Za normálních okolností by byla myšlenka na vystěhování lidí z ubytoven prostřednictvím nevyplacení doplatku na bydlení nejen pochopitelná, ale i vítaná. Ubytovna kupříkladu není prostředí, kde by měly vyrůstat děti. A není správné, aby obchodníci s chudobou pobírali lichvářské nájemné na úkor daňových poplatníků.

Za absence sociálního bydlení, což je dnešní situace, je však taková snaha cynická a zároveň nerozumná, leckdy i sebevražedná, dalo by se říci. Svědčí o úmyslu zbavit se odpovědnosti za nejchudší lidi, v tomto případě především za Romy, protože těch žije v ubytovnách nejvíce. A to způsobem, který uškodí i většinové části společnosti.

Nekompetentní ODS

Když z něčeho trčí nepořádek, rozkrádání a nekompetentnost, můžeme si být minimálně na padesát procent být jisti, že za tím stojí ODS. Tato strana šlápla již tolikrát vedle, že se autor sloupku až rozpakuje tuto „schopnost“ ODS zmiňovat, však ji také voliči zaslouženě oceňují minimálním zájmem.

Když svého času populistka z ODS Ivana Řápková prosadila v parlamentu změnu zákona, která městům a obcím umožňuje vykázat ze svého území člověka proto, že třikrát spáchal některý z vyjmenovaných přestupků, možná si ani neuvědomovala, co tím vlastně způsobila. Málokterý politik ODS si je takových věcí vědom, jejich neschopnost domyslet důsledky vlastního počínání je proslavená i za hranicemi země.

Obdobně si počínal i další adept na populistu desetiletí, předseda poslaneckého klubu ODS Zbyněk Stanjura: při projednávání novely zákona o hmotné nouzi navrhl, aby ke splnění podmínek pro výplatu doplatku na bydlení v ubytovacích zařízení byl nutný souhlas obce, v jejímž katastrálním území se nacházejí. A tento návrh prošel parlamentem, odhlasovali ho i někteří zákonodárci dalších stran.

Přehrát problémy na jiné

Lidem, kteří se zabývají problematikou sociálního vyloučení v praxi, bylo od počátku jasné, jak se k nově nabyté moci většina měst a obcí postaví: udělají vše pro to, aby svůj problém přehrály na někoho jiného. Jasné to muselo či mělo být poslanci Stanjurovi.

K místním mafiím leckdy patří i někteří komunální politici, kteří už dlouhé roky přemísťují lidi z chudinských čtvrtí, jak se jim zamane. Například většina Romů žijících v ostravském Přednádraží či v lokalitě Palackého skončila v nově otevřených ubytovnách na jihu Ostravy — proti tomu zde demonstrovali pravicoví extremisté a společně s nimi i místní lidé. V pogromu zaměřeném na jednu z ubytoven jim naštěstí zabránila policie.

Doplatek na bydlení již nelze vymáhat v takové výši jako dříve (třeba 4 500 na hlavu za měsíc s tím, že v jednom pokoji žije pět lidí — za jeden pokoj 20 500 měsíčně celkem). Mafiáni tedy již tolik nepotřebují nejchudší lidi, které dlouho zneužívali k ždímání státní kasy. Stanjurův návrh jim ovšem umožňuje se těchto lidí zbavit, a to legálně i pohodlně.

Legální vyhánění

Mechanismus legálního vyhánění lidí popsali v otevřeném dopise politikům a ombudsmance ostravští a další romští aktivisté a Kumar Vishwanathan, předseda sdružení Vzájemné soužití (celé znění dopisu najdete pod sloupkem).

„Například v Bohumíně všem žadatelům na ubytovnách souhlas s vyplacením doplatku na bydlení neudělili, v městské části Moravská Ostrava a Přívoz nevyslovili ani souhlas, ani nesouhlas, v Mariánských Horách (známá starostka Janáčková) vyslovili všem žadatelům nesouhlas, na Ostravě-Jihu vyslovili souhlas časově omezený na 3 měsíce a po této době stanovili podmínky, za kterých souhlas bude udělen (například bezdlužnost na nájmu v předchozím bydlení, uhrazení místního poplatku za psa, uhrazené pokuty z přestupkového nebo jiného správního řízení).“

Jenže tito lidé se většinou dostali na ubytovny právě proto, že jsou zadluženi a nemají prostředky na hrazení pokut. Ubytovna je poslední variantou bydlení (spíše živoření) před spaním pod mostem. Pokud obce nevysloví přímý souhlas s vyplacením doplatku, nebudou mít lidé zde žijící na zaplacení nájmu a octnou se na ulici.