První světová válka byla pro světové muslimy velmi důležitým konfliktem z několika důvodů. Jednak už proto, že na stranách Dohody i Ústředních mocností bojovaly muslimů milióny a řada z nich padla, byla zraněna či byla válkou jinak vážně poznamenána. Dále též z toho důvodu, že první světová válka znamenala zánik největší muslimské říše své doby a zároveň ukončení islámského chalífátu, který byl do té doby po staletí formálně stále ztělesňovaný osmanskými sultány a jejich impériem.

Konečně první světová válka měla velký vliv na politickou emancipaci a nacionalismus v tehdejším muslimském světě. Hlavně ze strany arabských nacionalistů došlo k velmi aktivnímu zapojení do bojů proti Osmanské říši po boku Britů. To bylo stimulováno zejména očekáváním poválečné arabské nezávislosti právě za britské pomoci. Britské porušení slibů však následně vedlo k deziluzi mezi Araby vůči Západu — což je trend, který se během 20. století projevoval na Blízkém východě stále výrazněji.

Muslimové byli přítomni v mnoha bojujících armádách Veliké války a nejednou bojovali proti sobě. Logicky nejvíce jich bojovalo v řadách armády Osmanské říše. Nešlo přitom jen o Turky — sunnitské muslimy, ale i o řadu dalších etno-náboženských skupin žijících na území multinárodnostní Osmanské říše. Za zájmy Turků a Trojspolku tak bojovalo i mnoho arménských (či jiných) křesťanů, židů, Arabů, Kurdů a jiných blízkovýchodních náboženství a etnik.

Osmanská armáda odvedla v průběhu čtyř let války 2,8 miliónů mužů, přičemž její největší momentální síla armády byla bezmála jeden milion vojáků. Z těchto počtů byla výrazná většina sunnitští muslimové. V samotných bojích položilo život za Osmanskou říši přibližně čtvrt miliónu mužů, přičemž naprostá většina z nich padla na různých blízkovýchodních válčištích (hlavně Gallipoli, Kavkaz, Mezopotámie, Palestina, Arábie).

Zajímavost: Během války pomáhali turečtí vojáci rakousko-uherským jednotkám v bojích na východní frontě v Haliči. Jednalo se hlavně o 30 tisíc tureckých vojáků 15. armádního sboru. Tisíce Turků na haličské frontě padlo a řada byla zraněna. Někteří se zotavovali v rakousko-uherských lazaretech, ale svým těžkým zraněním nakonec podlehli. Na různých vojenských hřbitovech v českých zemích je tak pochováno kolem tisícovky tureckých vojáků — hlavně na hřbitovech v Pardubicích, Valašském Meziříčí, Hodoníně a Olomouci.

V dalších armádách Trojspolku byli muslimové přítomní hlavně v rakouské C. a K. armádě — šlo především o muslimské Bosňáky, obyvatele Sandžaku či Albánce. Turky a Pomaky (slovanské muslimy z Bulharska) bylo možno také najít v řadách bulharské armády na straně Trojspolku.

Velké počty muslimů bojovaly ovšem i v řadách britské, francouzské a také ruské armády. V případě Francie se jednalo hlavně o obyvatele francouzského Alžírska či Maroka (tzv. goumiers), ale také o Tunisany a další africké národy zařazené do takzvané Armée d’Afrique. Kromě arabských dobrovolníků mezi nimi byli i Berbeři či Evropané usazení v severní Africe. Vedle různých střeleckých jednotek (tirailleurs) sdružovala tato armáda i oddíly francouzské Cizinecké legie, zuávy (speciální koloniální jednotky) a spáhíe (lehké jezdecké jednotky složené s příslušníků severoafrických národů). V průběhu války bojovaly tyto oddíly s výrazným zastoupením muslimů hlavně na západní frontě. Z celkových 170 tisíc nasazených jich padlo 36 tisíc (viz úvod prvního dílu této textové série).

Dalšími výrazně muslimskými jednotkami ve francouzské armádě byli Senegalští střelci (Tirailleurs Sénégalais) rekrutovaní v Senegalu a dalších částech francouzské černé Afriky. V průběhu války bojovalo za Francii kolem 200 tisíc Senegalských střelců, přičemž 135 tisíc na evropských bojištích. Třicet tisíc střelců za války padlo.

Francouzský president Jacques Chirac zmínil v projevu k 90. výročí bitvy u Yprů, že za Francii padlo v první světové válce celkově 72 tisíc koloniálních vojáků. Z tohoto počtu bylo muslimů přibližně 60 tisíc (zbývající koloniální vojáci pocházeli hlavně z francouzské Indočíny).

V řadách britské armády bojovaly během Veliké války rovněž statisíce muslimů. V řadách britské Indické armády (Indian Army) bojovalo kolem 1,5 miliónu mužů. Přibližně třetinu z nich tvořili muslimové z území dnešní Indie, Pákistánu a Bangladéše. Výraznými etniky v indicko-muslimských bojových jednotkách byli Paštúnové, Balúčové a paňdžábští muslimové.