Pokud chceme lidi přesvědčit, musíme vědět jak s nimi mluvit

Chtějí-li humanističtí intelektuálové změnit společnost, musí rozumět tomu, z čeho vyvěrají názory většinové společnosti, a nalézt jazyk, kterému budou lidé rozumět.

Státní svátek 17. listopadu jsem strávil na cestě směrem k tureckému Kurdistánu. Domácí dění jsem tedy mohl pozorovat jen zprostředkovaně. Jak už to tak bývá, především jsem jej zastihl na sociálních sítích. Státní svátek, zvlášť 17. listopad, je pro mě především možnost zamyslet se, reflektovat a diskutovat.

To se na sociálních sítích dělá velice aktivně. Nadávalo se na Zemana, na Konvičku, na xenofobní a rasistickou veřejnost, na debilitu a omezenost vlastních rodin, kolegů a kolegyň v práci, politiků a političek, novinářů a novinářek a všech ostatních, kteří nám plíživě kradou 17. listopad. Společnost se zbláznila, zhloupla a stala se fašistickou. A to i přes naše dobře míněné a fakty podložené rady, ať to nedělá.

I když to jde proti názoru velké části mých sociálních kruhů, stále mám za to, že lidé v České republice nejsou ve své naprosté většině hloupí. Mám plno kamarádů, kteří se bojí imigrantů. Kteří si nejsou úplně jistí, k čemu nám je tolik studentů humanitních oborů. Kteří nemají úplně jasno, proč je dobré mít otevřené hranice nejen ven, ale i dovnitř, anebo k čemu nám je tolik novin, když se stejně v žádných pravdu nedočteme.

Šestadvacet let, které žijeme ve svobodné společnosti, je krátká doba, aby lidé tohle všechno sami od sebe pochopili. A nečekám, že každý bude trávit většinu volného času po práci nebo po škole dalším sebevzděláváním v tématech multikulturalismu, dekonstruované historie a lidských práv, na základě čehož pochopí vysoce sofistikované debaty těch několika, kteří to už chápou.

Ujišťovat se ve své bublině, že máme pravdu, nestačí. Foto Saša Uhlová, DR

Ke svobodě jsme si v naší zemi nedošli koncentrovaným celospolečenským úsilím. Většině lidí svoboda prostě spadla do náruče - byli za ni rádi, ale nechápali, proč vypadá právě takhle a jak jsou její jednotlivé aspekty provázané.

Lidé v České republice nejsou hloupí, a právě proto jim nestačí přebírat nejasné fráze od těch, kteří studují exotické obory, pracují v občanských organizacích nebo se aspoň narodili v rodině, která už prostě věděla - třeba proto, že se její členové přechodu ke svobodě aktivně účastnili. Situaci víc než čtvrtstoletí po revoluci neberu jako selhání těch lidí, kteří mají jiný pohled na svět, než který bychom u nich rádi viděli my.

Když se nám svoboda v České republice či Evropě začne hroutit, budou si víc než jistí, že jejich chyba to nebyla. Stejně jako my jim, i oni nám budou v takovém případě tvrdit, že nám to říkali. Říkali nám, že patnáct stovek uprchlíků je prostě moc, že nemůžeme dávat peníze na výchovu dalších politologů a religionistů, že média měla až moc svobody. Vlastně ani nemají důvod myslet si něco jiného.

Zemanovi nestoupá popularita proto, že lidé v České republice hloupnou. Pro mnohé prostě dává pochopitelnější vysvětlení toho, co se doma i ve světě děje. A nemusí to být ani těžká váha, jako je Zeman.

Umírněnějších politiků a dalších veřejně vystupujících lidí, kteří jsou proti přijímání uprchlíků, pro omezení počtu studentů humanitních oborů nebo například pro vládu pevnější ruky, je plno. A velká část veřejnosti jim věří a jde za nimi. Mluví totiž pro mnohé srozumitelným jazykem.

Je pravda, že tito vypravěči jsou v jednodušší pozici. Mluví skrze příběhy o národě, o nepřátelích, o barbarech z východu, o zradě a o výjimečných osobnostech, které všechno zachrání. Naše společnost měla stovky let na to zvyknout si na takové příběhy. Za tu dobu se do ní hluboce zakořenily. Vedle toho měla velice málo času, aby je vyměnila za nějaké jiné, které více odpovídají dnešní realitě a současnému stupni poznání.

Lidé občas reagují, že jsme proti osobám šířícím strach, nenávist a uzavřenost v hodně složité pozici. Ano, jsme. Proto si myslím, že je dobré mít tisíce studentů humanitních oborů, kteří budou léta nejen studovat fakta, ale také hledat způsob, jak současný svět uchopit a srozumitelně vysvětlit. Nejsem si úplně jistý, zda se to dnes daří.

Celý problém nemůžeme zamést pod koberec s tvrzením, že proti nám stojí lidé, kteří prostě ignorují vědecká fakta a demokracii zneužívají jako systém, ve kterém je, jak říká Isaac Asimov, „jejich ignorance stejně hodnotná, jako vydřené vědomosti jiných“. Když jsme se jednou s kamarádem přidali ze zvědavosti k pochodu Islám v ČR nechceme, byli jsme naopak my obviňováni z toho, že ignorujeme fakta a celý problém nemáme dostatečně nastudovaný.

Stejně jako my i kolem nás pochudující lidé dávali přednost zdrojům, které považovali za věrohodné v rámci svého vidění světa. Snaha zjistit si hodně informací k tématu se jim rozhodně nedala upřít. Řeči o nízké inteligenci by také nebyly na místě. Vyčíst se dala především špatná schopnost analýzy zdrojů informací a jejich kritické zhodnocení – problém, který můžeme každodenně vidět na obou stranách stále více se polarizující debaty.

Existují psychologické experimenty dokazující, že více než osmdesát procent komunikace mezi lidmi se odehrává na vztahové úrovni. Jen něco málo přes deset procent se pak týká faktů. V případě, že mezi lidmi neexistuje důvěra, nemá smysl vůbec začínat s argumentací.

Je na místě si uvědomit, že když přicházíme s tím, že mezi Arabem a teroristou není rovnítko, islám neznamená řezání hlav, Řekové nejsou lenivější než Češi a sociologii nestudují lidé jen proto, aby si prodloužili bezstarostné mládí, jsme to my, komu se bude apriori nedůvěřovat. Jestli nám nejde jen o utvrzení se v tom, že náš intelekt je zářící perlou v české žumpě, měli bychom to brát v úvahu.

K více než čtvrt století po sametové revoluci je na místě především říct, že jsme se stále nenaučili mluvit o politických a společenských tématech jazykem pochopitelným mimo bublinu našich vysoce intelektuálních kruhů. Dnes vidíme důsledky této neschopnosti spojené s neochotou bavit se s lidmi, kteří nesdílejí naši pozici. Neochotou nejen přesvědčovat o své pravdě, ale také zjišťovat, z čeho vyvěrají názory druhých. Být schopní a ochotní chápat je a jejich strachy a přiměřeně na ně reagovat.

Dokud budeme považovat všechny, co mají jiný názor než my za nahnědlé xenofoby a blbečky, jen těžko se něco změní. Asi proto nejsem tak špatný z toho, co se 17. listopadu v České republice dělo. Byl snad nějaký důvod čekat, že to bude jinak?

A co si myslíte vy? Diskuse (27 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Tomáš Tožička - Praha

Je tu únavné a nesmyslné Čtvrtek, 19.Listopadu 2015, 14:28:53

Pořád se obviňovat, že Vám intelektuálům nikdo nerozumí, že jste prostě moc chytří na to, aby jste byli schopni předat jednoduchá poselství.

Zeman a další populisté mluví mnohdy složitěji, než kdo jiný, ale jejich poselství je jasné. Podporují v lidech jejich primitivní pudy, kterým je těžko se bránit v době celospolečenské frustrace a kolapsu systému.

Pokud má kdokoli problém s tím, že by se mělo víc komunikovat s lidmi, není nic snazšího, než se vydat do ulic a komunikovat. Třeba u petičních či informačních stánků. Ti lidé, kteří to dělají potvrdí, že to jde. Jen je k tomu třeba troška odvahy a chtít se s lidmi bavit. Vyšší vzdělání rozhodně není překážkou, v Čechách stále ještě naopak.

Ale porazit tlak, který vytváří privátníma politickým establishmentem manipulovaná média se tím jen tak zvrátit nepodaří. Chyba tkví totiž v systému, a ne v tom, jestli pár liberálů nazve xenofobní chování pravým jménem.

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Kdo je to "my"? Čtvrtek, 19.Listopadu 2015, 15:00:22

Entitu zvanou "my" každou chvíli někdo oslovuje a není mi vždy jasné, zda se mluvčí do toho "my" počítá a zda já do toho "my" patřím. Například pan Outrata v dnešním čísle DR si klade otázku, zda jsme ve válce. Je pan Outrata ve válce, jsem ve válce já?

Řekněme, že to "my", o kterém mluví pan Boháč, jsou lidé, kteří čtou DR. Ti tedy asi neumí oslovovat lidi, kteří DR nečtou. Je to tak jisté? Co když třeba někteří ano, někteří ne?

Pan Boháč ale přece píše pro DR, příklad toho, jak by se dalo psát pro lidi, kteří ho nečtou, nedává.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Čtvrtek, 19.Listopadu 2015, 15:45:46

Já bych taky řekla, že levicoví intelektuálové (což pro mě nejsou "my") neumějí mluvit s dělníky a podobnými lidmi. Nejde o kauzu uprchlíků, ale tak obecně yi nerozumějí.
Pokud intelektuálům nevadí, že jejich názory jsou lidem lhostejné, pak o nic nejde. Intelektuálové nebudou nic chtít od dělníků a ti zase nebudou nic čekat od intelektuálů.

Martin Profant - Praha 7

Čtvrtek, 19.Listopadu 2015, 17:18:16

Žiji v této zemi už něco přes půl století a ještě jsem se nenaučil lidmi pohrdat; jednotlivci ano. Proto nechápu, proč bych se měl učit, jak promlouvat k "těm dole", proč bych si měl myslet, že jde o to, jak šikovně někomu rozmluvit jeho přesvědčení, protože je určitě mylné, když je jiné, než to mé.

Příklad za všechny: "...myslí, že máme příliš mnoho studentů humanitních oborů ... že nemůžeme vydávat peníze na studium dalších politologů a religionistů."
Proč bych to neměl brát jako poctivý postoj k diskusi a varování, že děláme něco špatně. Neprodukujeme snad díky již dávno přežilé kapitační formě financování vysokých škol opravdu příliš mnoho neobyčejně špatně připravených absolventů obou zmíněných oborů? Spolehlivě nepřipravených dělat to, co bychom podle V. Boháče od nich měli očekávat? Tady nepomohou přesvědčivé lži, jen tvrdá práce.

Rozdíl mezi promluvou intelektuála -- to slovo je zde použito cum grano salis, nechť mi to laskavý čtenář a půvabná čtenářka odpustí -- a promluvou demagoga nespočívá v tom, že ten druhý mluví srozumitelně a ten první nikoli. Pokud se intelektuál z pohodlnosti nesrozumitelnosti dopouští, hřeší na duchu. Rozdíl je v tom, že intelektuál je zavázán mluvit o tom, co shledává důležitým a mluvit o tom podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, demagog mluví pro efekt. Mluví většinou k lidskému strachu, závisti a pro uspokojení mindráků svých posluchačů. Redukuje je na ten strach, závist a mindráky, protože to jsou spolehlivé a lacino ovládatelné páky.

Součástí toho pseudointelektuálského pohrdání je přesvědčení o vlastní výlučnosti a morální onakosti. Nehezká póza.


Evě Hájkové
A proč si myslíte, že v té kauze uprchlíků jsou právě dělníci nutně na jiné straně než intelektuálové? A kde kde by podle vás měli intelektuálové s dělníky mluvit? Kolik lidí se dnes identifikuje jako dělníci -- lidé pracující v dělnických profesích chodí na spoustu přednášek, které provozují intelektuálové, potkáváme se spolu při spoustě příležitostí, od vlaku a hospody až ke sportu. Ale nikde tam spolu nemluvíme jako "intelektuálové a dělníci", protože já se nechci identifikovat jako intelektuál a můj protějšek se nechce identifikovat jako dělník.Identifikujeme se jako lidé, kteří dělají to či ono. Nepochybuji, že by se mezi těmi mladými, kteří jezdí pomáhat uprchlíkům našli i tací, co by je kádrové dotazníky minulého režimu vedly jako "dělníky".

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Čtvrtek, 19.Listopadu 2015, 17:30:23

Psala jsem, že o uprchlíky nejde. Že je to obecný problém.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Čtvrtek, 19.Listopadu 2015, 17:46:22

Nehledejte v tom žádnou záludnost. Prostě jsem to vypozorovala a myslím, že takový názor nemám jen já. Pojmy "dělník" a "intelektuál" vůbec není nutné používat. To jen že mě žádné jiné nenapadly. Jenže bez pojmů se zas člověk těžko vyjádří.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Kde je problém? Čtvrtek, 19.Listopadu 2015, 18:26:15

Apel V. Boháče na intelektuály, aby svůj způsob myšlení, mluvy a argumentace přiblížili způsobu myšlení a chápání víceméně "obyčejného" člověka je bezpochyby velmi závažný (a bylo by možno v tomto ohledu vnést do diskuse Platónovu jeskyni, jmenovitě její sestupnou linii); nicméně se klade otázka, jestli tohle je ten zásadní problém ve sporech o otázku imigrace.

Je sice bezpochyby pravda, že demagogové a populisté zde cítí svou příležitost, aby vzdouvali vášně lidu umným rozdražďováním jeho atavistických pudů; ale na straně druhé se opravdu nezdá, že by ti, kteří jsou vůči imigrantům vstřícní, vyjadřovali natolik intelektuálně složitým a odtažitým způsobem, aby nebylo možno pochopit co mají na mysli. Nějaká intelektuální propast se tu tedy nezdá být v žádném případě centrálním problémem.

To, o co by se snad spíše mohlo jednat - a co autor textu měl možná také spíše na mysli - je to, aby se intelektuálové vstřícní vůči imigrantům dokázali do mysli většinového národa vcítit a hlavně "vnořit" stejně tak dovedně, jako to činí oni populisté, aniž by přitom ale používali stejně laciná demagogická hesla. Což je bezpochyby apel legitimní; a jeho provedení velice obtížné.

Neboť demagog má před tím, kdo argumentuje poctivě, od samotného počátku právě bezprostředností, přímostí až triviálností své argumentace velký náskok. Triviálností, která se ale rozvášněnému davu dychtícímu po potvrzení vlastních předpojatostí jeví být tou "pravou", ryzí pravdou, bez obvyklých kliček politiků a intelektuálů.

Takže, pokud V. Boháč svůj apel mínil tímto způsobem (a lze soudit, že skutečně ano), pak by skutečně nebylo nijak dobré tento apel ignorovat. Je v něm mnoho pravdy, a je v něm obsažen velice nelehký úkol. A právě pro intelektuály.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Čtvrtek, 19.Listopadu 2015, 18:30:58

Slačálkův článek: http://www.advojka.cz/archiv/2015/22/vzpoura-proti-specialistum-na-dobro

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Čtvrtek, 19.Listopadu 2015, 18:47:50

Mě by zajímalo, co by Slačálek napsal do Blesku. Slačálek je také specialista na dobro.

Martin Profant - Praha 7

Josefovi Poláčkovi Čtvrtek, 19.Listopadu 2015, 18:53:5

Jde o to, aby se ve jménu toho apelu nepokoušeli ti poctivě argumentující o otesání svých argumentů ve prospěch demagogické účinnosti. A aby tím, že oddělí argumentované poznání od vyprávění pro masy, neučinili pro sebe to argumentované poznání nepochybnou, jimi vlastněnou pravdou. Já to s tou výhradou proti samozřejmému přesvědčení o potřebě vzdělávat současný počet humanistů a proti redukci problému na vyprávění, které o tom přesvědčí obecný lid v závěrečné části Boháčova textu. Právě jako člověk, který za výuku na humanitní škole bere plat; a přesto, že Zemanovy výpady v této oblasti jsou hrubá a ubohá demagogie.

Evě Hájkové
Ano, v mnohém si mnozí nemáme co říct. A2 nečte nejen většina lidí s dělnickou profesí, ale také většina technické inteligence (ona ani většina humanitní, ale ta by alespoň vesměs připustila, že by ji číst mohla). Nic jim neříká. A já nečtu ani Blesk, ani Financial Times (až na výjimky), ani Cosmopolitan. Ale je otázka, proč bychom to měli považovat za přehrady a za důvod, abychom od sebe navzájem nic nečekali.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Čtvrtek, 19.Listopadu 2015, 19:04:36

Vůbec to nemusíme považovat za přehradu a klidně můžeme od sebe všichni něco čekat. Čekáme?
Mimochodem, já si myslím, že Slačálek si také nijak zvlášť nerozumí s dělníky. Ale asi má pocit, že by měl. Aby nebyli vháněni do náruče populistů, protože to přece intelektuálům vadí.

Martin Profant - Praha 7

Jiřímu Kubičkovi Čtvrtek, 19.Listopadu 2015, 19:05:19

To byste Ondřejovi Slačálkovi křivdil. On je specialista na provokaci. Míněno dobře -- na provokaci, která vede k promýšlení samozřejmého. Někdy vyloženě dobrý, někdy hodně průměrný, ale to dobrý převažuje. Kdo nic nedělá, nic nezkazí.

V tom odkazovaném článku má opravdu dobrou pasáž týkající se situace sociologie (politologie, politické filosofie), které se ocitly dílem zásluhou neuvěřitelně pitomé formy hodnocení vvi v ČR, dílem vlastním ochotným přičiněním v situaci, kdy vyjadřovat se k aktuálním českým problémům v neodborném mediu je pro sociologa (atd.) trpěný, spíše institucí vyčítaný koníček.
A také velmi průměrnou pasáž, týkající se vlastního merita článku.

Martin Profant - Praha 7

Evě Hájkové Čtvrtek, 19.Listopadu 2015, 19:25:9

Teď jste přesně pojmenovala problém. Masy -- opravdu nejde právě o dělníky a rozhodně nejen o dělníky -- jsou provozem institučního vzdělání, strukturou medií, všudypřítomností reklamy vháněny do náruče populistů. S tím publikující intelektuál nic nenadělá.
Může si nejvýše vybudovat pozici institucionálního provokatére, který se používá jako ozdoba televizních debat a sjezdů politických stran. Dvorní šašek masové společnosti -- lepší zapálit svíčku, než proklínat temnotu a já Václava Bělohradského za jeho marný boj vážím. Jenomže to nic nezmění.
Dneska se vyplatí produkovat strach a pocit ohrožení. Podívejte se na ten strach z imigrantů a muslimů -- jen v roce 2005 se v samotné Praze usadilo třicet šest tisíc Ukrajinců (nemluvím o ilegálech). To jsou možné kvóty za tři, čtyři roky, ale tehdy si toho nikdo nevšímal jako problému hodného zmínky. (díky Bohu) Máme podle nedávno zveřejněných zpráv v zemi dvacet tisíc muslimů (tohle číslo mám jen z novin, ale je pravděpodobné), to je víc jak dvojnásobek oproti konci devadesátých let. Nikdo si toho nevšímal a nikdo s tím neměl problémy, leda paní ředitelka Kohoutková. Ono to nedorozumění mezi intelektuály a dělníky je spíš odpor intelektuálů proti manipulativnímu vytváření strachu a proti demagogii. Prohrávají, protože nemohou ani prostředky, ani autoritou manipulaci konkurovat. Samotné sobotkovo vystoupení vydalo za víc, než sto článků v A2, LtN a na DR dohromady.

To neznamená, že v "intelektuálních" řadách nejsou osoby, které jako by se rozhodly ztvárňovat všechny výhrady pánů Konvičků, Ševčíků či Kuchejdů. Ale těm není fér vyčítat, že se nedomluví s dělníky, ony se nedomluví ani samy se sebou.

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Panu Profantovi Čtvrtek, 19.Listopadu 2015, 19:41:42

Proti Slačálkovi nic nemám. Provokuje, to je jistě dobře. Ale neprovokuje celou společnost, ale jen její malý výsek, ten co čte A2.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pátek, 20.Listopadu 2015, 07:07:49

A čeho se vlastně provokací dosáhne? Já myslím, že je to něco jako sázka do loterie. Doufám, že někým pohnu směrem k pozitivní změně - doufám, že se trefím do černého, ale nemusí to vyjít.
Představa, že lze provokacemi ovlivňovat správným směrem úplně celou společnost, je přinejmenším naivní.
Nicméně ten Slačálkův článek mi nepřipadá nijak provokativní.
Podle mého názoru je účinnější dělat na lidi dojem. Hodně lidí se rozhoduje a jedná podle svého dojmu. Ovšem dělat falešný dobrý dojem se také nevyplácí. Jednou to totiž praskne. Vyplatí se dělat pravdivý dobrý dojem.

Luděk Ševčík - OSVČ

Ono by to šlo, paní Hájková. Pátek, 20.Listopadu 2015, 10:30:42

Ti, kteří se delegovali jako humanističtí intelektuálové, by dokázali přesvědčit většinovou veřejnost. Chtělo by to ovšem, aby se tato veřejnost naučila přistupovat k názorům těchto intelektuálů, jako k jimi zjevované pravdě. Bez pochybností, bez dotazů. Žádné dotazy na praktická řešení, na logistické zabezpečení, žádné poukazování na to, že situace se vyvíjí diametrálně odlišně od jimi předkládného vývoje. Žádné pochybnosti nad opomíjením bezpečnostních rizik jejich návrhů, žádné poukazování na účelové srovnávání nesrovnatelného, taková debata je zakázána. Porušovatelé debatního zákazu jsou exkomunikováni, šoupnou se do kacířského spolku Konvičkou počínaje a Ševčíkem a Kuchejdou pokračuje. Bez rozlišení formy a účelu jejich připomínek. Pochybnost je hřích sám o sobě a tak je jedno, jestli pochybuješ pro, nebo proti dobru věci.
Otázkou je, proč by vůbec měli takovíto humanističtí intelektuálové přesvědčovat většinovou veřejnost. A o čem vlastně? O svých dogmatech? Svět je živý organismus, má dynamický vývoj a tak je jasné, že omílání dogmat pro něj není řešením. Navíc omílání od skupiny, která se už natolik do svých dogmat uzavřela, že začala své Malleus Maleficarum používat i proti těm, jež považovala za své - viz Keller - čímž naplňuje definici sekty. A čím může být taková sekta většinové veřejnosti dobrá?

Adam Votruba - Praha

K poznámce paní Hájkové Pátek, 20.Listopadu 2015, 11:51:29

Já myslím, že sociologicky je to trochu složitější. Posláním intelektuálů je být nepochopen. Intelektuálově potřebují ze statusového hlediska se od lidu lišit, aby je mohli poučovat. Co by to bylo za intelektuály, kdyby měli stejný názor s lidem? Kdyby je lid pochopil, intelektuálové by nebyli spokojeni. Našli by si něco jiného, aby mohli lidu vytýkat jeho zabedněnost. Příkladem mohou být čarodějnické procesy. Byli to intelektuálové, kdo je spustil, a když se s nimi lid ztotožnil, tak se začali lidu vysmívat za jeho pověrčivost. Mezitím ovšem uběhlo několik generací.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Vždycky se mi líbí Pátek, 20.Listopadu 2015, 12:05:16

když někdo řekne, že něco "je trochu složitější", a pak nás oblaží zcela jednoduchou, banální myšlenkou. Jako například že nemá rád vzdělané lidi, a že slovo "intelektuál" užívá jako nadávku.

Ale to není ani nic nového, že. Od padesátých let minulého století se to opakuje a vrací znovu a znovu.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pátek, 20.Listopadu 2015, 12:53:40

No, já si nemyslím, že v době čarodějnických procesů existovali intelektuálové. Nevím, koho přesně má pan Votruba na mysli. A taky nemá smysl je spojovat s intelektuály, kteří žili o dvěstě let později, protože tím pádem s nimi neměli nic společného.
Ani dnes nejsou všichni intelektuálové stejní. Někteří se opravdu zabývají jen úzkým okruhem nepochopitelných problémů, ale znám i takové (třeba ještě z dob ProAltu), kteří mají o obyčejné lidi (počítejme tam třeba odboráře) a jejich problémy opravdový zájem. Mezi ně myslím patří i Ondra Slačálek. Jenže ta přehrada tam stejně je. Dělníci je asi nebudou úplně brát jako své lidi, jako své zástupce.

Martin Profant - Praha 7

Adamovi Votrubovi Pátek, 20.Listopadu 2015, 13:05:36

Aby nám slova nebránila v porozumění, jsem navyklý používat slovo intelektuál v českém vzdělaneckém úzu tak, jak jsme si ho od diskusí nad Bendovou Zradou vzdělanců přes Patočku, Kosíka, Kunderu a Liehma zavedli ve vazbě na jeho francouzský význam.
Ale tak to asi nemyslíte, protože takový intelektuál je kulturní fenomén, jehož výskyt začíná až hluboko v devatenáctém století; s čarodějnickým procesy se nepřekrývá. Nebo jsou ty procesy jen metafora?

Intelektuál, pokud dělá svoje, nepoučuje. Je kritický a pochopitelně mu hrozí, že do poučování upadne. A pochopitelně existují tací, kteří kritickou práci myšlení nahrazují pózou. Mají se k intelektuálovi stejně jako pornografie k erotice.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Intelektuál a lid obecný Pátek, 20.Listopadu 2015, 13:45:49

Ale jistě, pane Profante, o to se právě jedná, a právě proto je ta věc tak krajně obtížná: aby se intelektuál dokázal vcítit a "vargumentovat" do myšlení běžné, namnoze pouze formálně či základně vzdělané populace, a aby přitom neztratil či nezaprodal intelektuálně, morálně či jinak duchovně hodnotný obsah.

Čili, svým způsobem se jedná přesně o něco takového, co kdysi dokázal jistý Ježíš z Nazaretu - vysoce komplexní duchovní a mravní obsahy převést do kategorií, příměrů a obrazů ze života obyčejného dělného člověka.

Adam Votruba - Praha

Martinu Profantovi Pátek, 20.Listopadu 2015, 15:41:4

Máte pravdu. Myslel jsem to obecněji jako příslušníci sociální skupiny, kteří vytvářejí a prosazují dobový diskurz, ve středověku třeba v podstatné míře kněží, dnes novináři. Nemyslel jsem tedy intelektuála-filosofa. Myslím, že zmíněná skupina je důležitá z hlediska utváření společnosti a fungování politiky. Ty procesy tím pádem nebyly myšleny jako metafora, byť byly zvoleny lehce provokativně. (Bylo to tak, že církev svého času odsuzovala neoficiální magii, k níž namnoze patřilo i lidové léčitelství, jakožto zlo pocházející od ďábla. I Kalvín a Luther věřili na černou magii a Kalvín je činěn i spoluzodpovědným za upalování za čarodějnictví v Ženevě. V 18. století už elity včetně kněžích na magii nevěřily a lidem "jejich" pověrečné představy rozmlouvaly. Představu, že je magie od ďábla, ale lidem vnutily předchozí elity.)

Chtěl jsem tu jen nadhodit, že role této intelektuálně či duchovně orientované elity v dějinách je ambivalentní a že odlišnost jejich mínění od mínění lidového může být i záležitostí bezděčné snahy o utváření vlastního sociálního statusu. Myslím, že potřeba zastávat nonkonformní (lepší) názory může být silným motivem u řady jedinců. Důsledky mohou být pozitivní i negativní.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

A. Votrubovi Pátek, 20.Listopadu 2015, 16:31:14

Na druhé straně - něco, co bychom mohli dnes nazvat magií opravdu existuje. Jde o vytváření ideologie nebo ideologické aury určitých osob. Čili vytváření nějakého dojmu o těchto osobách s nějakým konkrétním cílem (například vítězství ve volbách). Viz jeden zdejší starší článek: http://denikreferendum.cz/clanek/14948-knizepanova-kulturni-fronta-a-magie-stalinismu

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Lidové mínění Sobota, 21.Listopadu 2015, 08:38:7

Je určitě špatné lidové mínění záměrně ignorovat. Ale zároveň ani není správné se podle něj řídit. Nevíme totiž, podle čeho se řídí lidové mínění.

Martin Profant - Praha 7

Adamovi Votrubovi a Evě Hájkové -- příspěvěk poučující, abych nevypadal jako intoš :-) Sobota, 21.Listopadu 2015, 11:30:38

Ona každá metafora nasvětluje a zároveň zakrývá:

Upalování čarodějnic nebyla lidová záležitost, i když lidová zábava možná ano. Kontrola mohla být docela tvrdá, v patnáctém století jeden z nejsvětlejších duchů té doby, Mikuláš Kusánský, setřel ve ve funkci biskupa ve veřejném kázání faráře před jeho ovečkami (!), protože vyvolal inkviziční řízení s dvěma "pomatenými stařenami" (Kusánský). O století později kardinál Bellarmino -- proslulý spíše kvůli Galileovi -- dával italským biskupům tvrdě znát, že rozsudek smrti nad čarodějem jim nestojí za ty problémy potom.
Uvolnilo se to až v následujících náboženských válkách, kdy obě strany demonstrovaly upalováním svoji odhodlanost v boji se zlem.

A pozdní čarodějnické procesy, od našich Losin až po Salem, vyvolala vrchnost, nikoli lidové pobouření. Vesměs s čitelnými liniemi střetu v rámci mocenských elit. A právě tak se pozdní bojovníci proti tehdy už zcela výjimečným čarodějnickým procesům neobraceli k lidu, ale nejvýše k elitní skupině čtoucího publika, která podle všeho stejně považovala procesy za barbarství. V případě Losin navíc pod záštitou císařské kanceláře.

Moderní intelektuál je v jiné situaci. Nepatří už ke ke skupině vzdělanců, která žila v úzkém vztahu s panující mocí a mluvila jedním jazykem (a artikulovala v něm i případnou vzpouru proti této moci). Je jedním typem vzdělance mezi jinými specialisty např. technickou a administrativní inteligencí, lékaři a právníky, intelektuálními pracovníky soukromých byrokracií včetně stranických, politiky, učiteli, žurnalisty, umělce (nikoli pracovníky zábavního průmyslu, ti vesměs ke vzdělané části populace nepatří). Intelektuál nemá moc, tu jen kritizuje, a vliv získává svoji veřejnou činnosti, nikoli z titulu kazatelny, katedry či administrativní funkce. V jistém smyslu dozrál spolu s masovou mobilizací nově všeobecně oprávněných voličů -- v Dreyfusově aféře, v našich rukopisných bojích a hilsneriádě apod. Jako kritik, který stojí proti spojenectví moci a demagogicky manipulované masy.
Jeho ideálním publikem je pochopitelně širší vrstva inteligence a kvalifikovaných odborníků. Masy dokáže -- v roli inteltkuála -- oslovit výjimečně a nejčastěji zprostředkovaně. Podívejte se např. na jednoho z nejkomunikativnějších (odporné slovo) intelektuálů u nás, na Erazima Koháka; kolik procent z jeho čtenářů mohou tvořit "dělníci"? A je to tím, že by psal tak, aby jim jeho myšlenky byly nepochopitelné?

Jen málo sluníčkářů jsou intelektuálové. Někteří z těch mladších budou, mnozí z těch starších se naštěstí živí poctivým povoláním, od lekařů, statistiků, pedagogů, včetně těch vysokoškolských, až po dělnické profese.
Zemanova podlost spočívá v parazitování na starém ideologématu, klerikální pravice, později agrární strany a stran národoveckých, teprve ve finále osvojen a vybroušeném stranou, která si říkala komunistická (Šmeral se musel v hrobě obracet): Prohnilá, odnárodněná a lidu vzdálená inteligence versus nezkažený, obvykle venkovský (v zemanovské variaci "nepražský") lid; kavárenští lehkoživkové versus lidé poctívé a tvrdé práce atd.

Neumíme se proti tomu jako inteligence dost dobře bránit. Jsme kritičtí a své prostředí si neidealizujeme, máme sklon dávat naší kritice za pravdu, resp. nacházet v ní zrnka pravdy. Obecně je to dobrá vlastnost, ale v tomto případě se podílí na úspěchu demagogické obludnosti.

Paní Hájková,

samozřejmě, že existuje černá magie a existuje zaprodávání duše, které může vést až k zničení světa. Nepřekonatelně ji ukazuje Karl Kraus ve Zníčení světa skrze černou magii a v Třetí Valpuržině noci (máme obě ve velmi dobrém, bohužel přesto nedostatečném českém překladu, ono to asi z němčiny přeložit nejde). A tak jako za Kusánského (on to Kusánský, když stíral toho faráře napsal lépe, jenže já na jeho latinu nestačím) se i dnes ďábel nejsnáze zmocňuje těch, kteří ve snaze očistit svět od zla, mučí a hubí ty nejmenší a nejslabší.

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

Pan Tožička zvláštně nemluví o celém státě, ale jen o "Čechách" Sobota, 21.Listopadu 2015, 21:49:23

Pan Tožička výše:
"Vyšší vzdělání rozhodně není překážkou, v Čechách stále ještě naopak."

Jak to myslel, že je to na Moravě a ve Slezsku jinak? Takže u nás, na východ Slavonic, Studené, Jihlavy, Polné, Žďáru, Svitav, Lanškrouna a Štítů, jak je to s vyšším vzděláním, je překážkou nebo ne? Prosím korektnější a srozumitelnější vysvětlení pana Tožičky.

Martin Profant - Praha 7

Davidovi Ungerovi Neděle, 22.Listopadu 2015, 17:47:7

Ale vždyť Tomáš Tožička jen konstatoval realitu. U nás v Čechách dokáže přeci lidi úspěšně oslovit prof. Klaus, docent Konvička, ing. Miloš Zeman Csc. , zatímco u Vás na Moravě se to prof. Fialovi a dvojitému vysokoškolákovi Langerovi příliš nedaří.
Trochu Vám závidím.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.