Pravdu nelze umlčet

Svět se nějak popletl. Vzestup IT technologií nepřinesl ani tak vysněnou informační emancipaci, jako spíš informační přehlcenost a chaos. Roste počet lidí, kteří se na internetu ztratili.

Miloš Zeman připravuje katolickou kontrarevoluci, ve které povstane bohabojný lid proti satanistům Halíkovi, Sobotkovi nebo Bělobrádkovi. Ruské dopravní letadlo nad Sinají nebylo zničeno bombou, ale uneseno českými satanisty do zhmotněného pekla na zemi, do Ústí nad Labem. O duše a osudy nebohých cestujících ale bude sveden spravedlivý modlitební souboj, na jehož konci bude prostý český katolík triumfovat nad pekelnými silami. Satan klade své léčky všude, kde může: Do knih o Harry Potterovi i do elektrických deček v kostelech. Satanisté se dokonce chystají zavraždit Karla Gotta, ale o tom jste už možná četli v Blesku.

Výše uvedená šokující odhalení jsou jen malým kamínkem mozaiky světa podle Petry Bostlové, katolické ezorevolucionářky, která se rozhodla promodlit až k vytoužené porážce satanova impéria ztělesněného liberály, prakticky celou postmodernou a vším, co se nějak vymyká jurodivému bukolickému lidovému katolictví. Bostlová je extrémním příkladem rostoucího počtu lidí, kteří se na internetu ztratili.

Nějak se to v tom virtuálním světě všechno pokazilo. Když na přelomu tisíciletí vrcholil boom IT technologií, zdálo se, že internet a jeho rozvoj jsou tím posledním nástrojem, který povede přinejmenším ke znalostní emancipaci člověka. V cestě pokroku vždy stál nedostatek informací. Po celou lidskou historii šlo nebezpečné myšlenky i jejich autory fyzicky zlikvidovat. Kdo měl dostatečnou fyzickou moc, například dostatečně silný sbor tajné policie, mohl určitou ideu přinejmenším potlačit a omezit v jejím šíření.

To s nástupem internetu přestalo platit. Celá síť je prakticky nezničitelná, decentralizovaná, neovládá ji žádná konkrétní vláda a hlavně, na internetu je všechno. Je to největší databází informací, jakou kdy dokázal člověk vytvořit. Jestliže jsme jediným inteligentním životem, dává to internetu dobrou šanci být největším uměle vytvořeným souborem informací ve vesmíru.

Máme tedy přístup k neomezenému zdroji informací. Jenže k renesanci humanismu nějak nedošlo. Informace namísto toho ztratily hodnotu. V posledním čísle Respektu si toho všímá i Erik Tabery: když na sociální síti šíříte nepravdivou informaci a někdo vás na to upozorní, jednoduše si ho zablokujete. Šiřitelé hoaxů a konspiračních blábolů nestojí o diskusi. Internet se nestal fórem, ale kolbištěm, kde vítězí nikoli ten, kdo dokáže lépe argumentovat a předkládat fakta, ale ten, kdo vytrvaleji a hlasitěji křičí.

Šiřitelé hoaxů a konspiračních blábolů nestojí o diskusi. Internet se nestal fórem, ale kolbištěm, kde vítězí ten, kdo vytrvaleji a hlasitěji křičí. Foto rosemcgrory.co.uk

Jestli se vaše názory shodují s realitou je přitom úplně irelevantní. Informací je tolik, že se v nich žádný jednotlivec nikdy nezorientuje a drtivé většině z nich ani nikdy neporozumí.


Prostřednictvím svého internetového projevu se v prvé řadě socializujeme, identifikujeme sebe sama a vymezujeme se vůči okolnímu světu. O jeho poznání vlastně vůbec nejde. A tak si Petra Bostlová píše svůj román v dopisech (vlastně satanistických emailech), ve kterém se stylizuje do ústřední globální následovnice Panny Marie a bojovnice se Satanem a nahrazuje jím střízlivou percepci světa a společenské reality. Příběh světa se stal tak složitým, že potřebuje radikálně zjednodušit.

Bostlová je však jen extrémním příkladem trendu, kterému propadla podstatná část společnosti. Stačí si za satanisty dosadit uprchlíky, muslimy, komunisty, sluníčkáře, feministky, Němce, Rusy, Židy, Američany a kdo ví, koho ještě. Každý, kdo se nějakým způsobem vymyká základnímu setu našich vlastních názorů a přesvědčení, je automaticky vyhodnocen jako příslušník skupiny cizí a tedy nepřátelské. A v době internetové je jediným kritériem pravdy to, zda výrok pronáší deklarovaný nepřítel či spojenec.

Politické myšlení to neuvěřitelně zjednodušuje. Z našich premis můžeme vytěsnit jedince a jednoduše jej nahradit ideologickou zkratkou. Když někdo nemá rád levici, může celý problém zhustit do sousloví „mrtvý komunista, dobrý komunista“. Jen si nejsem úplně jistý, jestli bude svět, který si tu připravujeme, ještě k životu.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.