10. července 2015 po pětiminutové tiché ceremonii odstranili muži v šedivých uniformách vlajku Konfederace z Kapitolu Jižní Karolíny. Pravicová a konzervativní média začala bít na poplach a halekat, jak je něco takového vůbec možné. Jenže marně, protože ani na americkém jihu sundání konfederační vlajky z vládních budov příliš pozornosti nevzbudilo. Ostatně, zastupitelé Jižní Karolíny svým poměrem hlasů 90 pro a 24 proti rozhodli dost jasně.

Jedni tvrdí, že zákaz je pošlapání jižanské historie, tradice a kultury, která nestojí pouze na otroctví a občanské válce; pro druhou stranu je konfederační bitevní vlajka symbolem otroctví a občanské války a přirovnávají ji ke svastice.

Ani jeden z nich nemá pravdu. Je rozdíl mezi jižanskou historií a tradicí a bojovou zástavou Konfederace. Je rozdíl mezi svastikou a konfederační bojovou zástavou. Jenže leží někde jinde. Přes to všechno se domnívám, že sundání onoho symbolu z vládních budov je dobrým krokem vpřed a dobrou věcí. Proč? Protože bojová zástava Konfederace a státní vlajka Konfederace jsou v první řadě skutečně symboly otroctví, rasového útlaku a zrady.

Přestože se debaty rozeběhly především za oceánem, nemůžeme se tvářit, že by Evropě bylo zakazování symbolů téma nějak vzdálené. Naopak. Pokud se semtam občas nezačne někdo hlasitě dožadovat zakázání symbolů komunismu a srovnání s nacismem, vzbouří se kostlivci v našich tělech a pomocí temných bohů na nás vykonají svou strašlivou pomstu.

Prapor hvězd a sloupců

Jako první státní vlajka konfederace byla v březnu roku 1861 přijata varianta „Stars and Bars“, která krom postupného přidávání dalších hvězd zůstala nezměněná do roku 1863. V témže roce vznikla hlavně z praktických důvodů vlajka nová: v pekle bitev se totiž první státní vlajka často pletla s vlajkou unijní, a to v boji nedopadalo dobře.

↗

První státní vlajkou konfederace byla v březnu roku 1861 přijata „Stars and Bars“, která zůstala nezměněná do roku 1863. Ilustrace cs.wikipedie.org

Vznikla varianta „The Stainless Banner“, která byla takřka celá bílá, až na levý horní roh. V něm ležela bojová zástava konfederačních vojsk, která pocházela z Virginie a těšila se mezi vojáky velké oblibě (používali ji více, než zaměnitelnou Stars and Bars). Navrhl ji William Porcher Miles.

Zajímavostí je, že kříž na vlajce původně neměl jít mezi úhlopříčkami, ale klasicky (podle anglické vlajky) středy protilehlých stran. Taková symbolika se však mohla dotýkat Židů a protestantů. Použil tedy variantu úhlopříček, ačkoli takové řešení evokovalo kříž skotský, se kterým ale neměla vlajka nic společného.

The Stainless Banner byla státní vlajkou Konfederace až do jejího hořkého konce (kromě lehké úpravy na variantu The Bloodstained Banner). Rozhodl o ní William T. Thompson, který vysvětlil bílou plochu jako symbol nadřazenosti bílé rasy a trval na tom, aby tuto plochu žádný další pruh nehyzdil. Sám vlajce říkal „vlajka bílého muže“. Jenže taková interpretace nebyla oficiálně vládou ražena. Přesto je dobré mít na paměti, co nám o druhé státní vlajce, ve které figuruje bojová zástava jihu, řekl její autor.

Bojová zástava, o které se tedy nejčastěji mluví, není státní vlajkou Konfederace a nikdy nebyla. Návrh státní vlajky byl sice rasistický, ale tahle interpretace oficiálně nezazněla. Lze tak ale celý problém smést ze stolu? Ne.

↗

O konci vlajky The Stainless Banner rozhodl William T. Thompson, který vysvětlil bílou plochu jako symbol nadřazenosti bílé rasy. Ilustrace cs.wikipedia.org

Kdo ovládá minulost…

Americká konzervativní pravice se už od raných 80. let snaží usilovně dostat své lidi do státních výborů pro vzdělávání. Jde jim především o sexuální výchovu a historii. Důvody tohoto snažení jsou zřejmé: je potřeba prosadit správný pohled na historii a vést mladé lidi k takovému způsobu života (odmítání evoluce, odmítání výuky o antikoncepci), který konzervativní pravici sedí více než svět racionality a liberalismu.