyplynulo, že Nečas Nagyovou miloval a stejně se chtěl rozvést.

Soudkyně obžalované viny zprostila odvolávajíc se na zásadu, že v pochybnostech je zapotřebí rozhodnout ve prospěch obviněných. Jenže motivace, například žárlivost, soupeření o muže, nenávist či podobně, není v daném případě součástí skutkové podstaty žalovaného trestného činu, zneužití pravomoci zpravodajské služby se pachatel může dopustit nebo může k němu navádět s nejrůznější motivací a s různým úmyslem. Soud posuzuje jen, zda obžalovaný skutek spáchal, o motivaci jeho jednání má často pochybnosti.

Aby bylo jasno – neusiluju o žalářování Jany Nečasové, dříve Nagyové, i když uznávám, že by její uvěznění pro prokázanou vinu při tajném sledování premiérovy manželky Radky Nečasové v době, kdy byla Nagyová v jedné osobě Nečasovou asistentkou, vedoucí jeho sekretariátu i jeho milenkou, a tím i sokyní Radky Nečasové, bylo dobrou prevencí. Bylo by totiž varováním pro všechny politické šíbry, čachráře, kmotry a pijavice, jimiž se český veřejný život jen hemží.

Mým záměrem je nyní pouze ukázat, že demokracie, zajišťující svobodu člověka a jeho práva, nemůže existovat bez právního státu. K němu ovšem patří nejen zákonná pravidla, nýbrž také minimalizace libovůle a svévole v politických a hospodářských záležitostech a co největší průhlednost rozhodování a jeho veřejná kontrola.

Dnešní rozhodnutí samosoudkyně Heleny Králové, vynesené jako nepravomocný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ale ukázalo, že od nedostižného ideálu, tedy právního demokratického státu, je tato republika zatím vzdálena o hodně více, než jsem doufal. Rozsudek vynesla soudkyně Králová jménem republiky, tedy i Tvým jménem, milý čtenáři, a také jménem mým, protože i já jsem občanem České republiky. Proto píšu.

Nebyl jsem překvapen sám. I veřejnoprávní média spekulovala vlastně jen o tom, zda soud uloží Nečasové Nagygové státním zástupcem navrhovaný trest přes tři roky, jenž by tedy musel být podle zákona nepodmíněný, nebo jen do tří let, který by mohl podmíněně odložit.

Válka soudů
Je to válka soudů, nic jiného, jak ukazují okolnosti soudního řízení. Městský soud v Praze loni na jaře předchozí osvobozující rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 zrušil a nalézacímu soudu přikázal, aby ve věci jednal a rozhodl znovu. Toto rozhodnutí učinil přitom Městský soud v novém složení senátu.

Spoluobžalovaný generál Ondrej Páleník, který byl v době tajného sledování Radky Nečasové ředitelem Vojenského zpravodajství, totiž namítal, že senát Městského soudu, tehdy rozhodující o odvolání státního zástupce proti prvoinstančnímu rozsudku, je podjatý. Pražský Vrchní soud proto soudu Městskému nařídil neobvyklé řešení – nové složení senátu odvolacího Městského soudu.

Podivností bylo v této trestní věci více. Ještě před prvním osvobozujícím rozsudkem uznala tatáž samosoudkyně Helena Králova Janu Nečasovou Nagyovou ve zkráceném řízení, tedy trestním příkazem bez projednání důkazů, vinnou. Odsoudila ji sice jen ke směšnému jednoměsíčnímu trestu, podmíněně odloženému, ale vinu shledala.

Nekonalo se pak ovšem žádné řízení, v němž by soudkyně Králová mohla být dotázána, proč změnila názor a Nečasovou Nagyovou osvobodila.

A obávám se, že při stanovení podmínek kárné odpovědnosti soudce současným zákonem, zaručujícím spíše jeho neodpovědnost, se žádné takové řízení se soudkyní Královou ani konat nebude. Státní zástupce chce nyní aspoň v odvolání proti rozsudku Králové navrhnout, aby Městský soud přikázal při vrácení věci prvnímu stupni, že má ve věci jednat a rozhodovat jiný samosoudce.

Loni trvalo v rozporu s trestním řádem více než dva měsíce, než Králová po ústním vynesení rozsudku (bez odůvodnění!) stranám doručila jeho písemné znění, kde ale opět žádné odůvodnění nebylo. Na to reagoval „Páleníkův“ senát Městského soudu výtkou – zveřejnil ji letos v dubnu – že nalézací soud hodnotí důkazy „asymetricky“ a že „úplně pominul části důkazů obžaloby“.

Soud dnes nepravomocně zprostil viny Janu Nečasovou a tři její spoluobžalované v trestní věci zneužití tajných služeb. Repro DR

Osvobodit čtyři obžalované podruhé po takovém rozhodnutí Městského soudu v Praze a při důkazech, které soudu předložil státní zástupce, vyžaduje značnou dávku odvahy. Doufejme, že to je jen soudkynin špatný odhad „politické“ atmosféry.

Budou ji soudit za nějaké kabelky
„Je to jen kriminalizace politiků, Janu Nečasovou chtějí soudit za to, že jako dárky přijala nějaké kabelky“, tak interpretovali čtyři trestní řízení s Janou Nagyovou politici ODS. Nejvíce, jak si vzpomínám, poslanci Marek Benda a Jana Černochová. Při vystupování v televizi byl v jejich očích vidět nejen strach, ale i zášť vůči olomouckému vrchnímu státnímu Ivo Ištvanovi a řediteli „realizujícího“ policejního útvaru Robertu Šlachtovi.

Lidé z ODS tvrdili, že Šlachtův Útvar pro odhalování organizovaného zločinu v květnu před třemi roky uspořádal úplné policejní manévry, kdy stovky policistů přepadlo Úřad vlády. Vláda Petra Nečase podala demisi poté, kdy se provalil skandál se zneužitím vojenské zpravodajské služby k tajnému sledování první Nečasovy manželky Radky.

Janu Nagyovou a další osoby začali trestně stíhat. A jako obviněnou ji vzal soud do vazby, v níž byla – považte! – dva měsíce a šest dní! To bylo vůči carevně, jak označovali obávanou vládkyni Úřadu vlády tamní úředníci, něco neslýchaného. Státní zastupitelství a policie zapomněli, kdo je v zemi pánem! Není to právo a zákon, nýbrž my, politici!

Bývá velmi obtížné dokázat aspoň zlomek nezákonných čachrů politiků a jejich milců, drží obvykle spolu basu. I Al Capone, který měl na svědomí vraždy desítek lidí, byl nakonec odsouzen jen za krácení daně. Přes úplnou neprůhlednost českého vládního klientelizmu se nyní státnímu zastupitelství podařilo zahájit proti Janě Nečasové hned čtyři trestní stíhání.

Za nejzávažnější považuju její trestní stíhání – a stíhání Petra Načase za účast na odchodu tří „rebelů“ v ODS, kteří se na podzim 2012 vzdali poslaneckých mandátů a následně získali teplá místečka ve státních firmách, což orgány činné v těchto trestních řízeních interpretovaly jako skutkovou podstatu podplacení. Zde „pomohl“ Nejvyšší soud. Rozhodl, že tři poslanci požívají beztrestnosti („imunity“), neb se mandátů vzdávali v souvislosti se svým mandátem a výměnný obchod se uskutečnil „na půdě“ sněmovny. To není žert. Na Janu Nagyovou se ovšem ani imunita nevztahuje.

Druhá je součinnost Nagyové s „kmotry“ Ivo Rittigem a Romanem Janouškem. Třetí je nyní projednávaná věc zneužití vojenského zpravodajství, tedy ze strany Nagyové „úkolování“ této tajné služby.

Nejméně významná je věc čtvrtá, tedy ony „kabelky“. Jde ale o krácení daně za luxusní dary v hodnotě 10,1 milionu korun, Nagyová připravila podle obvinění stát o darovací daň ve výši přes sedm set tisíc korun. Mezi dárci byli vlivní manažeři, podnikatelé, úředníci, advokáti a lobbisté. Ti všichni jsou zamýšleným soudním řízením ve věci „kabelky“ ohroženi.

A co si myslíte vy? Diskuse (8 příspěvků)

Rudolf Kadlec - student, Ústí nad Labem

Pátek, 17.Června 2016, 20:27:23

K předchozímu rozsudku soudkyně Králové uvedl odvolací soud, který též soudkyni případ vrátil k novému projednání (o jehož výsledcích informuje článek pana Uhla), následující:

„Soud při rozhodování vzal v potaz toliko důkazy svědčící ve prospěch obžalovaných a při hodnocení důkazů se nevypořádal s důkazy svědčícími v neprospěch obžalovaných. Výsledkem tohoto postupu je vadný rozsudek, který se nevypořádává se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, přičemž tyto nedostatky jsou zřejmé z nelogického a nepřesvědčivého odůvodnění napadeného rozsudku. (…) Soud pominul některé souvislosti mezi provedenými důkazy a některé jeho hodnotící úvahy jsou v rozporu s pravidly správného usuzování, s pravidly formální logiky. Zásada volného hodnocení důkazů není a nesmí být projevem libovůle, respektive svévole orgánů činných v trestním řízení. Z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na jedné straně a právními závěry soudu na straně druhé. Z odůvodnění napadeného rozsudku, které odporuje pravidlům formální logiky, jsou vady hodnocení důkazů v jejich vzájemné souvislosti, opomenutí důkazů a některé nelogičnosti zřejmé.“ (s. 23: rozsudek dostupný přes http://www.ceska-justice.cz/2016/04/mestsky-soud-o-zruseni-rozsudku-nad-nagyovou-zasada-hodnoceni-dukazu-nesmi-byt-projevem-libovule/).

Četl jsem rozhodnutí, které odvolací soud smetl (http://www.lidovky.cz/galeriedokumentu.aspx?dg=289&slide=0&c=A150903_152300_ln_domov_hm), a mohu jako „neprávník“ zodpovědně uvést, že jeho nedostatky musí být zcela zřejmé i laikovi s normálním (či jen trochu lepším) právním povědomím (ostatně kategorický tón odvolacího soudu to naznačuje – pravidla logiky jsou obecná, právo žádnými svými speciálními nedisponuje). Především soudkyně naprosto ignorovala téměř jakékoli skutečnosti, které obžalovaným nesvědčily (a které byly dostatečně medializovány a na něž také upozornil odvolací soud). Neříkám tím, že měla konstatovat vinu, ale že pokud jí snad konstatovat neměla, nestačilo nad určitými věcmi jen mávnout rukou a důkladněji je nezvážit. Jenže opomenutí jsou tak závažná a do očí bijící, že lze „neúmyslné přehmaty“ soudkyně téměř vyloučit…

Jistě je třeba počkat, až se budeme moci s nejnovějším rozhodnutím písemně seznámit, jakkoli se obávám, že bude muset opět zasáhnout vyšší instance. Nejlepší ale je, když se začnou, podobně jako po předchozím rozsudku Králové ve věci, vynořovat hlasy typu: Šlachta, Ištvan, blamáž! (https://zpravy.aktualne.cz/domaci/rezignace-nic-neumi-hodne-otazniku-pravicovi-politici-kritiz/r~85d5af42348211e6851c002590604f2e/) Nebo v měkčí variantě, slovy Jaroslava Kmenty: „Kdyby ta kauza, se kterou přišli, měla naprosto jednoznačný důkazy se vším všudy, tak to prostě soudy odsoudí.“ (http://video.aktualne.cz/dvtv/kmenta-slachta-neni-cattani-jeho-odchod-neni-nic-spatneho-os/r~d25b057a349011e6bc7c0025900fea04/?utm_source=blesk.cz&ut). Kmenta vystupuje tak, že jen nespekuluje, resp. je s případem seznámen natolik, aby se k němu mohl obstojně vyjadřovat. A pak zůstává nad jeho slovy opravdu rozum stát.

Kmenta uvádí: „Já jsem se na chodbě teď potkal s dvěma kolegy z Respektu a z Hospodářských novin a sami jsme se nemohli shodnout na tom, kde je pravda. Je vidět, že tam schází síla argumentů – jak říkám, kdyby byly silné důkazy, (…) nebylo by to politicky brané.“ Abychom v té otevřenosti pluralitě názorů nakonec neakceptovali kdejakou pitomost; aby se nám kdejaká účelová machinace nevešla pod pojem „odlišný právní názor“...

Petr_uhl02

Petr Uhl - Praha

Děkuju Rudolfu Kadlecovi za citát z usnesení Městského soudu Sobota, 18.Června 2016, 18:55:23

v Praze a za odkaz na text rozsudku soudkyně Heleny Králové. Jaroslav Kmenta (mimochodem můj redakční kolega z ČTK z let 1990 - 1992) není sám, kdo místo práva hledá "pravdu". Je to důsledek manichejského (černobílého) vidění světa, které je v této zemi silnější než třeba ve společnostech v Západní Evropě. Toto vidění má i Helena Králová, která soudí už přes 40 let a bude asi soudit až do konce kalendářního roku, v němž dosáhne věku 70 let, jak káže zákon. V České republice to je dost generační záležitost.

Rudolf Kadlec - student, Ústí nad Labem

Pane Uhle, Neděle, 19.Června 2016, 00:53:50

jen bych Vás poprosil o rozvedení toho manichejského vidění světa. Já totiž vůbec nechápu, co Kmentu k jeho názoru může vést. Hypoteticky mě napadají tři vysvětlení (mezi nimi první, pokud Vám ovšem správně rozumím, naznačujete):

- Kmenta kritizuje Šlachtu (příp. Babiše, který se Šlachty “zastal”), jehož ÚOOZ případ vyšetřoval, a právě proto vítá cokoli, co uškodí pověsti Šlachty a ÚOOZ.
- Kmenta se s případem a rozsudky neseznámil a jen spekuluje.
- Kmenta programově slouží nějakým (ať už jakýmkoli) zájmům a vědomě zkresluje skutečnost.

A opravdu nevím, k čemu se přiklonit. První a třetí varianta: na rozdíl třeba od Šafra se Kmenta snaží o diferencovanější přístup (viz např. zrovna nahrávka, na kterou jsem odkázal: Kmenta nedává najevo snahu Šlachtu “odstřelit” za každou cenu). Druhá varianta: to by s neprofesionalitou mohl zajít tak daleko (a vydávat jí za profesionalitu – neuvádí, že by jen bez bližších znalostí spekuloval)? Třetí varianta: záměry může mít kdekdo různé, ale v tuto chvíli mi nejsou známy nějaké indicie Kmentových nepoctivých úmyslů.

A co takový Pavel Šafr, který rovnou volá potom, aby se Šlachta a Ištvan z kauzy zodpovídali před soudem? (http://svobodneforum.cz/slachta-a-istvan-by-se-meli-zodpovidat-z-kauzy-nagyova-pred-soudem/) Kdybyste měl nějaký nápad (u Kmenty, Šafra či obou), byl bych vděčný za odpověď – tápu. Co kritikou Šlachty a Ištvana sledují politci ODS a TOP09, si dovtípíme snadno. Mnozí nestranní "pozorovatelé" médií asi nabyli pocitu, že když soudkyně nevyhověla obžalobě, měla k tomu zřejmě pádné důvody – což je svým způsobem taky pochopitelné, ne všichni mají čas zabývat se okolnostmi blíže. Ale že něco podobného říkají novináři? Novináři, kteří by měli vědět, o čem mluví, a když to neví, tak buď nemluvit, nebo nejprve nevědomost připustit - právě proto, aby své čtenáře nemystifikovali či nezaváděli na zcestí?

Dotyční novináři spojují rozsudek s kvalitou práce ÚOOZ, a potom docházejí přinejmenším k závěru, že Šlachtova odchodu netřeba litovat: tím propojují kauzu, která vedla k pádu Nečasovy vlády, s největší kauzou posledního měsíce a největší dosavadní krizí současné vlády. Takže, pokud nás dezinformují, ať už z jakéhokoli důvodu, není to maličkost…

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Politická atmosféra Neděle, 19.Června 2016, 10:37:28

"Doufejme, že to je jen soudkynin špatný odhad „politické“ atmosféry." je nádharná formulace.

Zdá se mi že téměř všichni události kolem státních zástupců a Šlachty hodnotí podle politické atmosféry a všichni si také myslí, že ta atmosféra je jim nakloněna.

Příznivci bývalé vládní koalice a odpůrci Babiše se domnívají, že došlo na jejich slova, Šlachta a Ištván jsou zdiskreditováni a neoprávněnost zásahu na Úřadu vlády byla prokázána. Babišova média to vidí opačně.

Odpůrci Babiše a zastánci socdem si myslí, že momentální vítězství Chovance nad ANO, státními zástupci a Šlachtou vytváří politickou atmosféru pro ně příznivou.

Pro tu poslední skupinu vzniká nutnost tance mezi vejci. Šlachta a státní zástupci jsou dobří, protože v důsledku jejich činnosti padla minulá vláda. Jsou ale také špatní, protože se s nimi střetl Chovanec.

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Rohy a kopyta Neděle, 19.Června 2016, 12:00:10

Podle zde v DR převládajícího názoru Chovanec úplně dobrý není.

Ale zásadní věc je ta, že Babiš má rohy i kopyta, zatímco Chovanec jen kopyta, Kalousek zase jen rohy. Tak to vidí například Jakub Patočka.

Petr_uhl02

Petr Uhl - Praha

Rudolf Kadlec mě vyzval, abych rozvedl manichejské vidění světa. Neděle, 19.Června 2016, 15:22:13

Co manichejství pro Evropu a okolí a hlavně pro křesťanství znamenalo kdysi, to si lze snadno vygúglovat. Já se ale od své dospělosti (tedy asi 60 let) potýkám s tímto viděním v politickém diskursu – kapitalizmus (tržní ekonomika), nebo socializmus (ten vysněný, nebo reálný, či ten demokratický, nebo reálný, založený na bodácích a represivitě Státní bezpečnosti, či ten ještě „reálnější“ z dob krvavého státního teroru)? Ale také NATO nebo Varšavská smlouva? A EHS nebo RVHP? A ještě dříve Němci, nebo Češi?

Postupně jsem dopěl k názoru, že sama volba mezi zlem a dobrem bývá pastí, slepou uličkou, která k objasnění problému nevede, a to i přesto, že základní mravní postoj nelze opouštět. Pomohli mi protestanští (českobratrští) přátelé, kteří na odporu k manichejskému vidění světa založili svůj kritický a křesťanský (a mravný) postoj ke katolicizmu.

O motivaci postojů Jaroslava Kmenty spekulovat nebudu, jen špitnu, že i když jsou jeho postoje jistě sporné či asi dokonce mylné, rozhodně nepředpokládám, že by byly formulovány z nízkých pohnutek.

To, co píše Jiří Kubička, je jistě pravda, ale souvislost trestněprávního postupu vůči Nečasovi a Nagyové nelze přece hodnotit podle jejich mravních pochybení či podle politické atmosféry, nýbrž výlučně podle toho, zda svým jednáním naplnili skutkové podstaty trestných činů podle platného práva. A o to mi šlo v mém komentáři. Přiznávám však, že jsem velmi podjatý vůči těm, kdož se jakkoli snaží mařit průchod spravedlnosti, včetně spravedlnosti trestněprávní. Nemohu ale posuzovat oprávněnost policejního a justičního postupu ad personam, tedy podle jeho protagonistů, jejich povah či „přešlapů“. To by mi vyšli podle způsobu, jímž dosáhli svých vzdělanostních stupňů, prakticky nastejno tři lidé, kteří v tomto příběhu vystupují: Jana Nagyová už se svou maturitou (univerzitních titulů dosáhla až později), Milan Chovanec se svým bakalářským a magisterským studiem a Marek Benda s doktorátem JUDr. z plzeňských práv…

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

To, co říká Petr Uhl Neděle, 19.Června 2016, 22:24:33

o tom, že trestně právní řízení nelze hodnotit podle morálního hodnocení a politické atmosféry, se zdá naprosto samozřejmé.

Ale fakticky je to tak, že když víte, jaký vztah kdo má k ODS, TOP09, ANO a ČSSD, tak téměř s jistotou víte, jak hodnotí dosavadní výsledek té kauzy. Petr Uhl je čestná výjimka.

Možná jsem to v předchozím komentáři přehnal s ironií na úkor srozumitelnosti.

Rudolf Kadlec - student, Ústí nad Labem

Pane Uhle, Pondělí, 20.Června 2016, 22:50:32

obecně Vaší úvaze o černobílém myšlení rozumím. Ale my dva se přeci shodneme, že vyvozovat z toho, co víme, že policie a státní zástupci odvedli přinejmenším fušerskou práci, je v tuto chvíli zcela nesprávné; Kmentovi bychom asi neřekli (resp.alespoň pokud budu mluvit za sebe) jen "nesouhlasíme s tebou", ale rovnou "mýlíš se". V tomto ohledu zaujímám(e) vlastně taky jednoznačné stanovisko.

Mířím k tomu, že jsou situace, kdy bychom se měli oprostit od "falešné jednoduchosti", a situace, kde by naopak rozumní lidé, bez ohledu na světonázor atd., měli tvrdit v zásadě totéž (přesněji se shodnout, co rozhodně netvrdit), protože situace vyznívá jednoznačně, a nějaké poukazy na "různý úhel pohledu" neobstojí: tady se mi třeba zdá poměrně jednoznačné, že je - při informacích, kterými disponujeme - nesmyslné v tuto chvíli kritizovat práci policie a žalobců kvůli rozsudku Králové. Vidím proto v textech novinářů psaných v duchu, na který upozorňuje pan Kubička, nejen nesouhlasné postoje, ale cosi pro veřejnou debatu velmi nezdravého, co na jednostrannost nelze zredukovat, a nedokážu ono "cosi" pochopit, ani pochopit, proč bych se měl vzdát představy, že jde o něco mnohem méně pochopitelného (protože méně "přirozeného") než "jednostranné" náhledy dané světonázorem toho či onoho (jakkoli tyto "jednostrannosti" nejsou žádným ideálem).

Za reakci v každém případě děkuju; samozřejmě Vám nemůžu vyčítat, že jste mi v mém tápání moc nepomohl, "instantní" odpovědi se nanabízejí. Sotva si dokážu představit, jak by mohly být ohlasy typu Kmentova vysvětleny jako "neabsurdní", jednak to ale nechci zcela vylučovat předem, a pak má absurdita více podob: proto jsem se pokusil p.Kmentu a Šafra kontaktovat, natolik mi to vrtá hlavou.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.