Trpká dochuť julínkovice

S Novým rokem pacienti nemusí platit poplatek za pobyt v nemocnici. Reformy zavedné ministrem zdravotnictví Tomášem Julínkem se tak začínají rozpadat. Jaká je jejich dosavadní bilance?

Úderem silvestrovské půlnoci skončila lidem povinnost platit poplatek za pobyt v nemocnici. Jeden z pozůstatků někdejšího ministra zdravotnictví Tomáše Julínka (ODS) mává na rozloučenou.

Součást zdravotnické reformy předchozích pravicových vlád zrušil na základě stížnosti opozice Ústavní soud. Julínkova vlajková loď „revolučních reforem“ začíná notně nabírat vodu a patrně se zcela potopí. Budoucí vládní koalice totiž hodlá zrušit také poplatek u lékaře a v lékárně, zůstat má jen na pohotovosti.

Pamatuji si na rok 2007, kdy ministr Julínek začal v tuzemském zdravotnictví řádit jako liška v kurníku. Zprvu zde byla na barvě vytištěná brožura s Julínkovým návodem na použití českého zdravotnictví, obsahující podrobný popis nově zavedených plateb.

Průvodci příručkou se staly dvě černobílé siluety, jež trousily moudra v komiksových bublinách. První panák: vysoký, s holou hlavou a brýlemi nad čelem, věrně odrážel ministra Julínka. Malý a baculatý pajdulák zase kopíroval Tomáše Cikrta, ministrova mluvčího a vrchního vykladače „zázračných“ poplatků.

Od 1. ledna 2008 se „julínkovné“ či „cikrtné“ stalo tvrdou realitou. Co naplat, že regulační poplatky nic neregulovaly (a samotný ministr nedokázal jejich přínos vysvětlit ani před Ústavním soudem). Platit jsme museli všichni. Ministr Julínek následně z kapsy vytáhl zdravotnické reformy. Stručně řečeno se jejich podstatou staly privatizace zdravotních pojišťoven a zrušení pravidel pro nakládání s výnosy zdravotního pojištění.

Dojít mělo k posílení role pojišťoven na úkor lékařů, k převodu nemocnic na akciovky a ke zrušení tarifních platů lékařů. Drobným detailem byla nekomunikace Julínka o svých záměrech s Českou lékařskou komorou (ČLK), Svazem pacientů, ba ani s koaličními partnery. Není divu, že kontroverzní poplatky zasadily v krajských a senátních volbách 2008 Julínkově ODS citelnou ránu. Samotný ministr se z úřadu poroučel v lednu 2009.

V Julínkově cestě – byť v poněkud změkčené podobě – pokračovaly ministryně Daniela Filipiová a Dana Jurásková (obě ODS). Tři roky vládnoucí topácký ministr Leoš Heger jen přihlížel dalšímu sešupu českého zdravotnictví. Heger si proti sobě poštval nejen lékaře a lékařské odbory (protestní akce „Děkujeme, odcházíme“), ale i pacienty a ČLK.

Takto současný stav resortu zhodnotil prezident lékařské komory Milan Kubek. „Celý systém zdravotnictví je založen na lži. Lékaři lžou pacientům, že dostávají tu nejkvalitnější péči, ale systém je nastaven tak, že lékaře tlačí k tomu, aby na pacientech šetřili. My tu péči poskytnout umíme, ale nemáme na ni peníze,“ smutně konstatoval Kubek v Interview ČT24.

Zdravotní pojištění nyní hlásí zhruba desetimiliardový propad, zásadní řešení čeká na novou vládu. Pojišťovny mají příští rok z odvodů dostat o 4,7 miliardy víc, z pojistného o 6 miliard víc. Podle pojišťoven, nemocnic i lékařů bude ale letos peněz na péči nakonec méně.

Odbory už jsou proto ve stávkové pohotovosti a krizový štáb nemocnic varuje před omezováním péče. Co dodat ke Kubkově tvrzení, že v některých nemocnicích sloužili čtyři chirurgové a nyní zůstaly dva, anebo k poklesu dvou zdravotních sester a jednoho sanitáře na oddělení na jednu sestru v noci, bez sanitáře. A limit na léky? Ten umožňuje předepsat léky pouze dvěma pacientům ze tří.

„Blahodárné“ poplatky přinesly i tyto výsledky: co se týče návštěv u lékaře, jsme prakticky na stejné úrovni jako před jejich zavedením. Méně lidí chodí na pohotovosti, ale ze dvou důvodů – pohotovosti zmizely, řada obcí a krajů je zrušila. Pro občany je mnohem výhodnější zavolat si záchrannou službu, kde neplatí vůbec nic. Tudíž klesly návštěvy na pohotovosti a dramaticky vzrostly výjezdy záchranné služby.

Pravda – abychom Tomáši Julínkovi nekřivdili - pokles návštěvy u lékaře vidíme zejména u nemocných chřipkou, kteří ji raději šíří mezi lidmi dál, než aby přišly o mzdu za první tři dny na nemocenské. Tak aspoň to vše nebylo marné, dodávám.

Ale abychom nekončili v duchu dramatu, věřme, že se s novou vládou peníze do zdravotnictví dostanou. Ať už snížením DPH na léky, která je jednou z nejvyšších v Evropě či zajištěním spravedlnosti v placení zdravotního pojištění, aby neleželo pouze na bedrech zaměstnanců. Popřejme našemu zdravotnictví pevné zdraví!

A co si myslíte vy? Diskuse (5 příspěvků)

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Ta základní lež o zdravotnictví Pátek, 3.Ledna 2014, 08:41:0

je to, že ve zdravotnictví je v zásadě peněz dost, jenom je potřeba nějaká geniální reforma, která omezí zbytečné výdaje aniž by se dotkla těch potřebných. Těch peněz dost není, ve srovnání s jinými zeměmi v EU je podíl zdravotnictví na HDP nízký. Regulační poplatky na tom nic změnit nemohly. Skutečné omezování výdajů probíhá tak, že například zdravotnická zařízení péči neposkytují všem potřebným pacientům, protože vyčerpaly limit na léky, odkládají se opravy a údržba budov atd. Bez zvýšení pojistného nebo státní dotace bude zdravotnictví dále upadat.

Pk_photo

Pavel Krušina - Praha

Myšlenkový pokus Pátek, 3.Ledna 2014, 11:22:4

Představme si na okamžik, že bychom do zdravotnictví pumpovali peněz dostatek. Co by okamžitě následovalo? Například farmaceutické firmy by jako jeden muž znásobily ceny léků. Ne proto, že výroba či vývoj nových by byly dražší, ale protože jsou to komerční subjekty a jde jim v první řadě o zisk. Nějaká záklopka na pěnězovodu do zdravotvnictví tedy přirozeně existovat musí. Optimálně tak, aby omezovala přemrštěné zisky komerční části sektoru a příliš nezasahovala do kvality a objemu poskytované péče.

Jak to však udělat nejspíš nikdo neví.

U nás jsme alespoň ověřili, že prosté přidávání poplatků k kdečemu k cíli nevede.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Pátek, 3.Ledna 2014, 15:21:18

Zdravotnictví samozřejmě vždy spotřebuje všechny peníze, které jsou. Těch peněz není dost ve srovnání se zeměmi, které garantují podobnou úroveň péče. Státní politika samozřejmě může ceny léků ovlivnit, když stát chce.

Ovšem regulační poplatky skoro žádné peníze do zdravotnictví nepřinesly, ve velkých nemocnicích sotva pokryly náklady na jejich vybírání. Jejich smysl měl být regulační, ale ten nesplnily.

Manning5

Tomáš Imrich - Konstruktér, Suchdol nad Lužnicí

Šmejdi Pondělí, 6.Ledna 2014, 10:17:44

Regulační poplatky možná odradily lidi v důchodovém věku od návštěvy lékaře a tak začali, aby nebyli sami, hojně nevštěvovat za přibližně stejnou cenu různé prezentační a prodejní akce, kde byli oškubáni o desetitisíce.

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Pevně doufám, Pondělí, 6.Ledna 2014, 14:06:53

že se upustí i od zavádění tzv. nadstandartu. To je podvod na pacienty, neboť jde o zavádění přímé platby čili převádění určitých prací do kolonky prací generujících zisk, ačkoli to tam zjevně nepatří. Jenže proč vlastně?
Přemýšlím, jak určit dělítko mezi pracemi, u kterých je správné generovat zisk a u kterých je správné je provádět jako neziskové. V současnosti je to rozdělení vnímáno jako dělení na veřejný a privátní sektor. Jenže privatizací veřejného se to dělítko relativizuje. Já si přesto myslím, že tu musí existovat nějaký základní důvod, princip či více důvodů, podle nichž je záhodno to zaškatulkovat správně. No a pak se v demokracii vyargumentuje dohoda a potvrdí se zákonem: toto jsou práce neziskové, veřejné a placené z daní a toto zase práce privátní, ziskové, které se samy financují. Konkrétní důvody pro to zaškatulkování a ty by mne zajímaly.

Zabýváte se tím někdo?

Zatím mám pracovní domněnku, že neziskové by měly být ty práce, které lze chápat jako službu konkrétnímu člověku, zatímco ziskové by měly být výroby věcí. Například práce učitele, lékaře, státního úředníka, policisty apod. by měly být neziskové, zatímco výroba aut, elektroniky, pěstování obilí, pečení chleba apod. jsou typické příklady prací, které by měly být provozovány se ziskem. Zdůvodňuji si to tak, že když se cena za službu konkrétnímu člověku určuje případ od případu dohodou, pak například lékař má tendenci věnovat pacientovi čas a úsilí podle toho, kolik mu je pacient ochoten a schopen zaplatit a nikoli podle druhu a závažnosti jeho onemocnění. Nebo vezměte si ty farmaceutické firmy, které mají tendenci zvyšovat svůj zisk, aniž by tomu odpovídaly jejich náklady. Uplatňování tržních principů (nabídky a poptávky) tu vadí, aby práce byla vykonávána zdárně.
Ten problém se mi teď jeví složitější než jsem si napočátku myslela. A přitom je klíčový.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.