Eliminace radikálů plynulou realizací jejich programu
Jiří JelínekPřebírání témat je jenom dobře promyšlený způsob, jak nabízet vlastní řešení a tvářit se u toho, že neradi. Jde o běžnou politickou praxi. Témata k přebrání se však loví většinou v konzervativních vodách.
Útok neonacistů na Autonomní sociální centrum Klinika a zničení výbavy vyvolalo kromě aktů solidarity i zhodnocení situace a pokusy o zamyšlení zprava. Starostka Prahy 3 Vladislava Hujová (TOP 09) by „by byla nerada, kdyby se její městská část stala kolbištěm levicovým a pravicových extremistů“. Stejným označením obou zúčastněných skupin rozmělňuje vinu mezi útočníky a oběti.
Po roce plného úspěchů komunitního centra Hujová prakticky opakuje svoje stanovisko z doby policejního zásahu. Jasně tím svým voličům dává najevo, že její názor neovlivní ani věcné argumenty, ani pozitivní zkušenost.
Místostarosta Alexander Bellu (ODS) se v posledním odstavci dopisu obyvatel Žižkova ptá, co si o Klinice myslí. To by samo o sobě nebylo nijak problematické, kdyby v předchozích odstavcích na tuto otázku neodpovídal označením Kliniky za „bezpečnostní problém“ a nenaznačoval, že oběti si za to můžou samy. Po takové konstrukci by ani nebylo moc velké překvapení, kdyby si na stránkách Aeronetu otevřel poradní okénko „Karma a co jste o ní netušili“.
Situace kolem Kliniky vrcholí pravděpodobným neprodloužením smlouvy, kterou kolektiv Kliniky uzavřel s Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových. Ta vypršela dnes, 2. března. Advokát Pavel Uhl ve své analýze komentuje argumenty ÚZSVM. Ukazuje se, že to hlavní, co opravdu chybí k pokračování aktivit na Klinice, je dobrá vůle úřadů. Její nedostatek demonstruje ÚZSVM navázáním na rétoriku zastupitelů: zodpovědnost za možné budoucí útoky svaluje na oběti.
Boj establishmentu proti „levicovým radikálům“ vypadá podobně i jinde. Během prezidentské kampaně v USA byly velkým tématem kliniky plánovaných rodičovství (Planned Parenthood) - centra, která nabízí sexuální výchovu, péči budoucím matkám a v krajních případech i potraty. Někteří republikánští kandidáti si budovali základnu podporovatelů lživými útoky a obranou konzervativních hodnot.
V prosinci na jedna z těchto klinik byla cílem masové střelby. Místo otevření diskuze o nebezpečnosti křesťanských radikálů ani ne týden po střelbě senátem prošel plán na odříznutí těchto klinik od státních peněz.
Žhářské útoky na ubytovny sociálně slabých u nás nebo na ty uprchlické v Evropě nijak výrazně politickou scénu ani veřejnost neznechucují. Naopak slýcháme, že se jedná pouze o důsledky frustrace obyčejných lidí, a ODS přispěchává s přebíráním témat extremistům. Skoro to začíná vypadat, že recept nácků na řešení problémů (tedy násilí jako prostředek otevření diskuze) funguje univerzálně. Zejména, když chcete prosadit něco konzervativního.