O svém snu, který měl ve vězení v noci ze 4. na 5. března 1415, napsal Jan Hus v dopise svému nejvěrnějšímu příteli, Janovi z Chlumu: Vyložte mi sen této noci: Spatřil jsem, jak preláti chtěli v Betlémě zničit všechny obrazy Kristovy a také je již ničili. Následujícího dne jsem vstal a spatřil jsem mnoho malířů, kteří zhotovili ještě více a krásnějších obrazů, na něž jsem patřil s radostí. Malíři pak s četným zástupem pravili: „Nechť přijdou biskupové a kněží a zničí nám je!“ Nad tím se radovali mnozí zástupové a já s nimi. Když pak jsem procitl, poznal jsem, že se usmívám.
Sny jsou důležité, máme je v Bibli a stojí na nich i základy moderního psychologického pojetí člověka s jeho vědomím a nevědomím. Vzpomeňme si na Freudův výklad snů. I Jan Hus tedy viděl, že jeho sen je důležitý.
Pro výklad snu je důležitá situace, v níž se člověku zdá. Přiblížím ji několika větami: Hus nechal na zdi Betlémské kaple vypsat v latině texty o šesti bludech. Štěpán Páleč, někdejší Husův přítel a v Kostnici úhlavní nepřítel, byl jimi tak rozzuřen, že je chtěl nechat zničit. To vyvolalo Husovy úzkostné sny.
Jenže sny mají ještě širší dosah - vypovídají totiž o tom, co si člověk uvnitř přeje - a snad i něco o budoucnosti, co ve svém nevědomí tuší, protože nevědomí si lépe uvědomuje následky některých současných dějů, než vědomí. Sny však mluví řečí symbolů. Husovy sny vyložil rytíř Jan z Chlumu:
Husovy sny se splnily i ve skutečnosti: Betlémská kaple byla nakonec zbořena - a poté obnovena a její stěny vymalovány obrazy z Jenského kodexu. V současnosti patří Betlémská kaple ČVUT - a jen občas se v ní odehrávají bohoslužby. Usmíval by se nad tím Hus?
Kdybychom se vrátili k malbám na stěnách Betlémské kaple, byly tam vybrány takové, které zrcadlí dobu malby - padesátá léta, takže působí také protikatolicky a trochu komunisticky. Ale nezapomeňme, že Hus byl také věrný katolík.
Jan Hus si nebudoval kult osobnosti, sám ze sebe si rád dělával legraci. Spíš než své sochy by raději viděl, kdyby lidé pamatovali na jeho myšlenky. Foto Vojtěch Dárvík Máca
A vůbec, jak by viděl naši dnešní situaci Jan Hus, kdyby procitl? Líbilo by se mu, že má tolik soch a že se jeho památka stále připomíná? Některé sochy má Hus dokonce mezi indiány v Jižní Americe, kde působí Jednota bratrská, která na něj také navazuje. Domnívám se, že ne - vždyť si nebudoval kult osobnosti, sám ze sebe si dělal legraci, dopisy končil slovy: Pamatujte na husu, přátelé moji!
Naopak zřejmě by se Husovi líbilo i ledacos, co se dnes děje v katolické církvi. Hus bojoval proti zbohatlictví církevních hodnostářů, stejně jako papež František. Když psal z vězení 4. ledna 1415 Janovi z Chlumu, ohledně Večeře Páně pod obojí, doporučoval „může-li to býti, pokuste se, aby bylo povoleno podávati alespoň těm, kdo by o to ze zbožnosti požádali s náležitým uvážením okolností." Právě tak to katolická církev učí po druhém vatikánském koncilu. Hus by tedy asi dnes nebyl protikatolík. Co by se mu líbilo na evangelících a husitech?
Určitě důraz na kázané slovo, vždyť Hus proslul jako kazatel, všude se za ním táhly davy. S tím, že se faráři žení, by se musel asi vyrovnávat, ale snášel by to nejspíše lépe než kněžský konkubinát, proti němuž mluvil. Hus vystupoval proti světské moci církve a jejímu bohatství, kterou viděl v protikladu s chudým Kristem. Vystupoval ale i proti boháčům, kteří neberou ohled na chudé - třeba v kázání o boháči a Lazarovi. Kdyby Hus procitnul ze svého šest set let dlouhého spánku, co by chtěl, aby stálo na stěnách Betlémské kaple dnes?
Zřejmě by to bylo slovo o míru, který byl pro Husa tak důležitý, že si chystal do Kostnice kázání na téma mír. Nikdy tam ovšem nemohlo zaznít, takže je známe jen z knižní podoby. Hus viděl mír v trojí podobě - s Bohem, se sebou samým a s bližním. Dnes je mír stejně aktuální téma, jako v Husově době. Jenže na stěnu Betlémské kaple by Hus nechal vepsat jistě i sociální apel - přečtěme si jeho kázání o boháči a Lazarovi.
