Jen oživlá nádraží přilákají nové cestující

Miroslav Hudec

Peníze z evropských fondů budou použity na kultivaci vlakových nádraží. Mnoho starých budov tak bude opraveno a přeměněno v místa setkávání a útočiště cestujících.

Opět se potvrdila platnost starého rčení, že všechno zlé k něčemu dobré. Evropské peníze, které teď nelze použít na výstavbu dálnic, jimž chybí platné vyhodnocení vlivů staveb na životní prostředí, stát přesměruje na modernizaci českých nádraží.

Konečně, chce se říct každému, kdo pravidelně cestuje železnicí a ví, v jakém stavu většina z nádražních budov je. I když cítí trochu hořkou příchuť toho rozhodnutí, motivovaného asi více snahou nepřijít o ty peníze než přesvědčením, že už je za pět minut dvanáct, že za pár let už také nemusí být co modernizovat.

Vždyť co nejen nádražních budov, ale další drážní architektury, která vlastně už také patří k národnímu architektonickému dědictví, bylo zbouráno a stále bouráno je! A mnohdy ne proto, že by ji nebylo možno zachránit, ale protože na tu záchranu nebyly peníze a mnohdy ani chuť zachraňovat.

Mimochodem, tak před rokem, dvěma zmizel i vechtr pár kilometrů severně od středočeského Benešova, na němž jsem prožil většinu dětství a k němuž mě váže řada vzpomínek. Byl bych jej už jen proto rád koupil - kdybych se ovšem o záměru zbourat jej včas dozvěděl. Dráhy by ušetřily za bourání a ještě získaly peníze za prodej. A jistě by se našli zájemci i v desítkách, možná ve stovkách obdobných případů.

Před více než rokem zmizel i vechtr pár kilometrů severně od středočeského Benešova. Repro DR 

V první etapě se má opravit šedesát nádraží za celkovou částku tří miliard korun. Už je to nějaký ten rok, co České dráhy představily projekt „Živá nádraží“. Jsem rád, že na něj teď chce navázat Správa železniční dopravní cesty (SŽDC), jež od nich má nádraží koupit.

Alespoň tak lze soudit z deklarovaného záměru SŽDC vyhovět přání veřejnosti, aby nádraží vedle své hlavní funkce bylo také místem, kde lze i po zavírací hodině běžných obchodů nakoupit aspoň základní potraviny, občerstvení, květiny, kde se lze kulturně najíst, posedět v příjemném prostředí u kávy, koupit si denní tisk. Nevyužívané prostory velkých nádraží lze proměnit třeba jako konferenční sály, ubytovací prostory, jako informační centra.

Není to samoúčelné. Když obyčejná venkovská benzínka s mnohem menšími prostorovými podmínkami dokáže přilákat i spoustu zákazníků-nemotoristů a přivydělat si tak nezanedbatelné částky peněz navíc, jaké možnosti se pak nabízejí ekonomicky uvažujícím a přitom na potřeby cestující i necestující veřejnosti myslícím správcům často rozlehlých nádražních budov?

Ostatně ani provoz venkovských nádraží, třeba vzdálenějších od obcí, nemusí být tak prodělečný, když jejich správcům nebude líno popřemýšlet. Zvážit, zda by se tam nedalo prodávat alespoň drobné občerstvení, pohlednice, turistické potřeby, zda by tam nemohla být jednoduchá noclehárna pro turistu, kterému jako na smůlu ujel poslední vlak.

Poskytovat perfektní dopravní služby je jistě základ. Ale k přilákání zcela nových cestujících do vlaků to nestačí. Začít je třeba právě na těch nádražích.