Je možné zopakovat loňský hospodářský růst?

Jiří Paroubek analyzuje důvody loňského růstu a předestírá návrhy, jimiž by vláda mohla povzbudit ekonomický vývoj i do budoucna.

Zpřesněná čísla loňského hospodářského růstu HDP české ekonomiky se ustálila na 4,3 procenta. Je však potřeba vidět několik faktorů, které se na tomto vysoce příznivém vývoji podepsaly a již se v takové míře opakovat nebudou…

Loni především velmi slušně rostlo německé hospodářství (1,8 procenta), s nímž je to české spjato tisícerými pouty. V loňském roce všechny zpracovatelské ekonomiky, včetně té české a německé, profitovaly z nebývalého poklesu cen ropy (od poloviny roku 2014 se ceny ropy snížily o 70 procent).

A již nikdy nebudou v jednom roce vyčerpány evropské peníze v objemu 152 miliard korun, jako se to stalo loni. Tato suma sama o sobě představuje přibližně 4 procent HDP. Jinak řečeno, je to vlastně celý loňský  český hospodářský růst. Dva z těchto faktorů, ovlivňujících české hospodářství loni, tedy pád cen ropy a obrovská suma evropských peněz, jež byla k dispozici, se už nebudou opakovat. Německá ekonomika letos naštěstí poroste zhruba stejným tempem jako loni.

Česká ekonomika, jako ekonomika zpracovatelská, se i letos zřejmě bude moci vyhřívat v paprscích poklesu cen surovin nezbytných pro produkci českého průmyslu a stavebnictví. Ceny komodit pro průmysl (těžký průmysl, potravinářství i strojírenství) v posledních třech až pěti letech klesají a zdá se, že tento pokles může (podle vývoje v prvních týdnech roku) pokračovat i letos. Ale tyto výhody zažívají naštěstí i jiné, nám konkurující, evropské ekonomiky.

Možnosti tu jsou
Bylo by krásné udržet i letos vysoké tempo růstu HDP z loňska, ale takové fundamentální a pozitivní změny v národním hospodářství tato vláda za dva roky svého působení bohužel nezaložila.

Co se jí ovšem povedlo velmi dobře – na rozdíl od předchozích pravicových vlád – to je vytvořit prostředí důvěry pro spotřebitele i podnikatele. V tom bude vláda jistě pokračovat.  A jistě bude pokračovat i v úsilí docílit příchodu nových zahraničních investorů. Tato otevřenost světu je velmi pozitivní.

Co by ovšem mělo vládu opravdu zajímat, to je každoroční odliv dividend z českých dceřiných firem na účty zahraničních majitelů (některé roky se jedná až o 300 miliard korun). Bude dobré najít například daňovým zvýhodněním cestu pro reinvestování části dividend v České republice. Pokud už se tedy vláda nedokáže dohodnout na zavedení druhé, zvýšené sazby korporátní daně pro největší české firmy oligopolního charakteru.

Sobotkův kabinet zatím nebyl schopen nastavit systém pravidelného každoročního čerpání evropských peněz ve zbývajících letech finanční perspektivy let 2014 až 2020. V pěti zbývajících letech (2016 až 2020) je možné každoročně čerpat přes 100 miliard, což s kofinancováním představuje každý rok cca 3 procenta HDP. Kdyby takové nastavení již existovalo, mohl být letošní HDP zhruba o toto číslo vyšší. 

Vláda by měla přistoupit k výstavbě nových domů pro seniory. To by zvýšilo zaměstnanost v krajích. Repro DR

Vláda si zatím příliš nevšímá problematiky start-upů. I tato oblast stojí za zorganizování, a to včetně uplatnění výhodného daňového režimu, který by k nám dokázal přitáhnout zajímavé inovace a nové technologie ze zahraničí.

Vláda se loni plně uspokojila v zásadě přechodným vzestupem stavební výroby. Na podporu českého stavebnictví neudělala nic. Tak trochu očekávala. že to teď půjde už  samo... Urychlení výstavby dálniční sítě i železničních koridorů se může podařit uplatněním metody PPP při jejich výstavbě a financování. Metoda PPP však může sloužit k uskutečnění výstavby i modernizace  typově celé řady veřejných staveb – nemocnic, ústavů sociální péče, věznic a podobných. Jde o to napumpovat soukromé peníze do připravených veřejných projektů. 

Vláda zatím kromě hezkých deklarací neudělala nic na podporu výstavby komunálních nájemních, sociálních a družstevních bytů. Přitom v této oblasti může být základním zdrojem financování bankovní úvěr, a jen okrajově dotace státu.

Vláda by měla cíleně přistoupit k použití mnohamiliardových depozit státních podniků k výstavbě nových domů seniorů v krajích, respektive k rozsáhlému modernizačnímu programu zastaralých sociálních ústavů v krajích. Tím by oživila činnost středně velkých i malých stavebních firem v krajích. A zvýšila zaměstnanost v krajích. 

Jak je zřejmé z povahy těchto námětů, jimiž by vláda mohla povzbudit hospodářský růst, pokud by se rozhodla k jejich uskutečnění, přineslo by to užitek až po skončení působení této vlády. A to v podobě robustně založeného hospodářského růstu. 

Vláda toho tedy mnoho, co by prosadilo vysoký, opravdu fundamentálně založený růst, zatím neudělala. V každém případě však vláda může nepřipustit zavedení nového tarifního řádu pro spotřebitele elektřiny, který byl připraven ERÚ a který omezuje hospodárnost a zájem spotřebitelů na rozvoji obnovitelných zdrojů. A otevírá cestu ke zbytečné investici do výstavby nových bloků jaderných elektráren řádově za stamiliardy korun.

Vláda by měla prosazovat – vůči ČNB – politiku tvrdé koruny tak, aby k datu zavedení eura měli občané v rozumném konverzním kurzu (18 – 20 korun za euro) přepočteny své úspory, ale také mzdy a ceny. Toto vláda může udělat okamžitě a s viditelným efektem. Současné vedení ČNB jde zjevně zcela opačným směrem. 

I kdyby dnes vláda měla zájem některý z těchto námětů uplatnit, letošní hospodářský růst to nezmění. Růst českého hospodářství je tak závislý na vývoji německého hospodářství a pozitivně jej bude ovlivňovat jen pozitivní vývoj spotřeby obyvatelstva a export. Problémem mohou být letos již i veřejné investice a jejich nižší dynamika.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.