Tři sametové cesty Michala Ježka

Jaroslav Bican

Český rozhlas Dvojka v neděli uvede dokument o třech lidech, kteří se různými způsoby veřejně angažují. Výpovědní hodnota dokumentu se skrývá v jejich vzájemném srovnání. Z čeho konkrétně jejich angažovanost vychází, jak hluboké má kořeny?

Český rozhlas Dvojka v neděli 15. listopadu vysílá dokument Tři sametové cesty. Jeho autor, Michal Ježek vypráví příběhy tří lidí, jež patří, jak sám říká, do generace, která se formovala až v demokracii a která má blíže k aktivnímu občanství. Jedná se o akademika, člena Strany zelených a libereckého politika Jaromíra Baxu, bývalého manažera Rekonstrukce státu, dnes působícího v byznysu Jiřího Boudala a vysokoškolského učitele a aktivistu Ondřeje Slačálka.

Pro úplnost bych uvedl, že Michal Ježek je můj dobrý kamarád, s Jiřím Boudalem se znám dlouhá léta mimo jiné také ze studentské iniciativy Inventura demokracie, kde jsme oba působili, Ondřej Slačálek mě učil na Filozofické fakultě a s Jaromírem Baxou jsem se poprvé setkal minulý týden kvůli liberecké sociální demokracii.

Přestože Michal Ježek uvedené příběhy pouze postavil vedle sebe bez toho, že by se snažil o jejich vzájemnou konfrontaci a řadu důležitých otázek si vůbec neklade, už samotný popis třech podob veřejné aktivity a portréty jejich nositelů mají určitou výpovědní hodnotu. Ta se skrývá především v jejich srovnání. Autor dokumentu to posluchačům v tomto ohledu příliš neusnadnil. Jeho metoda je prostá: vyprávět tři příběhy a zbytek nechat na posluchači.

U Ondřeje Slačálka zaujme především to, že jeho angažování se je jaksi bytostné a z toho důvodu se nemůže vyčerpat či omrzet. Foto FB Strana zelených

Je škoda, že se Michal Ježek více nesnaží vytvářet styčné plochy, na základě kterých by bylo možné tři zmíněné postavy porovnat a vzájemně konfrontovat. Přínosné by rovněž bylo v závěru dokumentu ustoupit od toho, že jednotlivé postavy vystupují separátně, a nechat je zaznít společně. Takto se autorovi bohužel nepodařilo využít potenciál, který vyplývá z toho, že točil se třemi odlišnými osobami.

Už jen to, kdyby se Michal Ježek zeptal Jiřího Boudala na jeho pohled na squating a anarchismus a Ondřeje Slačálka na Rekonstrukci státu a lobbing, by do celého dokumentu vneslo jistou dynamiku. Jednotlivé příběhy šlo více provázat také souborem otázek, které by autor dokumentu kladl všem třem postavám. Takto celá struktura dokumentu působí příliš nahodile. Ve výsledku se mohlo jednat o tři samostatné dokumenty, případně by se těchto příběhů dal odvyprávět jakýkoli jiný libovolný počet a nikdo by nic nepoznal.

×