Méně slov neznamená lepší práci
Patrik EichlerDebata o textu jednacího řádu Sněmovny, přesněji o způsobu a struktuře sněmovní práce, patří mezi ty nejdůležitější. Kvůli politikům pravicových stran do ní vstupujeme z úplně špatného konce.
Představa, že menší počet minut u řečnického pultíku zlepší práci Sněmovny, je zcela mylná. Stejně velký omyl je začínat debatu o podobě české demokracie od otázky, zda mají poslanci a poslankyně k danému zákonu hovořit dvakrát pět, čtyřikrát sedm nebo třeba osm krát dvě minuty.
O podobu české demokracie přitom jde. Sněmovna je leckde vnímána jako žvanírna, poslanci jako ti, kdo buď nechodí do práce, nebo se v práci flákají, způsob přípravy zákonů je nesrozumitelný novinářům i širší veřejnosti.
Málokdo je schopen hovořit o sněmovní debatě jako o práci, které má předcházet podrobná příprava. Novinové titulky opakovaně ukazují, že rozdíl mezi hlasováním v prvním čtením a schválením nějakého zákona je i řadě novinářů dokonale utajen. S lupou musíte hledat novináře schopné ze sněmovních projevů vytahovat programové charakteristiky jednotlivých poslanců a stran.
Cílem debaty o jednacím řádu Sněmovny by tedy nemělo být zkrácení doby u řečnického pultu. Návrhy, že by každý klub měl v debatě vyhrazený čas podle své velikosti, navíc neberou v úvahu existenci nezařazených poslanců.
V debatě o jednacím řádu Sněmovny je potřeba důkladně probrat otázku organizace poslanecké práce, protože poslanci tráví ve Sněmovně neúměrně mnoho času.
Nic by se například nestalo, kdyby se o zákonech hlasovalo jeden den v týdnu, například ve čtvrtek. A v mezičase se projednávání účastnili jen ti poslanci, kteří mají k tématu co říci — jsou v příslušném sněmovním výboru, nebo třeba zvoleni za region, o který jde.
V daný den by ovšem už neprobíhala žádná debata (která dnes pravicové části opozice při benevolenci vládní většiny umožňuje blokovat třetí čtení návrhu zákona o evidenci tržeb), jen by se hlasovalo. Třeba o třiceti návrzích za sebou.
V dalších dnech by se ovšem poslanci nemuseli bát, že kamery natočí jejich prázdné místo. Místo toho by mohli v klidu vést politická jednání, scházet se s voliči nebo se chystat na vystoupení, za která tematicky odpovídají.
Mimo to je nutné zlepšit kvalitu zázemí poslanecké práce včetně nedůstojných, zejména pracovně-právních, podmínek poslaneckých asistentů. Je nepřijatelné, aby ústřední ústavní orgán státu zaměstnával mnoho desítek lidí v jinak zakázaném švarcsystému.
A součástí debaty o jednacím řádu Sněmovny má být i otázka osvěty o chodu Sněmovny. Začít by snad šlo s kurzy základů Ústavy a legislativního procesu pro všechny novináře, kteří se ve Sněmovně objevují, zejména pak pro ty, kteří se objevují poprvé.
Proto se domnívám, že návrhy Patrika Eichlera by mohly zpřístupnit sledování legislativního procesu ze strany laiků a dobrovolníků jako já.