Miluji střední Povltaví, toto kopcovité a v minulých časech nepříliš osídlené území, kde se českým žulovým masivem malebně prořezává Vltava. Popsat pruh podél této hlavní české řeky od Hluboké až po Štěchovice a navazující na Posázaví a Podbrdsko by bylo na celou knihu. Proto jsem zvolil ochutnávku úseku asi 40 kilometrů od Prahy, mezi obcemi Cholín a Živohošť. Kaňonovité údolí meandrující Vltavy je tam dnes vzduté slapskou přehradou, která za cenu zatopení řady krásných přírodních partií dělá z tohoto místa ráj vodních sportů.

Kdo někdy jel po řece, ten ví, co je to říční kilometráž. Měřeno od ústí Vltavy na 111 kilometru této vodní cesty lze na levém břehu spatřit pásmo Psích hor. Jde o hornatý útvar asi sedm kilometrů od města Nový Knín, mezi obcemi Smilovicemi, Čelina, Prostřední Lhota a Sejcká Lhota. Lokalita navazuje na historické zlatonosné pásmo (královské hornické město Knín získalo svůj statut za Jana Lucemburského) — a ložiska zlatonosné rudy se tu nacházejí dodnes. Ve starověku se zde zlato jen rýžovalo, ve středověku se přešlo k hlubinnému hornictví. O těžbě v pásmu Psích hor lze nalézt písemné zprávy až z počátku patnáctého století v starých horních knihách knínských. Konkrétně v okolí Mokrska ale potvrzují báňskou činnost archeologické nálezy už ze století třináctého. Jako kluk jsem si hrával v luhu napravo od údolí Sejckého potoka pří cestě k Vltavě, kde byly ještě zřetelné zbytky deponií hlušiny.