Džamila Stehlíková: lékař vám slouží. Trans* lidé: dotazník vyplňujeme na chodbě

Konference o právních podmínkách pro změnu pohlaví a lékařské péči poukázala na problémy, kterým u nás trans* lidé čelí. U psychiatrů a sexuologů například musí vyplňovat dotazníky, u kterých už dopředu ví, jaká odpověď se od nich očekává.

(jb)

16.05.2016 19:50

13177594_1549435125351974_4722432393334398574_n

Úřední změna pohlaví trans* lidí vyžaduje splnění několika velmi striktních podmínek pro uznání preferovaného genderu. Foto TRANS*PARENT

Minulý týden v neděli se uskutečnila konference věnovaná situaci trans* lidí v České republice, především právním podmínkám pro úřední změnu pohlaví transgender* osob u nás a s ní související dostupné lékařské péči. Konference upozornila na celou řadu nedostatků a problémů, se kterými se trans* lidé potýkají.

„Otázka práv trans* lidí v České republice se v minulosti většinou řešila v rámci medicínského kontextu. Lidskoprávní rozměř práv trans* osob byl velmi dlouho poměrně opomíjen,“ řekla na úvod konference pořádané spolkem TRANS*PARENT Martina Štěpánková náměstkyně ministra pro lidská práva Jiřího Dienstbiera. Zároveň tím také vymezila směr, kterým je podle ní třeba se ubírat i do budoucnosti.

Posun od medicínského pojetí k lidskoprávnímu se také odráží v postupném upouštění od používání pojmu „transsexuál“, kterým se v České republice často označuje člověk, jenž podstupuje hormonální terapii či operativní změny s cílem přizpůsobit své tělesné rysy preferované genderové identitě. V posledních letech tento pojem v rostoucí míře nahrazuje termín „transgender lidé“, jež je pro trans* osoby přijatelnější, protože se nejedná o medicínský pojem vyjadřující diagnozu a rovněž zahrnuje široké spektrum genderových identit.

Také poradenský psycholog a manželský a rodinný poradce Jiří Procházka poukázal na přílišnou sexualizaci lidské identity: „Sexualizace identity je moderní fenomén, který zhruba na začátku dvacátého století ještě neexistoval. Dnes většina společnosti bere identitu jako něco, co je založené hlavně na sexualitě, a ta sexualita je založena na pohlaví. To je to slovo sex v té sexualitě, s tím, že základem sexuality je sexuální orientace, která je něco černobílého, a ta sexuální orientace je zase založena na pohlaví toho, kdo nás přitahuje,“ vysvětlil Procházka.

Podle něho byla dříve identita mnohem více založena například na genderu či na společenské roli. Jiří Procházka také zpochybnil danost pohlaví: „Většinou pohlaví vnímáme jako něco samozřejmého, co je vrozené. Chtěl jsem poukázat na to, že tomu tak není, že i pohlaví je nějaký koncept,“ uvedl Procházka, který následně zdůraznil, že také v případě pohlaví se jedná o nějaké rozhodování.

„Vždycky je jakási autorita, která to určí, třeba lékař nebo nějaká komise, olympijský výbor, kterým to vyjde v testu,“ řekl Procházka s odkazem na řadu případů, kdy je takřka nemožné jednoznačně stanovit pohlaví a ve výsledku se tak jedná o rozhodnutí, které je dobově podmíněné.

Žádost o změnu pohlaví není možná bez ukončení reprodukce 
I navzdory posunům ve vnímání trans* lidí u nás, podle právníka Ondřeje Plešmída z Platformy pro rovnoprávnost, uznání a diverzitu (PROUD) právní řád v České republice k trans osobám stále přistupuje jako k lidem, kteří trpí duševní poruchou, jenž vyžaduje léčbu. Z pohledu práva se jedná o nemoc.

Úřední změna pohlaví trans* lidí následně vyžaduje několik velmi striktních podmínek pro uznání preferovaného genderu. Jednou z nich je požadavek na ukončení reprodukční funkce. Každá transgender osoba musí podstoupit medicínský chirurgický zákrok, aby si mohla požádat o změnu identifikátoru „pohlaví“ a rodného čísla ve svých osobních dokladech. Na tyto zákroky je navázána i možnost změnit si jméno na mužské či ženské.

Samotnému chirurgickému zákroku předchází hormonální terapie spojená s postupnou adaptací na život v roli příslušníka druhého pohlaví a prokazování schopnosti života v této roli. Během této fáze proměny lze požádat pouze o změnu jména na genderově neutrální, tedy takové, ze kterého není patrné pohlaví. Lingvistka Jana Valdrová podrobila kritice snahu, aby se v českém jazyce dalo ze jména a příjmení určit pohlaví dotyčného. Podle Valdrové neexistuje povinnost sdělovat rod svým jménem a příjmením.

Na konferenci byla také představena kolektivní stížnost několika občanských organizací, podaná proti České republice k Evropskému výboru pro sociální práva na základě Evropské sociální charty přijaté Radou Evropy. Stížnost napadá porušování lidských práv, které spočívá ve vnucené sterilizaci. Vzhledem k tomu, že se jedná o právní podmínku úřední změny pohlaví, souhlas se sterilizací není podle stěžovatelů svobodnou volbou člověka. Zároveň medicínský zákrok představuje zásah do integrity lidské bytosti.

Jahodová: když vyjádří pochybnost, musí přijít znovu 
Po příspěvku, ve kterém psychiatrička Džamila Stehlíková popsala své zkušenosti s prací s trans* osobami, které prochází změnou pohlaví, zazněl z publika dotaz, nakolik se pracuje s tím, že lidé odpovídají tak, jak sexuologové a psychiatři chtějí, protože právě na nich záleží, zda dotyčný či dotyčná bude moci proměnu nastoupit.

„Ač se cítím docela svobodně, i na mne to zapůsobilo, že jsem na některé otázky odpovídala to, co ten sexuolog chtěl slyšet, protože je tam samozřejmě touha to získat a člověk v tu chvíli cítí, když odpoví jinak, že trošku narazil,“ popsala svoji zkušenost žena z publika. „Víceméně ty otázky jsou formalita, člověk s určitou praxí, když k němu přijde klient, cítí, kdy odpovídá podle toho, co prožívá, nebo podle nějakého naučeného schématu,“ reagovala Džamila Stehlíková.

A dodala: „Ve chvíli, kdy je vzájemná důvěra, tak ten dotyčný zapomene na doporučení z Facebooku a věří tomu člověku, který mu chce s jeho problémem pomoct.“ Stehlíková především opakovala, že lékaři se snaží lidem, kteří k nim přichází, pomoci: „Musíte pochopit, že ten lékař vám slouží, to není někdo, kdo vás zkouší, nejdete ke zkoušce, to je vaše právo, váš život, to není život toho lékaře,“ hovořila k přítomným trans* lidem Stehlíková.

Socioložka Dita Jahodová, která dělala rozhovory s lidmi procházejícími proměnou, jí však oponovala: „V souvislosti s psychiatrickým či psychologickým vyšetřením, které také musí udělat, spousta z nich mluví o neuvěřitelné míře instrumentality, kdy dostanou nějaký dotazník, sedí na chodbě, nikdo se nezajímá o to, jak se cítí, a naopak ve chvíli, kdy vyjádří pochybnosti, tak se to rovná tomu, že na tu konzultaci musí přijít znova, a pak si sakra rozmyslí, co budou psát do dotazníku a co tam budou říkat, protože potřetí tam jít už nechtějí,“ zdůraznila Jahodová.

Její slova doprovodil potlesk v sále. Následně dala Ditě Jahodové za pravdu žena z publika: „Já sama jsem na té chodbě ty dotazníky mezi lidmi, kteří čekali na další vyšetření, vyplňovala, je to běžná praxe.“

Spolek TRANS*PARENT, který konferenci uspořádal, usiluje o dosažení sociální spravedlnosti, prosazování práv a pozitivních společenských změn ve prospěch trans* mužů, žen a genderqueer osob. TRANS*PARENT se tak snaží prosazovat pochopení a přijetí trans osob jak na společenské, tak na legislativní úrovni. Konference se konala pod záštitou ministra pro lidská práva Jiřího Dienstbiera, s podporou Výboru pro sexuální menšiny Úřadu vlády a za finančního přispění nadace Friedrich-Ebert-Stiftung, zastoupení v České republice.


A co si myslíte vy? Diskuse (1 příspěvek)

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Středa, 18.Května 2016, 08:07:31

Vyplňování dotazníků na chodbě je v lékařských zařízeních běžnou praxí. Ať už před jakýmkoliv vyšetřením nebo před operací.
A je naprosto běžné, že nikoho nezajímá, jak se pacient cítí.
Můžeme to samozřejmě odsuzovat jako lhostejnost a nesprávné jednání.
Ale ještě nikdy mě nenapadlo přemýšlet o tom, že jde o něco, co je namířeno speciálně proti mně.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.