Pravicové tápání v začarovaném kruhu

Českou pravici zachrání už jedině integrace. V nejbližších letech se však takový scénář nejeví reálný. Překážkou mu jsou jednak ješitnost lídrů, jednak stále hlubší ideová propast v klíčových otázkách.

Ljelinek

Lukáš Jelínek

21.01.2016 08:00

Držím pravici palce. Vláda sestavená levicí vždy potřebuje čitelnou opozici postavenou na principech, idejích, programu. Dnes ale abychom takovou pohledali. Světýlkem na konci tunelu není ani Kalouskova posedlost Andrejem Babišem, ani nedávný kongres ODS.

Občanští demokraté jsou stále víc stejní. Petru Fialovi se podařilo utlumit vnitřní spory a prosadit konzervativní linii, která napravo od ODS připouští už jenom zeď. Komické ale je jeho předstírání, že máme před sebou novou stranu, nezatíženou hříchy minulosti. Přitom vazby na minulost z ní čouhají až běda.

Prý již není loutkou kmotrů. Ale jejich převodové páky svůj vliv neztratily. K hybatelům ODS dál patří Martin Kuba z jižních Čech nebo Pavel Blažek z jižní Moravy. Nová první místopředsedkyně Alexandra Udženija, hýřící energií a povrchními slogany, zase hájí Pavla Béma. Jak by ne: za jeho éry začala v pražské hierarchii stoupat.

Fiala se brání srovnání s Václavem Klausem a zjevně si jej nepřeje coby možného ideového vůdce pravice, nebo dokonce coby kandidáta na prezidenta. Zato Klaus junior už údajně do budoucna nebude jen modrým expertem na školství, ale třeba se objeví i na čele nějaké té kandidátky. Přitom mix národovectví, antievropanství a neoliberalismu je typický pro obě generace Klausů. Václav Klaus mladší již za svého protivníka definuje nejen „klasický socialismus“, ale i „neomarxistický teror“ a „zelený socialismus“. Ještě děsivější je inspirace ODS autoritativním technologem moci Orbánem nebo těžkým ideologem Kaczynským.

Pomalu beru na milost i toho ostravského chachara, který vedl ODS před Fialou a Nečasem. Mirek Topolánek byl prostořeký a neomalený. Pro jeho vnitrostranické protivníky nebylo těžké jej znemožnit – stačil otevřený rozhovor pro magazín pro gaye a antisemitismem zavánějící slova na adresu Jana Fischera. Leč pokrytectví prostý Topolánek také jako první upozornil na kmotrovské pozadí ODS a snil sen o „rozkročení“ strany, které by občanské demokraty zakotvilo ve společnosti mnohem pevněji.

Občanští demokraté jsou stále víc stejní. Petru Fialovi se podařilo utlumit vnitřní spory a prosadit konzervativní linii, která napravo od ODS připouští už jenom zeď. Foto web ODS

Ani kondice TOP 09 není o moc lepší. Vznikla spojením části křesťanských demokratů, městských liberálů a lidí dosud politikou nepolíbených. Její program šlo dosud shrnout jen do dvou jmen: Schwarzenberg a Kalousek. První se z veřejného dění pozvolna stahuje a Kalouska opouštějí i někdejší spolubojovníci z KDU-ČSL, jako je Pavol Lukša. Do vedení topky, jejíž nový šéf nevynechá příležitost otřít se o Miloše Zemana, se zato dostala paní Chalánková, která s prezidentem souzní jak ve vztahu k Norům, tak ve vztahu k islámu.

Kalousek zase žije jen Andrejem Babišem, jemuž nepřizná ani kousek dobrých úmyslů nebo rozumných návrhů. Ovšem o antibabišovské voliče se bude muset dělit přinejmenším s ČSSD - a ta po zkušenostech s minulými vládami o spolupráci s TOP 09 rozhodně nestojí. Dnes už běžně potkávám spoluobčany, kteří se definují jako pravicoví voliči, ale než umanutému Kalouskovi zvažují spíš dát hlas věcnému levičákovi Sobotkovi.

ODS a TOP 09 spojuje odpor proti elektronické evidenci tržeb. Fajn, rozdělí si možná polovinu hlasů drobných podnikatelů a živnostníků – o druhé půlce tuším, že jim EET nevadí, protože roztřídí poctivce od šibalů. Nenapadlo ale ODS a TOP 09, že svým postojem víc voličů odradí, než získají? Nebo snad protikorupční étos, který osedlalo hnutí ANO, vybledl? Nebojí se ODS a TOP 09, že jim bude připomenuta pověst korupčníků a klientelistů?

Za dané situace by byla nejlepším východiskem integrace pravice. Zvlášť když nikdy nebyla v českém prostředí silně zakořeněna. Hlasy, které ODS sbírala v 90. letech, se odvíjely hlavně z převažujícího antikomunistického étosu a pohrdání levicí. Potom stačilo říct „jsem pravicový“, aniž bych v praktické politice skutečné pravicové kroky dělal - a preference rostly. Nic se nemění ani tom, že nejvíc voličů se situuje do politického středu.

Integraci pravice ale brání víc než ješitnost lídrů. ODS se jednoznačně vyhraňuje proti EU, multikulturalismu, na migraci nenechá nit suchou. Stala se jemnější verzí Lidinského Úsvitu a Okamurovy SPD. Okázalé národovectví či prvoplánový populismus ale nikdy nebyly šálkem kávy TOP 09. Ať už je její evropanství upřímné, nebo elitářsky nabubřelé, dělí ji zahraničněpolitická témata od ODS víc, než si myslíme. Nemluvě o tom, že spousta zakladatelů topky se do nového projektu vrhla, protože chtěla ukázat, že lze konstituovat českou pravici jinak, než jak to dělá kontroverzní ODS.

Pravice se zkrátka bez integrace neobejde, chce-li představovat vážnou konkurenci levicových sociálních demokratů a populistických babišovců. Jenže zároveň platí, že v nejbližších letech je integrace nereálná. Leda by začala na úrovni obcí a krajů. Tam ale naráží na nevyzpytatelný lidský faktor. Proto bude tápání ODS a TOP 09 v začarovaném kruhu pokračovat. Stěžejním oponentem hnutí ANO, jež bude dál tradiční pravici luxovat voliče, tak zůstává Sobotkova ČSSD.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.