Při jednání o přijetí uprchlíků ze Sýrie do České republiky jsme mohli slyšet hlavně o rizicích, souvisejících s pronikáním extremistů za hranice českého státu. Naopak chyběla možnost dozvědět se více o Syřanech, kteří v České republice již žijí.

V rámci výzkumu pro mou diplomovou práci jsem zjišťovala, kolik u nás Syřanů žije, proč do České republiky přišli, jaké mají vzdělání nebo jaké si našli uplatnění. Zajímalo mě také, jak jsou s konfliktem v Sýrii provázaní a jak tento konflikt ovlivňuje jejich život.

Informace, které jsem získala, říkají o Syřanech něco jiného, než se může na první dojem zdát, a vykreslují krajanské prostředí, jaké mohou případní uprchlíci ze Sýrie očekávat.

Mýtus první: Českou republiku zaplavují vlny Syřanů

Patnáct syrských dětí z uprchlických táborů v Jordánsku, o jejichž přijetí se od minulého roku mluví, by zdaleka nebyly prvními Syřany, kteří kdy na české území vstoupili. Stovky Syřanů zde žijí již z časů spolupráce ideologicky spřáteleného československého a syrského režimu - Syřané sem přicházeli za prací i vzděláním. Právě ti (se svými potomky) tu tvoří nejpočetnější syrskou skupinu.

Sami o sobě mluví jako o Čecho-Syřanech a většina z nich tu žije dlouhodobě. Přibližně dvě až tři stovky těch, kteří se přestěhovali v letech před začátkem konfliktu zpátky do Sýrie, se vrátily kvůli zhoršené bezpečnostní situaci v minulých letech zpět do České republiky.

Celková populace Syřanů v českých zemích se odhaduje na 2500 osob. To je 0,024% populace České republiky. Z nich má většina české občanství, 926 osob má povolený trvalý či dlouhodobý pobyt za účelem studia či práce, nebo jsou v režimu azylu nebo jiné formy mezinárodní ochrany.

Žadatelů o mezinárodní ochranu jsou ale jen desítky, zejména proto, že jako cílovou zemi volí Českou republiku doposud hlavně ti, kteří zde již mají v rodinu nebo známé.

Jen pro srovnání: na konci dubna 2015 žilo v České republice 104 379 Ukrajinců, 98 164 Slováků nebo 56 610 Vietnamců.

Mýtus druhý: Syřané jsou nevzdělaní jedinci, kteří tu nemají práci

Většinu Syřanů v českých zemích by bylo možné socioekonomicky zařadit mezi střední třídu. Do České republiky se dostávají spíše zástupci vzdělanější vrstvy s jistějším finančním zázemím.

Pro nejchudší vrstvy jsou změna bydliště i cesta do Evropy finančně náročnou záležitostí. Chudší míří do uprchlických táborů, volí nebezpečnou cestu přes Turecko či Středozemní moře anebo se z nich stávají vnitřně vysídlené osoby uvnitř Sýrie.

Čecho-Syřané, kteří studovali v České republice a ovládají jazyk, čelí při hledání zaměstnání podobným výzvám jako občané českého původu. Čecho-Syřané a Syřané, kteří nově imigrují do České republiky, usilují o to, aby se co nejdříve po svém příchodu osamostatnili a mohli se zapojit do pracovního či studijního procesu: nově příchozí Syřané ověřují své diplomy, případně se rekvalifikují.

Ti, kteří si zde nemohou najít práci, volí proaktivní způsob řešení této situace a stěhují se za prací dál na západ, například do Německa a Velké Británie. Podle respondentů mého výzkumu si ale většina Syřanů v České republice zaměstnání najde, případně se věnuje samostatně výdělečné činnosti, například provozují restaurační zařízení, zaměřují se na zahraniční obchod nebo pracují v IT oborech. Respondenti jsou příjemci sociální podpory v míře, která koresponduje s celou populací.

V českých zemích působí několik syrských lékařů, a to jak v nemocnicích, tak v samostatné praxi. MUDr. Hassan Mezian je od roku 2012 senátorem za ČSSD pro region Litoměřicka, Roudnicka a Slánska.

Většina Syřanů žijících na českém území se domluví česky. Ti z nich, kteří přišli do České republiky až během současného konfliktu, se v jazykových kurzech rychle zlepšují. Z mapování Syřanů v Brně jsem zjistila, že nejrozšířenějším jazykem po arabštině, kterou Syřané vesměs ovládají, je angličtina, kterou mluví 78 % z nich. Češtinu ovládá 71 % respondentů.

Mýtus třetí: Všichni Syřané jsou muslimové

Často přehlížíme náboženskou diverzitu syrské populace. Ne všichni Syřané jsou muslimové. Před konfliktem byla syrská populace tvořena z 87 % muslimy (74 % byli sunnité, zbylou část tvořili alavité, ismailité a šiíté), 10 % bylo křesťanů a 3 % drúzů.

Podobné rozvrstvení můžeme předpokládat i u syrských obyvatel na našem území. V rámci veřejných aktivit, organizovaných spolky, ve kterých se sdružují Syřané, se zapojilo i několik křesťanů, alavitů i drúzů a rovněž početná skupina ateistů.

Mýtus čtvrtý: Syřané nemají s našimi hodnotami nic společného

Díky jednomu z českých rodičů či dalším příbuzným se většina Syřanů setkává s českou kulturou od dětství. Žadatelé o mezinárodní ochranu s jiným prostředím počítají a zohledňují jej při svém rozhodování o přesídlení. Sekularizace Sýrie ve druhé polovině 20. století navíc rozvolnila tradiční blízkovýchodní společenské zřízení a vedla k liberalizaci každodenních poměrů.

Sýrie byla navíc multináboženskou společností (vedle sunnitů tu žila také početná křesťanská menšina a příslušníci dalších vyznání, jako jsou drúzové a alevité). „Muslim ze Sýrie, to je něco jiného než z Íránu a Jemenu. Já žasnu, když slyším, ať jdou lidé ze Sýrie do některých arabských zemí, že jsou jim kulturně bližší. To není pravda, protože pro většinu Syřanů je to tady kulturně bližší než v Saúdské Arábii,“ komentuje situaci jeden z respondentů mého výzkumu.

Mýtus pátý: Syřané v České republice se podílí na konfliktu v Sýrii

Do konfliktu v Sýrii se „čeští Syřané“ zapojují pouze nepřímo. Neúčastní se humanitární pomoci v místech postižených konfliktem a už vůbec neparticipují na ozbrojených skupinách.

Nejblíže realitě konfliktu jsou dvě Čecho-Syřanky: jedna spolupracuje se Syria Civil Defence, organizací, jejichž záchranné sbory operují v místech bombardování a dalších explozí; druhá vyučuje angličtinu na kanadské škole pro syrské uprchlíky, která vznikla v Istanbulu.

Nepřímo se Syřané v ČR zapojují do podpory civilistům, a to zejména uprchlíků prostřednictvím sbírek a benefičních akcí. Podpora politických a ozbrojených aktérů je individuální záležitostí a neprojevuje se přímo, ale zůstává na úrovni politických postojů.

Syřané v ČR, kteří dění v Sýrii sledují a zapojují se do diskuzí a dalších akcí, zastávají buď prorežimní anebo opoziční křídlo. V poslední době je výrazný trend ztrácení naděje — Syřané si nesou pocit „ukradené revoluce“.

Linie, která české Syřany rozděluje, se objevila s povstáními v Dar'á a Damašku na jaře 2011. Ta rozčlenila syrskou populaci v českých zemích na prorežimní, opoziční a apolitickou. Jasně proti režimu je odhadem 25 % Syřanů, 35 % stojí proti režimu, ale zároveň kritizuje opozici a má určité obavy, 5 % se o dění nezajímá, 15 % režim vehementně podporuje a 20% nevěří, že existuje lepší alternativa, a má zároveň obavy, že se situace zvrátí k horšímu.

Bojovníci z řad čecho-syrských obyvatel se nerekrutují a bojů se v Sýrii nikdo neúčastní, účastníci výzkumu žádný akt podpory tohoto způsobu zapojení se do řešení konfliktu nezaznamenali. Podpora ozbrojené opozice se objevuje pouze na úrovni politických názorů. Ty se různí, a to i napříč jednotlivými skupinami, které sdružují Syřany.

Ozbrojenou opozici nikdo z českých zemí nefinancuje, vstup do této šedé zóny by si podle respondentů nikdo nedovolil. Navíc je to neproveditelné i kvůli finanční nákladnosti ozbrojeného konfliktu.

Mýtus šestý: Syřané inklinují k extremismu

Reprezentanti uskupení, ve kterých se Syřané v České republice sdružují, vydali prohlášení, ve kterém odsoudili útok na redakce Charlie Hebdo. Skupina upozornila na to, že násilné útoky jsou výjimkou a pochybením francouzských zpravodajským služeb, a nejde z nich vinit světové náboženství. Součástí prohlášení bylo i upozornění, že muslimové v Evropě většinově ctí demokratické tradice — to platí v plné míře i pro Syřany v České republice.

Islamistické skupiny Syřané žijící na českém území nepodporují. Bojovníci z řad syrských obyvatel v českých zemích se nerekrutují a nikdo z dotazovaných realizovanou či plánovanou účast na konfliktu v Sýrii nezaznamenal. Podle veřejných zdrojů u nás nedošlo k žádnému projevu náboženského fundamentalismu ze strany Syřanů.

Můžeme pozorovat spíš rozčarování, které přichází s medializací útoků v Evropě, které vytlačily zprávy o dění v Sýrii. Islámský stát podle podporovatelů opozice poškodil dobré jméno revoluce. Převažuje také názor, že Islámský stát bojuje primárně proti všem Syřanům, ne jen proti asadovskému režimu.

Tyto informace říkají o Syřanech něco jiného, než se na první pohled může zdát. Mohou být dobrým vodítkem pro představu, jaké krajanské prostředí zde mohou případní uprchlíci ze Sýrie očekávat a jak se do české společnosti začlenili jejich předchůdci.

Nadpoloviční většina z dvou a půl tisíce Syřanů žijících na území České republiky má jednoho z rodičů českého původu anebo tu žije desítky let. Dorozumí se česky a našli si tu práci. Ne všichni z nich jsou muslimové a životní styl v České republice jim může být tak či onak bližší, než ten v Saúdské Arábii. Do konfliktního dění v Sýrii se přímo nezapojují a žádné projevy ani otevřená podpora náboženského fundamentalismu nebyla mezi místními Syřany zaznamenaná.

Jistě nelze tento popis zobecňovat na případy všech uprchlíků či všech Syřanů, nebo podle něj predikovat další vývoj, ale v diskusi o složitém fenoménu, jakým migrace do Evropy je, jsou tyto informace přinejmenším tou důležitou „další částí příběhu“.