Dočká se Česko své Cucule?

Integrace nemusí pomáhat jen uprchlíkům, kteří k nám přicestovali ze vzdálených zemí. Může vytvářet blízkost také mezi místními. Tania Dumbrava předkládá několik osvědčených postupů.

V poslední době jsem vlivem medií a někdy protivného až protiprávního vyjadřování na sociálních sítích měla tendenci propadávat beznaději a cynismu. Nikdo nebude akceptovat uprchlíky v České republice, nedejbože jim pomáhat! Nemluvě o uspořádání nějaké kampaně nebo sbírky na jejich podporu, což se jinak v okolních státech děje.

Někteří lidé sledují jenom nedostatky islámu a tím si posilují své přesvědčení, že všichni muslimové chtějí v Evropě zavést šáriu a znásilnit naše ženy dcery. Podobně i já jsem začala sledovat jen nenávist na internetu, až jsem došla k závěru, že se s tím nedá nic dělat.

Řekni, kde ti Češi jsou
Přemýšlím, odkdy se solidarita a humanismus staly nadávkou. Když jsem přijela do České republiky v roce 2008, lidé se chovali jinak – alespoň když byli online. Přemítám také nad tím, kolik zajímavých příběhů musí existovat z doby, kdy se samotní Češi stávali uprchlíky. Určitě jim někdo ze začátku pomohl se přizpůsobit nebo alespoň přežít. Kde jsou hlasy těchto Čechů dnes? Kde jsou ti Češi? A kde jsou Češi, kteří mají jiný názor, než ti, kteří stráví skoro polovinu pracovní doby na sociálních sítích psaním provokací a nadávek? Kdy se stalo normálním chovat se nenormálně za obrazovkou počítače?

V poslední době se ale začaly objevovat i jiné hlasy. I když je to možná tím, že jsem začala hledat více pozitivní a konstruktivní zprávy. Pomalu jsem si totiž uvědomovala, že sledování „hejtů” ze mě dělá „hejtera“ a nic se nemění.

Naopak hledání kladných článků, i když jsou v menšině, mi zvyšuje morálku a získávám naději. Možná že i místní občané budou velmi brzo schopní pochlubit se nějakým zajímavým projektem na pomoc nejen uprchlíkům, ale i celé své komunitě. Protože různé iniciativy ze zahraničí věnující se primárně uprchlíkům nakonec zpevňují i komunitu lokální.

Snad se lidé konečně začnou seznamovat se svými sousedy, s nimiž žijí paralelně již řadu let, ale ani jednou společně nevečeřeli. Zatím si navzájem třeba jen kradli kola. Také s uprchlíky se potkají tváří v tvář a zruší své předsudky („oni jsou ale přece vzdělaní!“) a zjistí, že jsou v mnoha ohledech velmi podobní. Začnou si uvědomovat, že stačí velmi málo, aby člověk někomu reálně pomohl, a že každá malá pomoc může mít velký význam.

Sarkastické reakce jako „ubytuj si je u sebe doma!“ totiž dostávají reálnou odezvu – zatím minimálně v Rakousku, Německu a na Slovensku. Studenti, důchodci a lidé, kteří mají nevyužitý prostor, poskytují přístřeší uprchlíkům nebo financují jejich podnájem. Ani někteří politici se nebojí kritiky a nechávají je bydlet ve svých domech. Na příklad německý poslanec Martin Patzelt. Ten se jim snaží zajistit i práci a výuku němčiny.

V Berlíně jsem nedávno narazila na skupinu hudebních nadšenců, kteří založili sbor s uprchlíky a imigranty. Jamují spolu a někdy i vystoupí na veřejnosti. Nástroje si od někoho půjčili anebo jim je lidé darovali. Nezažila jsem nic silnějšího než zpívání a improvizaci s velkou skupinou muzikantů, kteří mluví různými jazyky, ale dorozumí se beze slov.

Německý politik Martin Patzelt nabídl uprchlíkům svůj vlastní domov. Foto eastafro.com

Další inspirativní berlínský projekt je Cucula, což znamená „tvořit něco spolu“. Uprchlíci se učí vlastnoručně vyrábět nábytek a jejich příjem slouží k zaplacení vzdělávání a životních nákladů. V německém Augsburgu zase místní umělci vytvořili alternativní koncept „utečeneckého tábora“, který je však částečně hotelem a kavárnou, kde uprchlíci pracují. Na druhém konci Evropy, v Calais, o kterém se ještě před týdnem psalo jako o největší evropské džungli, spustili místní lidé crowdfunding na pomoc příchozím. Místo 1000 liber získali za pár týdnů více než 33,877 liber.

Další crowdfundingový projekt zaměřený na dokumentování životních podmínek uprchlíků v Calais vybral 18,177 liber. Darovala je veřejnost během čtyř dní. Před týdnem jeden turecký pár nakrmil 4000 uprchlíků ze Sýrie během své svatební hostiny. Věřím, že v Turecku se dějí podobné věci poměrně často, i když možná v menším měřítku.

Dokonce i Slovensko je v tomto směru pokročilejší než Česká republika. Spoločenstvo Ladislava Hanusa před nedávnem spustilo kampaň „Kto pomôže“ zaměřenou na pomoc při integraci syrských a iráckých uprchlíků, při hledání práce, ubytování, při začleňování do komunity. Je to jen pár příkladů ze široké škály činností. Již 1193 rodin a jednotlivců přislíbilo pomoc.

Nemusíte být umělec, vymýšlet internetové kampaně nebo být politikem. Stačí, když budete takové věci sledovat, „lajkovat“, sdílet na vašem facebooku, když nebudete mít strach obsadit virtuální prostor. Někdy stačí i málo. Můžete začít tím, že pod tímto sloupkem budete sdílet vaše osobní zkušenosti ze setkání s uprchlíky, ať už z dovolené v Itálii anebo z krátké návštěvy Berlína.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.