Dopis Kateřině Arajmu: směšujete osobní postoje s právem

Zveřejňujeme otevřený dopis bývalého zaměstnance Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových k rukám jeho současné ředitelce Kateřině Arajmu. Právník Pavel Grošpic se v něm pokouší zpochybnit její argumentaci v jedenácti bodech.

Img_mgr

Pavel Grošpic

22.03.2016 08:00

Vážená paní Arajmu,

tiskovými zprávami z 19. února a 3. března tohoto roku odůvodnil Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) neprodloužení výpůjčky bývalé plicní kliniky v Jeseniově ulici v Praze na Žižkově aktivistům kolem squatu a autonomního sociálního centra Klinika (dále Klinika). Následně dne 15. března publikoval online komentářový deník A2larm rozhovor vedený s Vámi na toto téma.

Jako bývalý zaměstnanec ÚZSVM, právník pro zastupování státu v soudních sporech, jenž odešel z Úřadu na základě vlastní výpovědi před půl rokem, chci s Vámi polemizovat o důvodech, které uvádíte jako nosné pro neprodloužení výpůjčky.

Nejde mi vůbec o to, že ÚZSVM výpůjčku aktivistům neprodloužil; nechť skutečně budovu nabídne organizačním složkám státu, případně ji prodá, jak to nebyl schopen udělat v minulých letech. Jde mi o to demaskovat politický populismus, který se v této souvislosti započal uzavřením výpůjčky a pokračuje nyní likvidací Kliniky. Jde mi o to poukázat na falešné interpretace práva, které předkládáte veřejnosti, pokrytectví, kterého se dopouštíte, frapantně neprávní charakter a konečně i na nevkus některých Vašich argumentů.

Vezměme popořádku všechny proklamované důvody a vycházejme z předpokladu, že vyjádření ÚZSVM byla publikována s Vaším vědomím a souhlasem a jsou tedy v názorové jednotě s Vašimi argumenty, které jste vyřkla v publikovaném rozhovoru. Vycházejme z předpokladu jednoty názorů Vašich a státního úřadu.

1. V tiskové zprávě z 19. února ÚZSVM konstatuje neúspěšnost své snahy projednat se stavebním úřadem MČ Praha 3 možnost dalšího setrvání Kliniky v objektu. Z dalších vyjádření ÚZSVM a Vašich ale plyne, že ochota prodloužit aktivistům výpůjčku na straně ÚZSVM není dána z různých jiných důvodů. Máme tedy věřit tvrzení o úsilí ÚZSVM dojednat setrvání Kliniky v objektu?

2. V tiskové zprávě z 3. března ÚZSVM tvrdí, že by v případě uložení sankce stavebním úřadem v důsledku prodloužení výpůjčky nebo ponechání Kliniky v objektu bez smlouvy hrozilo zaměstnancům ÚZSVM trestní stíhání. Pro jaký by to mělo být trestný čin?

3. V tiskové zprávě z 3. března ÚZSVM dále cituje jakýsi rozhořčený dopis proti Klinice a zprávu Ministerstva vnitra o Klinice jako mobilizujícím tématu anarchistické scény.

V rozhovoru, který jste poskytla deníku A2larm, ještě návazně tvrdíte, že nevidíte rozdíl v právech mezi těmi, kdo chtějí provozovat Kliniku, a těmi, kdo proti ní chtějí bojovat. Je toto vůbec možné? Kdo má v právním státě co bojovat proti Klinice? Je přípustné, aby se státní úřad stavěl k odůvodnění svého postupu do jednoty s extrémními postoji veřejnosti? Schvaluje snad ÚZSVM nedávné žhářské útoky na Kliniku?

Považuje také ÚZSVM lidi z Kliniky za nepřátele společnosti? Fašizující elementy nepředstavují nebezpečí pro ústavně zakotvené základní hodnoty a pluralitní systém? Neslučitelnost Kliniky s veřejným zájmem má být nastolena už tím, že se v milieu Kliniky pohybují také lidé anarchistického smýšlení? Vrátí se veřejný diskurs k takzvaným „deklasovaným živlům“? Mají být za nepřátele společnosti považováni mladí lidé, kteří revoltují, tak jako prostě revoltovaly třeba i jen ze samé přirozenosti všechny minulé mladé generace proti společenskému systému?

Klinika jako celek, kromě toho, že byla a je squatem, byla také sociálním centrem fungujícím na principu komunity a otevřenosti navenek veřejnosti. Na Kliniku mohl přijít každý a účastnit se aktivit, které se tam pořádaly. Šlo zejména o bezplatné jazykové kurzy, projekce filmů, přednášky, setkávání rodičů s malými dětmi, humanitární sbírku (sám jsem tam přinesl věci a jiné odvezl na Balkán) a další.

V této souvislosti se vnukává zcela zásadní otázka: Jaké okolnosti přiměly ÚZSVM, že se nejprve s aktivisty dohodl a budovu jim poskytl a nyní lavíruje mezi důvody, proč výpůjčku neprodlouží?

Připomeňme, že uzavření smlouvy o výpůjčce předcházela intervence ministra financí Andreje Babiše ve prospěch aktivistů Kliniky. Tehdejší generální ředitel ÚZSVM František Dittrich se stal nepopulárním pro svůj striktní postoj v této záležitosti a byl odvolán (byť deklarované přímé důvody se týkaly něčeho jiného).

Po něm jste se stala generální ředitelkou ÚZSVM (bez jakéhokoli výběrového řízení ovšem) Vy a porozumění pana Babiše pro mladé revoltující a tvořivé lidi z Kliniky jste dala průchod a Kliniku z hlediska práva k budově jste legalizovala. Co najednou teď takový obrat?

4. V inkriminovaném rozhovoru dále zaznívá, že provoz Kliniky se dostal do rozporu s právními předpisy. Je toto důvod, proč nebude výpůjčka prodloužena? Proč tedy uvádíte spoustu dalších důvodů?

K tomu je ale třeba říci, že pronajímatel ani půjčitel nenese odpovědnost za to, zda nájemce či vypůjčitel v souvislosti s užíváním pronajatých nebo půjčených prostor dodržuje právní předpisy. Je na vypůjčiteli, aby si například opatřil potřebné oprávnění k provozování hostinské činnosti (byť by se třeba jednalo jen o doplňkovou činnost) – ÚZSVM se o nic takového nemusí starat.

5. Dále z rozhovoru plyne, že považujete za nemožné užívání stavby pro jiný účel, než pro který byla projektována, třebaže neexistuje žádné kolaudační rozhodnutí. Taková právní zkratka je přitom nesmyslná. Pokud se užívání objektu aktivisty Kliniky nepříčí zákonným zásadám hospodaření se státním majetkem, potom – za situace neexistujícího kolaudačního rozhodnutí – může ÚZSVM požádat stavební úřad o vydání povolení k předčasnému užívání stavby; podmínky vydání takového povolení pak bude zkoumat stavební úřad a ne ÚZSVM a své rozhodnutí také stavební úřad bude muset řádně odůvodnit.

Pokud by ve skutečnosti kolaudační rozhodnutí existovalo, je jednoduché požádat stavební úřad o vydání souhlasu se změnou užívání stavby – takové rozhodnutí je jednodušší přinejmenším o to, že by se nejednalo o dodatečnou změnu samotné stavby. Hodnotu stavby by taková jednání se stavebním úřadem nemohla snížit. Pro případného kupce by jediné omezení v užívání objektu představovaly jeho stavebně-technická podstata a jeho stav.

Argumenty generální ředitelky ÚZSVM Kateřiny Arajmu mají v mnoha případech zcela neprávní charakter. Repro DR

6. Zmiňujete nutnost vypracování privatizačního projektu a ekologického auditu, o „privatizaci“ objektu má pak rozhodnout vláda. To je ovšem holý nesmysl. To se týkalo majetku, který byl privatizován z majetku státních podniků v 90. letech podle zákona č. 92/1991 Sb. Tady se jedná o prodej v režimu zákona o majetku státu.

7.  Je tedy důvodem neprodloužení výpůjčky odpor části veřejnosti proti Klinice? Co to má co společného s veřejným zájmem? Je veřejný zájem právní nebo politickou kategorií? Záleží podle Vás veřejný zájem v momentální náladě ve společnosti?

8. Zmiňujete problém s hygienou a bezpečností. Ten tu nebyl, když ÚZSVM uzavřelo výpůjčku?

9. Zveličování údajně nebezpečného precedentu Kliniky pro jiné vlastníky nemovitostí považuji za směšné. Soudy projednávají každoročně celou spoustu žalob na vyklizení nemovitosti, kterou někdo protiprávně užívá zejména poté, kdy mu skončila nájemní smlouva.

Zpravidla ovšem nejde o squattery. Pokud se někde objeví squatteři a vybudují ve squatu sociální centrum, z nějakých důvodů se dotyčnému vlastníku de facto garantuje lepší ochrana a příslib pohotového vyklizení, jako tomu bylo v případě Ladronky, než obyčejným, neprivilegovaným vlastníkům, kteří se potýkají s neplatiči nájemného, a jediný prostředek ochrany pro ně představuje podání žaloby u civilního soudu.

10. Citujete ustanovení § 27 odst. 3 zákona o majetku státu, jež umožňuje výpůjčku pro účely sociální, humanitární a další. ÚZSVM se ale nemá paternalisticky starat o to, zda má dotyčný provozovatel v pořádku všechna povolení. To se nedá odvodit ani z citované normy, ani z žádné normy obecnější. Odpovědnost zatěžuje dotyčného provozovatele.

Je důvodem neprodloužení výpůjčky to, že ÚZSVM dodatečně přehodnotil otázku naplnění pojmů sociálního či humanitárního účelu tak, že Klinika jej v samotné podstatě své činnosti nenaplňuje? Pak by bylo záhodno upřesnit své důvody a svá prohlášení tímto směrem - názory pisatelů dopisů do toho ovšem nepatří.

11. Co máte na mysli výrokem, že aktivisté Kliniky chtějí zadarmo od státu budovu v hodnotě 15 milionů? Jestliže ÚZSVM mohl budovu prodat, proč to už neudělal? A pokud byla už předtím neprodejnou nebo prodejnou jen obtížně, může za to snad Klinika?

Při čtení zbytku sledovaného rozhovoru se člověku už pomalu ani nechce věřit, že jste to opravdu takto řekla a případně i myslela. Jste špatný advokát státu. Směšujete politiku a osobní postoje s právem. Semíláte všechny různé a možné důvody dohromady, a existují-li nějaké doopravdy, činíte je zcela nevěrohodnými.

Současné poměry na ÚZSVM považuji za smutné vyústění třináctiletého vývoje úřadu, jenž byl na prahu nultých let koncipován jako finanční prokuratura podle rakouského vzoru. Takové původní koncepci by měla odpovídat patřičná úroveň jurisprudence.

V Praze, 20. března 2016,

Pavel Grošpic

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.