Chci přispět X

Mezi ideálem a realitou

Sanders je pro americkou politiku darem, může však být i darem danajským. Co je potom víc? Ideální kandidát, který prohraje, anebo uchazečka z hlavního proudu s šancí na vítězství?

Mezi politickým aktivismem a exekutivní politikou zeje propast. Je to smutné, ale je to tak. Překonat ji nedokáže každý. Nezáleží totiž jen na tom, jaký je, ale též, jak jej vnímá okolí. Připomíná nám to výběr prezidenta. Aktuálně ten americký, ovšem časem přijde i náš, český.

Sympatie, které Bernie Sanders budí mezi evropskými socialisty a sociálními demokraty, jsou přirozené a zasloužené. Konečně i někdo za oceánem zase hovoří o hájení práv těch nejslabších a potřebě pevného sociální systému, jehož součástí musí být kvalitní zdravotnictví dostupné všem, bez ohledu na výši konta.

Sanders má za sebou úctyhodnou dráhu humanisty a bojovníka za rasovou rovnoprávnost. Osvědčil se ale také coby starosta prosperujícího a soudržného města nebo coby respektovaný senátor. S náboženstvím to – k pobouření mnohých – nepřehání. Podobně jako český levicový přistěhovalec Erazim Kohák má zkušenost s léty prožitými ve srubu mimo civilizaci.

Už i v Deníku Referendum bylo napsáno, že na starém kontinentu by Sanders zapadl do hlavního levicového proudu – není proti soukromému vlastnictví a nebrání se ani vojenským zásahům v cizině. V USA je přesto za své názory pokládán za radikála, ačkoli skutečně krajní levice jej má za příliš měkkého. Bývá mu též vyčítáno, že kdejakého politického protivníka má za zkorumpovaného. To ostatně známe i u nás. „Všeci kradnú!“ vykřikuje zde vicepremiér a velkopodnikatel v jedné osobě.

Sanders je ale hlavně nositelem a šiřitelem ušlechtilé ideje, někdo by možná řekl snu, že může být lépe, spravedlivěji, svobodněji a solidárněji. Proto si zaslouží potlesk a uznání.

Pak je tu ale oříšek s kandidaturou do Bílého domu. Nemusí se nám to líbit, ale americký volič zpravidla volí středově – tu umírněné republikány, tu umírněné demokraty. Kdo se příliš vyhraní, má těžší startovní pozici. Odpovídá tomu i americká variace na většinový volební systém, v němž mají navrch uchazeči, o nichž lze mluvit jako o menším zlu.

Jsme ve fázi primárních voleb (respektive volebních shromáždění), jejichž úkolem je vygenerovat jednoho adepta z řad republikánů a jednoho z řad demokratů. Souboj v prvním táboře je zajímavý jako vždy. Už jen proto, že městští liberálové a venkovští konzervativci nejsou totéž. Světě div se, liberální část republikánů jde za Donaldem Trumpem, jenž ve své extravagantnosti připomíná mix Miloše Zemana, Petra Macha a Andreje Babiše. Do úst si nevidí, ale vydělávat peníze umí. Když nezíská nominaci on, bude to nejspíš některý z konzervativců podporovaných upjatou skupinou okolo Tea Party.

Těžko se zbavit dojmu, že profilem svého kandidáta budou republikáni ve střetu s demokraty handicapováni. Středový demokrat, v tomto případě demokratka - Hillary Clintonová - by měla automaticky navrch. Pokud si však demokraté vyberou Sanderse, utkají se vyhranění kandidáti a vše bude zamotané do poslední chvíle.

Sanders je nepopiratelným darem pro americkou politiku. Ale coby jeden ze dvou účastníků klíčového klání může být i darem danajským. Co je potom víc? Ideální kandidát, který prohraje, anebo uchazečka z hlavního proudu (kde občas demokrata od republikána nerozeznáte) s šancí na vítězství?

Sanders je nepopiratelným darem pro americkou politiku. Ale coby jeden ze dvou účastníků klíčového klání může být i darem danajským. Foto Phil Roeder, flickr.com

Koho na Hrad?
Vraťme se ale z amerického výletu zpět domů. Otázka, koho vybrat v roce 2018 na Hrad, se sice může teď jevit ještě jako předčasná, ovšem ze stolu ji nesmetejme. Již dnes bychom měli vést strategickou úvahu podobnou té americké: Kdo má šanci být zvolen?

Ani u nás to nebude kandidát ideální, nýbrž nejsnáze průchozí. Zvlášť bude-li proti sobě mít Miloše Zemana, jehož popularita stoupla na pozadí migrační krize. Možná také půjde jen o to, uhrát proti Zemanovi co nejslušnější a nejvyrovnanější výsledek.

Při vší úctě k silným individualitám občanské pravice, profil většinového českého voliče k (relativnímu) úspěchu předurčuje kandidáta, který osloví levý střed a levici. Může jít o politika, akademika nebo aktivistu, který by s Milošem Zemanem držel krok ve výřečnosti a navrch přihodil i programové poselství.

Politici ochotou jít do bitvy nepřekypují. Kvůli Zemanovi i kvůli agendě, které se nyní věnují ve vládě či parlamentu. To se do sněmovních voleb asi nezmění – a to bude hodina dvanáctá, kdy vybírat kandidáta by působilo groteskně.

Vztah početné skupiny akademiků k sociální demokracii prošel na počátku migrační krize silnými turbulencemi.
Akcenty, s nimiž Bohuslav Sobotka přichází v období po 17. listopadu, jsou sice nadějné, ale nalomená důvěra se narovnává obtížně.

Zbývají občanští aktivisté – umanutí, odhodlaní, ale také namnoze kontroverzní. V prostředí ČSSD a do značné míry i KSČM mají solidní pověst zejména odboroví předáci, bývalí i současní. Kdyby se ale někomu přece jen podařilo přemluvit třeba Josefa Středulu, případně někoho srovnatelně ofenzivního, aby o prezidentské kandidatuře – a to už zanedlouho – uvažoval, šlo by pro něj vyjednat i podporu napravo od sociální demokracie?

Pochopili by lidskoprávní aktivisté hlásící se k odkazu Václava Havla, že lepší vyhlídky než Šimon Pánek nebo Michal Horáček by ve druhém kole měl lídr něčeho pro ně tak podivného, jako je organizace primárně hájící zájmy – a to i občanská a sociální práva - zaměstnanců?

Když pomineme v mnohém oprávněný názor Petra Uhla, že prezident, nota bene usazený v sídle českých králů, je v parlamentní demokracii vehikl přebytečný, nezbude nám, než zohledňovat, vyvažovat, počínat si kompromisnicky. Utěšovat, nebo naopak štvát nás může, že ve Spojených státech to nemají jinak. I tam cosi tuší o tom, že když si do čela státu nenajdou někoho, kdo co nejméně lidí štve, mohla by je po příliš bujarém pojetí prezidentského karnevalu potkat nepříjemná kocovina.

I když případné setkání prezidentů Trumpa a Zemana by svůj jistý zvrhlý půvab určitě mělo…

A co si myslíte vy? Diskuse (9 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Zima1

Petr Jedlička - editor zahraničního zpravodajství

Čtvrtek, 18.Února 2016, 18:23:6

Těžkou říci, jak moc bude letos platit, že nevyhranění v USA volí v posledku vždycky do středu. Tato kampaň už několik zvyklostí prolomila. Poprvé nemá rozhodující slovo stranický establishment, poprvé se oceňuje sprostota... Strašně moc u nás v ČR podceňujeme, jak moc jsou Američané nespokojeni se svou federální politikou jako stylem, výsledky i systémem...

Josef Poláček - Manuální pracovník

Pátek, 19.Února 2016, 14:13:21

"Poprvé se oceňuje sprostota"... Četl jsem kdysi (už před mnoha léty), že v k a ž d ý c h dalších amerických prezidentských volbách se tvrdí (či konstatuje?), že byly překonány všechny dosavadní hranice ve vylévání špíny na svého politického odpůrce.

To jest, opačně nahlíženo: ty americké volby byly vždycky špinavé, zákeřné a podlé.

Jediný rozdíl v těch nynějších může být opravdu snad jenom v tom, že Donald Trump skutečně odhodil i jenom vnějškové náznaky nějaké serióznosti, a jakoby přímo programaticky vsadil na onu zmíněnu "sprostotu". A ze všeho nejhorší, a vlastně až přímo úděsné je, že mu to prochází. A že s tím boduje. V této souvislosti není možno vyhnout se otázce: jaký je vlastně vůbec stav stále ještě vedoucí světové demokracie, když je možné stát se v ní závažným kandidátem na prezidentský úřad na základě takovéto neomalenosti, obhroublosti a čistě lidské primitivity?

Zima1

Petr Jedlička - editor zahraničního zpravodajství

Sobota, 20.Února 2016, 03:58:23

Je to tak pane Poláčku, občas se něco podobného píše či říkává, i když spíše v našem evropském kontextu než USA. Objektivně nové ohledně v letošních primárkách ale je, že:

1) jeden z kandidátů (Trump) s tímto přístupem začal hned v první fázi kampaně loni v létě (dříve docházelo na "kýble špíny" až při vlastním hlasování v primárkách, jakého jsme svědky až teď na jaře)
2) voliči to -- jak sám píšete -- oceňují
3) příslušný styl odsuzují už půl roku soustavně všichni analytikové zprava zleva, a přesto zabírá
4) kvůli příslušnému stylu byla dotyčnému kandidátovi už v září zrušena pozvání na stranická fóra, aktivy a konference, jež byly události v minulosti zásadní pro mobilizaci aktivistů a dobrovolníků, bez nichž nemohl dotyčný vést dost dobře kampaň v terénu. A přesto Trump stále vede...

Ba ne, letos jde opravdu o jinou úroveň.

Ja

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Sázka na jistotu? Sobota, 20.Února 2016, 11:50:9

Obávám se, že představa Hillary Clintonové jako spolehlivé kandidátky, která dostane hlasy všech voličů Demokratů, a ještě přitáhne voliče Republikánů, které děsí výstřelky Donalda Trumpa, neodpovídá skutečnosti. Staví na zcela chybné hrubě zjednodušující představě, že celé politické spektrum lze popsat jednorozměrnou pravolevou škálou, a ignoruje některá fakta, zejména průzkumy, které ukazují, že větší šanco porazit Donalda Trumpa má Bernie Sanders.

Američtí voliči mají především plné zuby zavedených politiků, systému, establishmentu, jak se vžilo říkat i u nás. Tím se podobají českým voličům Andreje Babiše. Hillary Clintonová má šanci přitáhnout prosystémpvé republikánské voliče, ale kolik demokratických voličů bude raději volit proti systému pravičáka Trumpa, a kolik prostě rezignuje a vůbec nepůjde k volbám?

Bernie Sanders má možná malou šanci přilákat republikánské voliče, i když pro Republikány hlasuje řada Američanů v rozporu se svým třídním postavením a zájmem, ale ti, kteří by byli ochotni hlasovat pro Hillary Clintonovou, spíše nepůjdou volit, než by dali hlas Trumpovi; zároveň se zdá, že Sandersovi se daří mobilizovat voliče demokratů.

Odpor proti systému se může ukázat silnějším než tradice volit spíše do středu; konec konců Republikáni nemají žádného umírněného kandidáta, nakonec prý Donald Trump není politicky natolik extrémní, jako někteří jeho systémovější soupeři. Možná nejlepším indikátorem toho, kdo má větší šanci stát se prezidentem, zda Bernie Sanders, nebo Hillary Clintonová, budou právě demokratické primárky.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Urážkami v primárkách Trump odrovnává sebe i republikány Sobota, 20.Února 2016, 12:45:23

Dosud to totiž bylo vždycky tak, že ať na sebe útočili jednotliví kandidáti téže strany v primárkách jakkoliv, potom, co jeden z nich definitivně vyhrál a byl nominován, bylo všechno zapomenuto, a neúspěšní kandidáti zaujali před voliči jasnou pozici: v prezidentském duelu proti kandidátovi protivné strany podporuju bezvýhradně našeho kandidáta - toho, který nade mnou zvítězil v primárkách.

To je ovšem možné pouze tehdy, jestliže vzájemné útoky a urážky v primárkách nepřekročí jistou mez. A tu Trump evidentně už dávno překračuje.

Ivo Horák - Praha 3

Nadějné vyhlídky Sobota, 20.Února 2016, 13:01:13

Když jsem chodil do školy, většinou nám nejvíc imponovali největší ...grázlové a sígři ve třídě. Nevím, třeba byla, či je, také řada tříd, kde nejvíc ctějí spolužáka, který ze sebe nic nedělá, neproducíruje se, umí pomáhat a uznává slabší.
Každopádně v politice se (kupodivu) dělo, že lidé byli hrdí na Masaryka, či Havla (voleni však nepřímo). Nebo si vzpomeňme na někoho ve světě. Ještě třeba Obama. Takový "kladný hrdina" nemusí samozřejmě vždy uspět, nemluvě o tom, že nemusí být prost slabin a nectností. V poslední době se zdá, že ve všech třídách, pardon, zemích, chtějí "záporné hrdiny". Ve všeobecném (informačním) hluku, navíc při nezájmu o věci veřejné a při dost nucené výměně duševní výbavy jsou jakžtakž slyšitelné a srozumitelné jen vůle k moci, populismus a podbízení se a líčení světa jako špatného, v jehož popředí slušní lidé neobstojí. Proto odhoďme skrupule. Rozhodne ráže. Znevažování a zesměšňování v Česku Havla, v Rusku Gorbačeva, v Americe Obamy. Naprostý nedostatek podpory Hollandovi ve Francii. To Zeman, Putin, Trump, Le Penová jsou a Le Pen a Berlusconi byli z jiného těsta. Proto také probíhá tradiční "ušpiňování se" politiků a státníků zvlášť intenzivně. Proto jsou starší Zeman nebo Putin většími sekáči než byli oba pánové dřív.
Ano, je ještě šance, že D. Trump vyšumí a H. Clintonová porazí jiného protikandidáta. Ale půjde spíš jen o odklad. Naše Periklova doba asi končí. Ve světě stávajícího kapitalismu mizí životní prostředí, jež vyžaduje tradiční demokracie. Možná, že lepší vůdce bude v budoucnu mít ...Čína. A ovšem Vatikán.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

lidi na mýtínk či do voleb ? Sobota, 20.Února 2016, 20:36:46

dotaz zda lidí jako americký Sanders či britský Corbyn jsou ti praví do soutěže ve většinovém systému jeasi na místě

Josef Poláček - Manuální pracovník

Hrdina desperád? Neděle, 21.Února 2016, 12:14:5

Zajímavá myšlenka, pane Horáku. Něco na ní dozajista bude. A to zdaleka ne jenom v čistě politické sféře.

Ze všeho nejhorší je to, že tento posun od kladných hrdinů k těm "desperádům" proniká do samotného středu společnosti; a především u mládeže je toto naprosté převrácení hodnot vyloženě dramatické.

Samozřejmě, i dříve měla část mládeže za své vzory nějaké ty desperády. Ale přece jenom, stále ještě převažovaly ty vzory pozitivní: kosmonaut, partyzán bojující za vlast, anebo třeba i ušlechtilý indiánský náčelník.

Zatímco dneska? Za prototyp hrdiny současné mládeže musí platit vlastně rapper, pečlivě nastylizovaný do "imige" drogami napumpovaného agresivního bezdomovce, který co nejvulgárnějším jazykem do světa vyřvává svou nenávist proti všemu a všem.

-----------------------------------------------------

Jen tak pro zajímavost: nedávno televize vysílala záznam utkání tehdejšího Československa proti Brazílii o mistrovství světa v Chile. Počátek šedesátých let.

Co při sledování tohoto historického zápasu - byť i právě svou absencí - vysloveně bilo do očí: až neuvěřitelně korektní a slušný způsob vedení zápasu, z obou stran. Za jeden poločas se nestalo snad více než jenom pět(!!) faulů; a to faulování bylo tehdy věcí natolik nezvyklou, že i při takových zákrocích, které se podle dnešních zvyklostí jeví jako zcela nevinné, se ozýval bouřlivý pískot (neutrálního!) publika.

Nelze opravdu přehlédnout, a není v tom nijaké staromilství: ve srovnání s oněmi "zlatými" léty šedesátými se dnešní svět stal mnohem brutálnějším, bezohlednost a hrubost se dnes považuje už za zcela samozřejmě přijatelnou normu společenského chování.

Ty současné americké volby, se všemi jejich excesy: to je nakonec opravdu jenom logickým důsledkem onoho mravního deklasování celého současného světa.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Neděle, 21.Února 2016, 12:18:30

K jak naprostému převrácení hodnot jmenovitě v USA dochází, je možno dokumentovat právě na příkladu Donalda Trumpa: ten se vůbec uvedl vlastně tím, že až neuvěřitelně podlým způsobem ponížil ženy jako takové.

Zdálo by se, že už jenom tento jediný jeho akt by ho definitivně musel pohřbít alespoň v očích všech amerických žen; ve skutečnosti ale na jeho volebních shromážděních je možno znovu a znovu spatřovat až přímo hysterické projevy obdivu - jeho fanynek!!

Takže, jak to vypadá, Nadsamec zase jednou na celé čáře vítězí nad jakoukoli morálkou.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.