„Musíte budovat alternativu, protože to je jediná dostatečně klidná cesta, jak se dostat z dnešní situace. A to je můj úkol, cíl a poslání,“ říká v rozhovoru pro víkendové vydání varšavského deníku Gazeta Wyborcza zakladatel ruské opoziční strany Jabloko Grigorij Javlinskij.

„Pokud jde o společnost,“ říká v tomtéž rozhovoru, „je věc komplikovanější, protože je pod silným vlivem propagandy, která alternativu vytlačuje ze zorného pole. Pokud podpora prezidenta Putina dosahuje devadesáti procent, znamená to, že společnost není příliš zdravá,“ pokračuje.

A na závěr, na otázku, zda se po vraždě Borise Němcova cítí ohrožený, odpovídá: „Nevím. Mám, co dělat.“

Kromě toho Javlinskij popisuje v rozhovoru se třemi polskými novináři proměnu Ruska od devadesátých let: Po devalvaci rublu chyběl domácí kapitál, a tak došlo na privatizaci mafiánskou cestou. Putin, který byl vybrán za ochránce mafiánů, v nějaké chvíli usoudil, že má všechny klíče, „vyměnil zámky, přivedl si své lidi a dnes je pánem“.

Válku na Ukrajině má Javlinskij za důkaz, že současná ruská vláda je nejenom „autoritářská a zločinecká, ale také expanzivní“. Konflikt, který bezmála dva roky budí obavy na východní hranici Unie, může skončit jen tehdy, když Rusko přestane Ukrajinu destabilizovat. Putin se prý přepočítal. „Byl si jistý, že východ a jih Ukrajiny ho podpoří, ale to se nestalo.“

„Nejsem si jistý, jestli váš čtenář správně pochopí to, co řeknu,“ čteme v jedné z Javlinského odpovědí. „Budoucnost Ukrajiny je nedílně spojená s budoucností Ruska. (…) Pouze pokud Rusko a Ukrajina budou mít společné cíle, a to může být jedině cesta do Evropy, bude možné něco změnit.“

O dnešní Ukrajině, neoliberální kůře ordinované zlým Západem postkomunistickým zemím i poctivosti ruských politiků, ať si myslí každý, co chce.

↗

Javlinskij popisuje proměnu Ruska od devadesátých let. Po devalvaci rublu chyběl domácí kapitál, a tak došlo na mafiánskou privatizaci. Putin byl vybrán za ochránce mafiánů. Repro youtube.com

V rozhovoru mě zaujaly dva odstavečky, které zde cituji jako první. Javlinskij v nich hovoří o společnosti, která ztratila představu, že alternativa je možná. Známe to z TINA Margaret Thatcherové. Znalci Ruska dnes o zemi píší tak, že Javlinského slova do jejich popisu zapadají.

Jenomže už představa, že se lze prosadit s alternativou, je stabilizační prvek demokratické společnosti. Společnost bez veřejně popisovaných alternativ, které jsou nadto vnímány jako alternativy možné a oprávněné, schází z cesty vyjednávání, a tedy politiky.

Proto jsem rád, že se v posledních dnech podařilo prosadit s alternativou v tématu, které od chvíle, kdy se objevilo, bylo ve veřejném prostoru spojené se slovy ohrožení a bezpečnost, přespříliš štědrý (evropský) sociální stát a jeho zneužívání, Konvička a Okamura.

Zejména po zveřejnění výzvy Vědci proti strachu a lhostejnosti, za kterou se sluší poděkovat nejen Václavu Hořejšímu, který na ni mohl upozornit, a Milanu Znojovi, který ji v České televizi obhajoval, se o uprchlících začíná psát ne jako o nebezpečí, ale jako o lidech.

Poděkování si stejně tak zaslouží lidé jako Apolena Rychlíková za vytrvalý odpor k prezentaci rasistických aktivistů ve veřejnoprávních médiích i ti lidé, kteří v posledních dnech vyhledávali syrské uprchlíky na pražském hlavním vlakovém nádraží a dávali jim vodu, jídlo nebo mapy Berlína.

Nenabízejí politické řešení, ale to ani není jejich úkol. Poděkování si zaslouží, protože cílevědomě pomáhají obracet strach v lidskost, a tak ovlivňovat i naši domácí politiku.

Pokud dnes předseda vlády říká: „Je potřeba si uvědomit, že lidé, kteří procházejí přes Českou republiku, nejsou žádná nepřátelská armáda, nejsou to zločinci. Jsou to lidé, kteří prchají před válkou,“ je to i díky nim.

A díky tomu, že v České republice je pořád možná politika a prosazování alternativ ve veřejném prostoru.