Chci přispět X

Nejen auta. I alternativní energie jsou naší příležitostí

Je škoda, že vláda i český průmysl ignorují velkou příležitost pro Českou republiku, jakou je rozvoj alternativních technologií na výrobu elektrické energie a tepla v sousedním Německu.

Vzpomínám si na léta 2005–2006, kdy jsem byl českým premiérem a intenzivně podporoval výstavbu nového výrobního závodu Hyundai na severní Moravě v Nošovicích. Vzpomínám si, jak mě tehdy experti pravice, především ODS, „radili“, abych už další „montovnu“ na české území nepouštěl.

Musím říci, že jsem tehdy pod tlakem těchto názorů a médií chvilku zaváhal. Věděl jsem ale, že v Moravskoslezském kraji je vysoká nezaměstnanost a jinak nežli podporou příchodu velkých investorů a současně i podporou malého a středního podnikání nebude možné s ní hnout směrem dolů. Bylo potřeba vytvářet nová pracovní místa.

Přímo v Nošovicích, v závodě Hyundai, bylo vytvořeno 3300 pracovních míst. Závod má dnes v dvousměnném provozu kapacitu, která vyrobí 330 tisíc vozidel ročně. Dalších sedm tisíc pracovních míst bylo vytvořeno u subdodavatelů Hyundaie v Čechách. Pro východní Evropu má Hyundai postaven podobný závod v Petrohradě.

Ve chvíli, kdy jsem zaváhal, zda nedělám chybu v podpoře „montovny“ Hyundai na severní Moravě, jsem požádal o názor německého kancléře Gerhardta Schrödera. Vážil jsem si jeho ekonomických názorů. Schröder působil třináct let v čele vlády spolkové země Dolní Sasko a sedm let jako spolkový kancléř. Měl velmi dobrý přehled o německém i světovém hospodářství. Na mou otázku odpověděl lakonicky otázkou: „Máš nějakou jinou možnost?“ Přiznal jsem, že jiného srovnatelně velikého investora skutečně pro severní Moravu v rukávu nemám.

Před rokem a půl jsem výrobní závod v Nošovicích vlastně poprvé navštívil. Ne, že bych byl ovlivněn hloupými kecy ekonomických beletristů a politických žvanilů pravice o „manufaktuře“, ale i tak jsem byl velmi příjemně překvapen. Robotizace, supermoderní technika, mladí motivovaní pracovníci, v porovnání s krajským průměrem velmi dobře placení…

Vysoká firemní kultura spočívající i na takovém detailu, že ve výrobním provozu, kdy se ve „staročesky“ provozovaných firmách tu a tam nachází i několik superodolných květinek/zdechlinek, tady v čistém provozu, kde je možné bez problémů třeba jíst, jsou i vzrostlé a krásné květiny. Prostě, pro vnějšího pozorovatele ideální realizovaná investice.
V době recese se český průmysl při exportu svých výrobků opíral především o automobilový průmysl. Každá ze tří automobilových společností vyrábějících automobily v českých zemích má poněkud jiné zaměření své obchodní a výrobní politiky: můžete si dopřát vůz vyšší střední třídy i s poměrně luxusním vybavením pro náročnější automobilisty, stejně dostupné je i druhé či třetí auto do rodiny, které slouží jako „nákupní taška“.

Přímo v Nošovicích, v závodě Hyundai, bylo vytvořeno 3300 pracovních míst. Závod má dnes v dvousměnném provozu kapacitu, která vyrobí 330 tisíc vozidel ročně. Foto Zdeněk Figura

Auto Škoda Mladá Boleslav byla nesporně nejlepší investicí počátku devadesátých let. Povedla se ještě Pithartově vládě. Ukazuje se, že přímé prodeje vybranému investorovi nebyly cestou do slepé uličky, jakou byla kuponová privatizace spočívající de facto v rychlé změně vlastnictví a rozchvácení majetku (až na vzácné výjimky).

Také výrobní závod v Kolíně je výbornou investicí, navzdory dodnes nesplněným vládním slibům o výstavbě nové infrastruktury. Mladá Boleslav, Kvasiny, Kolín i Nošovice jsou protagonisty moderních technologií na světové úrovni. Také přínos automobilového průmyslu pro český export a obchodní bilanci je zcela jedinečný.

Nechci se pochopitelně připojovat k těm, kdo před deseti lety blábolili o nebezpečí „montoven a manufaktur“ v České republice, rozuměj fabrik na výrobu automobilů. Obávám se, že naprostá většina z nich neměla tu možnost, jako jsem měla já, projít si všechny tyto výrobní závody. Pokud jde o strukturu průmyslu, Česká vláda by nicméně neměla usnout na vavřínech a měla by hledat posílení dalších odvětví průmyslové výroby. Například elektrotechnického, ale možná i nábytkářského a sklářského průmyslu – tím mám na mysli výrobu skla pro domácnosti, průmysl i stavebnictví.

Až Evropa a svět opět přijdou do hospodářské recese – jakkoli všichni doufáme, že jsme v současné době na prahu většího a déletrvajícího hospodářského oživení – může dojít k významnému poklesu výroby v českém automobilovém průmyslu v důsledku závažného poklesu jeho odbytu. V letošním roce bude podle odhadů vyrobeno více než 1,24 milionu osobních automobilů, což znamená překročení historické maxima z loňského roku. Od ledna se výroba zvýšila o 4 %. Oněch více než 1,24 milionů vyrobených automobilů je na tak relativně malou ekonomiku skutečně obrovské číslo.

Jakákoli krizová situace v hospodářství, tedy i pokles poptávky, by pochopitelně znamenala těžký úder celému českému průmyslu. Proto je třeba hledat jeho diverzifikaci, změny v jeho struktuře. Je nutné aktivně hledat nové investory, například z Jižní Koreje, Číny, Japonska, USA či Německa.

Je škoda, že vláda i český průmysl ignorují velkou příležitost pro Českou republiku, jakou je rozvoj alternativních technologií na výrobu elektrické energie a tepla v sousedním Německu.

Nejen český, ale i o německý a evropský trh, jsou v této oblasti mimořádně perspektivní.

A co si myslíte vy? Diskuse (1 příspěvek)

Petr Henych - Liberec

1,24 miliónu nových aut ročně - je to skutečně výhra? Pátek, 18.Září 2015, 19:44:44

Autor má pravdu s tím, že přímý prodej Auto Škoda byl jednou z mála povedených privatizací 90. let. Ale na jedné straně volá po diverzifikaci průmyslu a na straně druhé se chlubí svým lvím podílem na aktuální situaci. Na tom, že naše ekonomika, kdysi víceméně soběstačná, se téměř jednostranně přeorientovala na automobilový průmysl, resp. výrobu na něj navazující.
Až automobilový boom skončí (a nebude to dlouho trvat, už dnes naráží na své společenské i ekologické limity), dostaví se vystřízlivění. Zbude zničená a vybetonovaná krajina, spousta nepotřebných montážních hal (mimochodem - jako třeba zrovna v případě Hyundai - postavených zcela zbytečně na kvalitní zemědělské půdě), hodně nezaměstnaných. Prostě takový středoevropský Detroit.
Zatím bohužel prakticky všechny porevoluční vlády usilovně pracovaly ve prospěch automobilové lobby. Přes všechny řeči o podpoře udržitelných druhů dopravy (v tom vynikali zejména někteří pseudozelení ministři Topolánkovy vlády) reálná dopravní politika tvrdě upřednostňovala dopravu automobilovou. V nákladní dopravě neplacením mýtného na většině silnic oproti vysokým poplatkům za použití dopravní cesty na každé trati. V dopravě osobní pak redukcí dálkové dopravy (pak přibývá nedosažitelných cílů, takže člověk musí volit auto), nepovedenou liberalizací provozu (jízdné a jízdní řády by měly být vždy globální) a faktickým rozpadem místní dopravy v krajích, jejichž vedení nedokáže vnímat věci v širších souvislostech. Nenahraditelné škody vznikají omezováním infrastruktury - rušením výhyben, nákladišť, vleček a nezřídka i celých tratí.
Právě lidi, co se dovedou dívat i za hranice svého volebního období a preferují kvalitu života před ekonomickým růstem, mezi současnými vlivnými politiky na republikové úrovni už dlouho prostě nevidím. Hrozně rád bych se mýlil... :)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.