Kdy nastane mír v Barmě?

Významní političtí představitelé Barmy jednali během lednových setkání o možných cestách k ukončení občanských konfliktů. Nová vláda se bude muset popasovat s vlivem armády, požadavky etnických skupin i nebezpečnou ústavou.

Barmská Svazová mírová konference, která skončila v Naypyidaw 16. ledna 2016, zahájila dlouho očekávaný politický dialog mezi barmskou vládou a částí etnických ozbrojených skupin v zemi.

Svazová mírová konference probíhala v novém hlavním městě Naypyidaw od 12. do 16. ledna a sešlo se na ní více než sedm set delegátů armády, vlády, parlamentu, politických stran a osmi ozbrojených etnických skupin, které v říjnu uzavřely celostátní dohodu o příměří.

Většina povstaleckých armád v zemi přitom předchozí příměří nepodepsala, a přestože řada z nich byla na mírová jednání přizvána do role pozorovatelů, žádná z nich se jich nezúčastnila.

Tyto skupiny požadují mír pro všechny a namítají, že ve skutečnosti se týká jen některých.

Před mírovou konferencí vydalo více než stovka občanských organizací společnou výzvu k dočasnému pozastavení dialogu kvůli nekončícím konfliktům ve státech Šan a Kačin. Prohlášení dále vyzvalo osm signatářů příměří, aby se skupinami, jež podpis odmítly, jednali o struktuře a rozhodovacím mechanismu rámce pro politický dialog.

Mírová konference však pokračovala. Při jejím zahájení pronesl projev prezident Thein Sein a k dalším řečníkům patřili Su Ťij, mluvčí dolní komory parlamentu Shwe Mann, vrchní velitel ozbrojených sil Min Aung Hlaing a předseda Karenského národního svazu Mutu Say Poe.

Cíl setkání
Prezident Thein Sein prohlásil, že výsledky svazové mírové konference budou pod vedením nové vlády záviset na probíhajících mírových jednáních. Konferenci označil za začátek vůbec prvních mírových jednání na celostátní úrovni od té doby, co Barma opětovně získala nezávislost.

Uvedl také, že celostátní dohodu o příměří (NCA) připravila jeho vláda, parlament a vojenské a ozbrojené organizace, byť ne všechny ozbrojené skupiny ji podepsaly. Na základě smlouvy byla zahájena řada iniciativ k dosažení příměří – byly zavedeny vojenské předpisy a založeny regionální společné monitorovací výbory.

„Svolání Svazové mírové konference je důležitou součástí procesu předání úkolů odcházející vlády na vládu nastupující,“ prohlásil prezident Thein Sein. Podle něj konference není jen pravidelnou ceremonií, nýbrž začátkem procesu formování demokratického federálního svazu.

Su Ťij vychází z místa konání mírové konference. Cílem Su Ťij bude zřejmě změna kontroverzní ústavy z roku 2008. Foto thestar.com

Od začátku konference přes další politická jednání bude podle Theina Seina dalším významným faktorem, který bude utvářet politický proces v zemi, i vzájemná důvěra mezi politickými organizacemi.

„Cílem mírové konference je předání moci i realizace ustanovení NCA. Jelikož je všech pět hlavních témat jednání velmi obsáhlých, nelze řešení očekávat během těchto pěti dní. Výsledky jednání budou zapsány a stanou se podkladem pro další jednání,“ řekl prezident.

Aun Schan Su Ťij při zahájení Svazové mírové konference zdůraznila význam národní jednoty bez ohledu na nedostatky nynější mírové dohody a zejména skutečnost, že je zásadní, aby nedošlo „k dělení na ty, kdo ji podepsali, a na ty, kdo nikoli“, a naznačila, že rámec pro politický dialog by měl být „flexibilní“. Shwe Mann, bývalý generál a sesazený předseda odcházející Strany svazové solidarity a rozvoje (USDP), také zdůraznil potřebu spolupráce a smíření. „Mír je pro všechny, pro celý svaz,“ řekl, „musíme budovat mír a ne se vzájemně obviňovat.“

Vrchní velitel armády generál Min Aung Hlaing uvedl, že armáda dodržuje „šestibodový program“ pro mírový proces se třemi politickými cíli. Zdůraznil požadavek ozbrojených sil zřídit jednotnou federální armádu a vyzval některé strany, jež bojkotovaly příměří, aby se do mírového procesu zapojily.

„Dveře Tatmadaw (barmských ozbrojených sil) jsou otevřené těm, kteří příměří v dobré víře nepodepsali,“ řekl Min Aung Hlaing. „Tato konference zastupuje celou zemi – účastní se jí zástupci vlády, etnických ozbrojených skupin, parlamentu i armády. Tatmadaw musí být jedinou ozbrojenou skupinou v zemi a uvítá ty členy etnických ozbrojených skupin, kteří do ní budou chtít vstoupit,“ dodal.

Omezené příměří
Politická strana laureátky Nobelovy ceny míru za rok 1991, Su Ťij, Národní liga pro demokracii (NLD) drtivě vyhrála všeobecné volby 8. listopadu 2015 a získala mandát k vytvoření nové vlády, která se ujme úřadu v dubnu. Předsedkyně strany Su Ťij prohlásila, že pro její novou administrativu bude mírový proces nejvyšší prioritou. NLD již brzy získá většinu v celostátním parlamentu a jmenuje novou vládu, která by měla složit slib a ujmout se své úlohy počátkem dubna.

V rozhovoru pro Radio Free Asia vysílaném 13. ledna Su Ťij poněkud snížila význam konference jako pokusu o legitimizaci říjnového příměří, které vláda označuje za „celonárodní“, přestože se na něm nepodílí řada důležitých nestátních ozbrojených skupin. Předsedkyně NLD řekla, že její vláda se zasadí o „skutečný“ politický dialog.

Během pětidenní konference účastníci schválili čtyři body navrhované Společným svazovým výborem pro mírový dialog (UPDJC), shodli se na tom, že politický dialog bude završen v rámci tří až pěti let, že druhou Svazovou mírovou konferenci svolají „co nejdříve“, že bude v procesu umožněna 30 procentní účast žen a že ti, kdo přistoupili k dohodě o příměří z 15. října a zúčastnili se konference, by měli být oceněni. Etničtí vůdcové ovšem konferenci označili za pouhé politické gesto vlády prezidenta Theina Seina.

V první den dialogu zahájeného odcházející administrativou, jehož záměrem bylo zmírnit napětí mezi barmskou vládou a etnickými ozbrojenými skupinami, velitel armády Min Aung Hlaing vyzval tyto skupiny ke složení zbraní. Mnozí etničtí vůdcové vyjádřili nad jeho projevem velké zklamání s tím, že hluboká nedůvěra na straně řady etnických skupin by měla být varováním, že „na odzbrojení je ještě brzy“.

Takzvané „celonárodní“ příměří z 15. října totiž podepsalo pouze osm z více než dvaceti barmských nestátních ozbrojených skupin; řada z nich namítá, že ostatní skupiny byly z účasti vyloučeny. Počátkem měsíce aliance ozbrojených skupin, které říjnové příměří nepodepsaly, oznámila, že bude dialog bojkotovat.

Významní etničtí vůdci tvrdí, že ke složení zbraní, zakládání politických stran, volební soutěži a jednání o etnických záležitostech v parlamentu vyzývaly všechny barmské vlády. Poukazují na to, že tento přístup nemůže fungovat, pokud se vláda nepokusí nejprve o dialog s etnickými ozbrojenými skupinami, a když to neudělá, vyhlídky na dlouhodobý mír se rozplynou. „Jednání o ozbrojení nezaručí udržitelný mír,“ prohlašují tito vůdcové.

Ozbrojené střety mezi vládními silami a některými etnickými skupinami ve státech Kačin, Šan a Arakan probíhaly před Svazovou mírovou konferencí i v jejím průběhu a trvají dosud. V důsledku ozbrojených konfliktů se v táborech v sousedních zemích dosud nacházejí tisíce uprchlíků a v Barmě samotné tisíce vnitřně vysídlených osob.

Rozpočet míru
Mluvíme-li o míru v Barmě, neměli bychom opomenout roli MPC v mírovém procesu, i když je jednou z jeho nejkontroverznějších stránek. MPC neboli Barmské mírové centrum založila administrativa prezidenta Theina Seina. Čelní pozice v něm zastávají bývalí generálové Aung Min a Soe Thein a někteří další technokraté, a také zahraniční odborníci.

Podle mnohým používá MPC přístup „rozděl a panuj“, že záměrně manipuluje, zkresluje informace a vyvolává třenice a střety mezi ozbrojenými etnickými skupinami. Poukazuje se také na to, že není při financování mírového procesu transparentní. MPC je od listopadu 2012 financováno Evropskou unií – pomoc EU je určena ke krytí personálních nákladů a provozních potřeb.

Podle údajů z roku 2014 EU původně poskytla 900 000 dolarů a v roce 2013 přislíbila pomoc ve výši 38,9 milionů dolarů. V rozpočtu na rok 2012 EU vyhradila na budování míru v Barmě 16 milionů eur. Dalších 20 milionů eur poskytla EU na humanitární pomoc. 

Vláda bude muset najít cestu, jak komunikovat s etnickými skupinami, které zatím odmítají debatu. Foto nhandan.org

V roce 2012 vláda Theina Seina požádala Norsko o založení Barmské iniciativy na podporu míru (MPSI) a Skupiny na podporu míru (PSG). PSG přislíbila poskytnout mírovému procesu v Barmě celkem 30 milionů dolarů. Každý členský stát PSG slíbil přispět částkou 500 000 dolarů.

MPSI již oznámila pomoc barmskému mírovému procesu ve výši 70 milionů dolarů a realizuje 17 projektů v hodnotě 2 milionů dolarů.

Přestože je MPC financováno ze zahraničí, zažádalo o příděl 7 000 milionů kyatů (což je přibližně 5,84 milionů dolarů) z loňského rozpočtu. Tyto údaje jsou jen vrcholkem ledovce. Zatím není jasný ani statut MPC. Etnické skupiny ani občané nevědí, kolik již mírový proces stál. Proto se MPC někdy přezdívá Barmské centrum makléřů a obchodníků s mírem.

Mírové naděje
Moci se v Barmě brzy ujme nová vláda a NLD vedená Su Ťij vytvoří nový kabinet – s výjimkou ministerstev obrany, vnitra a ochrany hranic podle ústavy z roku 2008. Ta je kritizována, protože ji navzdory vůli občanů prosadil vojenský režim, který sám sebe nazývá Tatmadaw (Barmské ozbrojené síly) a protože nejvyšší moc v zemi drží v rukou vrchní velitel barmské armády.

Barmské demokratické strany, hnutí, etničtí vůdcové a více než 90 procent občanů je pro změnu či úpravu této vojenské ústavy. Nynější ústava jasně říká, že v případě nouze může armáda provést převrat a prezidentem ustanovit osobu, která jí vyhovuje. Je tedy jasné, proč dali lidé NLD ve volbách 8. listopadu více než 80 procent hlasů – aby změnila ústavu z roku 2008.

Su Ťij prohlásila, že vytvoří vládu národního smíření a že nejvyšší prioritou její vlády je mír.

Barmští občané včetně vůdců etnických hnutí Su Ťij důvěřují a věří, že právě ona má mandát pozastavit platnost ústavy nebo ji změnit. Mohla by ústavu i obejít prostřednictvím svého „loutkového prezidenta“.

Kdyby se NLD a dalším demokratickým stranám sdruženým v alianci podařilo změnit ústavu, byla by to velká naděje pro skutečný mír. Bude to však vyžadovat dostatek času.
Su Ťij ovšem bude muset prokázat mimořádné schopnosti, má-li se jí podařit dostat zemi na správnou cestu bez další občanské války a krveprolití.

Jedním z problémů Barmy je nedostatek důvěry. Vnitřní ozbrojené konflikty v zemi plynou z řady povstání, která začala propukat po získání nezávislosti na Velké Británii v roce 1948. Konflikt bývá označován za jednu z „nejdéle trvajících občanských válek“ na světě.

Budování míru v Barmě – to je jediná věc, po níž by měly toužit a o kterou by měly v dobré víře usilovat všechny zúčastněné strany. Otázkou je, kdo bude o mír usilovat doopravdy a upřímně.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.