Britská policie nasazovala agenty mezi aktivisty: poučení plyne i pro nás
Zuzana VlasatáPříběh jak vystřižený z konspiračního románu, je v Británii realitou: policie nasazovala mezi levicové aktivistky agenty, kteří s nimi navázali dlouhodobé intimní vztahy, a dokonce počali děti. Mohlo by se něco podobného dít u nás?
Oblíbená literární a posléze i filmová hrdinka čtyřdílné série Milénium, kontrakulturní hackerka Lisbeth Salanderová, je v zapeklitém detektivní příběhu obětí tak strašné kombinace svévole, manipulací a lží tajných služeb, až se střízlivému rozumu musí příčit představa, že by se něco takového mohlo stát ve skutečném světě. Takové příběhy přece patří fantazii příznivců konspiračních teorií.
Nebo ne? V případu Fénix, kterému jsme v Deníku Referendum věnovali několik textů, vychází najevo, že tajní agenti nasazení mezi české anarchisty pravděpodobně záměrně a promyšleně „namočili“ skupinku lidí do pokusu o útok na vlak, což je nyní klasifikováno jako akt terorismu, za nějž hrozí ve třech případech doživotí.
Z historie známe i jiné — drsné — případy. Americká FBI se snažila přimět k sebevraždě baptistického kazatele a osobnost hnutí za občanská práva Martina Luthera Kinga.
Nebo tento: v květnu roku 1990 vybouchl automobil známé americké aktivistky radikálního ekologického hnutí Earth First! Judi Bariové, která při tom utrpěla vážná zranění. Zatímco ležela na jednotce intenzivní péče, FBI ji obvinila z toho, že bombu spolu se svým partnerem sama automobilem převážela, aby ji použila k „ekoterorismu“. Případ se nikdy nevyjasnil, ale jedna z teorií říká, že bombu do auta aktivistky umístila sama FBI.
Pokud jde ale o odhalení, jehož počátek se datuje na přelomu let 2010 a 2011 ve Velké Británii a které opakovaně — naposledy před několika dny — poutá pozornost nejen britské veřejnosti, role tajných služeb je v něm naprosto jasná a podložená. Britská policie nasazovala přinejmenším od osmdesátých let minulého století své agenty do protestních hnutí, mezi levicové a ekologické aktivisty.
To by možná ještě tolik nepřekvapovalo, kdyby ovšem několik z nich ve více než deseti případech nenavázalo někdy i víceleté partnerské vztahy s ženami z těchto prostředí a kdyby z nich dokonce nevzešlo několik dětí a nabídek k sňatku.
Policisté jako sňatkoví podvodníci
Představme si to asi takhle. Kdyby se taková situace odehrála v dnešní České republice, obětí by se mohla stát žena mezi dvaceti a třiceti lety, která se angažuje mezi squatery, anarchisty, antifašisty, příznivci multikulturalismu nebo ochránci zvířat a odpůrci konzumerismu či korporací.
Jednoho dne by se v jejím okolí objevil podobně politicky orientovaný, pohledný, angažovaný, ochotný a schopný mladý muž. Spřátelili by se a on by se postupně stal pevnou součástí jejího aktivistického prostředí. Časem by možná začal přicházet s nápady na uspořádání akcí na hraně zákona, nebo dokonce za ní. Měl by pletky s policisty, ale pokaždé by se to nějak vyřešilo. Ona by se do něj zamilovala a o tom, že je tento cit opětovaný i z jeho strany, by neměl nikdo pochyb. O dva tři roky později by se jim narodilo dítě. A pak by se jednoho dne z jejího života vytratil.
"Proč máš tak veliké oči?" "To abych tě mohl lépe sledovat".
Hrůza. Čeho se ještě dočkáme? Ten, kdo se chce pustit do aktivismu, udělá asi nejlépe, když se ožení nebo vdá ještě předtím.