Think-tank Evropské hodnoty nám do školy přivezl antikomunismus

Matěj Senft popisuje způsob, jakým jsou na středních školách prezentovány ideje Evropy. Boj s příživníky, chvála volného trhu a Ameriky, mentalita studené války. Pro sociální cítění nezbývá místo.

„V České republice se dost zanedbala výchova k demokratickým hodnotám,“ prohlásil bývalý europoslanec Libor Rouček v jednom z rozhovorů pro Parlamentní listy. Odpovídal na otázku, proč se rozhodl spoluzaložit Iniciativu pro evropské hodnoty.

Jejím cílem je šíření evropských principů mezi občany, a především pak mezi studenty středních a vysokých škol. Jedno pondělní dopoledne dorazil Libor Rouček i do naší školy.

Jaké jsou podle něj ty pravé evropské hodnoty? Angloamerický typ kapitalismu, řešení otázky příživníků sociálního systému a především antikomunismus. Dvouhodinová diskuze s bývalým europoslancem a členem sociální demokracie byla o všem jiném, jen ne o sociální rovnosti. Bylo to setkání s důmyslným neoliberálem Liborem Roučkem de America.

Lekce první: kapitalismus nad demokracii
V přeplněné a vydýchané místnosti plné znuděných tváří, které měly radost tak maximálně z absence na hodině matematiky, položil náš host svůj první dotaz: Co je podle nás demokracie? „Nefungující systém,“ ozvalo se odněkud z davu a já čekal, až se z „druhé strany barikády“ přihrne ocitovaná definice ze slovníku.

Namísto toho ale přednášející spustil opoziční řeč o tom, že je demokracie nejlepší systém vůbec a že za všechno špatné mohou jen příživníci tohoto systému, kteří ani pracovat nechtějí, protože práci vůbec neznají (ale pozor, nejsou to všechno Cikáni!). To v Americe to mají vymyšlené lépe!

Tak přece jen to taková nuda nebude! Mnohé znuděné tváře se probraly k životu a já vstal, abych se zapojil do diskuze. Narovnal jsem se, upravil si tričko s Karlem Marxem a Budem Spencerem a spustil jsem.

Roučkovo pojetí evropských hodnot je prosté: prosperita volného trhu – a to i na úkor chudých – a svoboda mluvit o tom, jak se mají v Americe lépe. Foto evropskehodnoty.cz

„Přesvědčení, že za vše mohou tak zvaní nemakači, co odírají systém, je mýtus. A také ta nejjednodušší výmluva. Chyba není v celém demokratickém systému, jak se snažila o chvíli dříve prosadit má spolužačka. Největším selháním je angloamerický typ kapitalismu, který začíná zastiňovat demokracii a staví se nad sociální rovnost.

Problém je i v sociální nerovnosti. Například nástupní plat sociálních pracovníků se pohybuje okolo patnácti tisíc korun. Platy poslanců dosahují desítek tisíc korun. Na vyrovnání těchto chyb by se měly soustředit evropské principy,“ domluvil jsem.

Lekce druhá: sentiment antikomunismu
Myslí si to i Libor Rouček? Když jsem usedl zpět na své místo, rozneslo se místností na chvíli ticho. Doufal jsem, že jej přednášející využívá na promyšlení adekvátní odpovědi. Místo ní se ale Rouček nadechl a v bojovném duchu začal vyprávět, jak je komunismus špatný, jak je v něm utlačována svoboda projevu a mnohé další a je rád, že systém, kvůli němuž musel dokonce emigrovat, je za námi.

Najednou jsem viděl zarytého kapitalistu starajícího se pouze o dvě věci: prosperitu volného trhu – a to i na úkor chudých – a svobodu mluvit o tom, jak se mají v Americe lépe.

Samozřejmě ne celá posluchárna si chtěla na povel kleknout před Amerikou a začít ji uctívat, zvedla se také vlnka odporu. Tu přednášející odrazil slovy o tom, že samozřejmě i Amerika chybuje. V některých očích najednou svitla jiskra naděje, která však rychle vymizela. Rouček totiž vzápětí uvedl, že dokonce i ve Vietnamu je pro místní mládež vzorem právě Amerika. Diskuze se tak z evropských hodnot rychle přenesla k Roučkovu nekompromisnímu americkému kolonialismu.

Chvíli na to ke mně přistoupila jedna z vyučujících, která Roučka pozvala. Vyzvala mě k opětovnému vložení se do rozvášněné diskuze. Ještě jednou jsem se tedy vydal do slepé uličky Roučkovy ideologie. Znovu jsme ale skončili u nostalgie po studené válce a mocných USA.

Později jsem se doslechl, že většina posluchárny si myslela, že byl můj „proslov“ předem nacvičený. Dokonce možná zinscenovaný za pomoci přednášejícího. Celá diskuze tak měla nakonec stejné vyznění jako Cervantesův román o důmyslném rytíři Donu Quijotovi. Stala se pouhou parodií na něco důležitého, co ale již pozvolna vymizelo ze společnosti a nyní je to jen pro smích. Spojení demokracie a sociální solidarity je onálepkováno jako bláznivost nebo konspirace.

Lekce třetí: evropské hodnoty
Libor Rouček a skupina kolem think-tanku jsou pokryteckou organizací. Prosazují volný trh a přísný individualismus zaměřený proti „příživníkům“. Přitom sami využívají evropských dotací. Pro výpomoc ze strany států musíte být zřejmě dostatečně privilegovaní.

Rouček se schovává za vznosná jména a autority jako Tomáš Gariggue Masaryk a Václav Havel, jejichž podobizny měl celou dobu za svými zády na přenosné tabuli. Přitom se ale staví proti mnohému z jejich dědictví. Vyzdvihuje totiž kapitalismus nad demokracii a sociální rovnost. To vše zahrnuje pod pojem evropské hodnoty.

Ve svém důsledku by tak mnohem více než uprchlická krize mohla být pro evropský étos degenerující právě továrna na konzervativní teze s názvem „think-tank Evropské hodnoty“.

Pojem evropských hodnot totiž není ukotven - jeho význam se může neustále měnit. Rouček a jeho družina soustavně pracují na tom, aby jej přišpendlili k neoliberalismu a k boji se sociálním státem. Na slovo demokracie tak možná už v definici evropských hodnot nezbude místo.

A co si myslíte vy? Diskuse (3 příspěvky)

Fotka_web_jpg

Petr Chaluš - konzultant ve vzdělávání

politika do škol jinak - ne pod pláštíky think tanků Pondělí, 14.Března 2016, 11:01:58

Na středních školách by neměly probíhat debaty jednostranně zaměřených politiků (pod pláštíkem think tanků a už jich máme hodně různých a často za nimi je nějaká skrytá politická síla nebo politická jednostrannost) , měly probíhat debaty, kde padnou různé názory a studenti si udělají představu samy (minimálně tak, jak se o to snaží veřejnoprávní televize)

Josef Poláček - Manuální pracovník

Pondělí, 14.Března 2016, 12:32:59

Dobrý text. Jeho autor je možná až trochu příliš "ultralevicový" ;-) , ale to je výsadou mládí.

V každém případě je možno zaznamenat dva pozitivní momenty na oné události: Roučkova apologie systému nezůstala bez kritické odezvy; a za druhé ten fakt, že dokonce jedna z učitelek našeho opozičníka vybídla k tomu, aby prominentnímu hostu dále kladl kritické otázky, se velice pozitivně odlišuje od nedávného případu v jisté škole, kdy tamější učitelka svým žákům jejich devótní dotazy pro jistotu sama připravila předem.

Jan Samohýl - Programátor, Praha

fajn článek Pondělí, 14.Března 2016, 23:44:8

Článek se mi líbil, jenom bych trochu polemizoval s tím, že evropské hodnoty nejsou tak docela ukotvené, existuje třeba Evropská sociální charta. (Ale je těžké si na to vzpomenout v přímé diskusi.)

"Libor Rouček a skupina kolem think-tanku jsou pokryteckou organizací. [..] Přitom sami využívají evropských dotací. [..] Rouček se schovává za vznosná jména a autority jako Tomáš Gariggue Masaryk a Václav Havel"

To je celkem běžný modus operandi podobných obskurních institucí.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.