Bylo půl třetí v noci z pátku na sobotu a nezbývalo mi, než si na internetu najít adresu brněnské zubní pohotovosti. Cestou jsem myslel, že už to nevydržím, jak silná bolest mě brala. Při vstupu do Úrazové nemocnice to trochu polevilo. V peněžence jsem měl pouze tisícikorunu, byla to má jediná hotovost.

V čekárně jsem řešil dva palčivé problémy:

Jak se o mně dozví v ordinaci, když nemám klepat, ale vyčkat na příchod sestry, „děkujeme za pochopení“? Právě to jsem nechápal: Chodí snad sestra každých pár minut vykouknout ze zakázaného území, nebo má tak dobrý sluch, že slyší každého příchozího? Bdí snad celou noc? Tato záhada se vysvětlila, když jsem byl konečně se objevivším personálem dotázán, jak jsem se do čekárny dostal. Dveře byly při mém příchodu průchozí, normálně se ale přes ně nedostanete a musíte zvonit na patřičný zvonek.

Druhý problém vyvstal, když jsem záhy po vstupu pochopil, že poplatek asi nezaplatím v ordinaci, ale musím si koupit kupón. Jenomže automat na kupóny funguje pouze na mince v hodnotě 10, 20 a 50 Kč. Naštěstí mají vedle další automat na rozměnění. Svou tisícikorunu jsem tam vkládal všemi způsoby, ale vždy mi byla vrácena bez žádaného efektu.

↗

Někdy člověka nezachrání ani automat na kupóny. Funguje totiž pouze na mince v hodnotě 10, 20 a 50 Kč. Repro DR

Později mi bylo sděleno, že měnič je jenom na menší bankovky. Byl jsem tedy dvojnásob nervózní: Kdy si mě všimnou? A jak jim potom zaplatím? Naštěstí to přebylo bolení zubů. Problém s poplatkem se mi ale nepodařilo rozlousknout. Sestra ani paní doktorka neměly peníze na rozměnění. Myslíte, že mi nějak pomohly?

Asi nebyly křesťanky nebo něco podobného. Tož jsem si zaláteřil (především v duchu) a popřál jsem dobrou noc, dosti zhrzeně. Ještě jsem zkusil měnit u vrátného, marně. Nakonec jsem nešel hledat nějaký otevřený podnik, abych rozměnil tisícikorunu, ale nabroušený na nebetyčnou zhovadilost tohoto systému, který dělá z lékařů hyeny, jsem si vzal do hlavy, že se z toho vypíšu a ušetřím. Už mám v sobě první paralen.

Nikdy jsem nebyl zastáncem poplatků. Přišlo mi to nedůstojné. Ještě bych byl ochoten kývnout na příspěvek za stravu v nemocnicích, ale rozhodně pod 100 korun na den. Poplatek za pohotovost mi přišel nejvíc hloupý. Slyšel jsem pár příběhů, jak doktoři dychtivě obírali své oběti o řádný třicetikorunový poplatek. Na pohotovost se ale chodí s vážnými potížemi, když je vám většinou hodně nedobře. Přijde někomu normální chtít po člověku v takové chvíli nejdříve zaplacení devadesáti korun? Mně ta bolest polevila, asi tím pohybem a jistou dávkou adrenalinu, ale na jak dlouho? „Pohotovost“ je snad od slova „pohotový“ a ne „až po hotovosti“… vlastně „až po kupónu“!