Deník Referendum Domov

„Voliči Andreje Babiše zvolili, přestože měli všechny informace o jeho podnikání,“ zní ve zkratce nejčastější argument politiků ČSSD a KDU-ČSL, proč stále sedí ve vládě s člověkem, který je nejen v permanentním střetu zájmů, ale který především nákupem médií překračuje hranice mocenského kartelu. Je nutné hned na začátek říci, že se jedná nikoliv o věcný argument, ale o výmluvu. A je to nejen výmluva chabá, umělá a nepřesvědčivá, ale také nepravdivá. Proč?

Především proto, že je nehodná politiků demokratických stran. Například v případě KDU-ČSL, jejíž předseda Pavel Bělobrádek se netají svým odporem ke spolupráci s KSČM, je to docela schizofrenní postoj. KSČM je stranou demokratickou (jakkoliv se nám to může nelíbit) a voliči jí opakovaně taktéž volí v demokratických volbách.

Při pohledu na program hnutí ANO, v němž se poprvé nijak negativně nehodnotí předlistopadová doba, ba naopak se mezi řádky rehabilituje s odkazem na „fungující podniky“ v době normalizace, a v kombinaci s oligarchickým charakterem tohoto hnutí, je si třeba položit kacířskou otázku: Je opravdu KSČM dnes větší zlo, než politická divize firmy Agrofert? Podobnou otázku by si měla položit i ČSSD, která je na jedné straně stále vázána tzv. Bohumínským usnesením a na straně druhé jí nic nebrání spolupracovat s hnutím, které je geneticky v rozporu se vším, co ideály sociální demokracie představují.

Představitelé obou demokratických koaličních stran by si měli uvědomit, že je prostě dlouhodobě nedůvěryhodné na straně jedné s někým vládnout a umožňovat mu rozšiřování jeho mocenského kartelu a na straně druhé jej za to stejné kritizovat. Je to jako kdyby rodiče dali synovi peníze, ukázali mu kde si koupit cigarety a alkohol, doporučili mu, jak správně šlukovat a jak alkoholické nápoje nejlépe kombinovat a pak chodili po příbuzných a lamentovali nad tím, jaký že je to jejich potomek ožralecké, zkouřené kvítko.

Vysmíval-li se tento týden při hlasování o vyslovení nedůvěry vládě Andrej Babiš pravicovým poslancům argumentem, že jej stvořili, pak se může docela dobře stát, že se v příštím volebním období role obrátí a poslanci ČSSD, a možná i KDU-ČSL, budou sedět v opozičních lavicích a poslouchat z úst Andreje Babiše ta stejná slova.

Nepravdivost argumentu „voliči o Andreji Babišovi vše věděli“ má pak hned dvojí důvod. O rozměru podnikání Andreje Babiše neměl průměrně informovaný český volič ani páru. Dodnes se i insideři české politiky, včetně novinářů, stále dozvídají, kde všude má Babiš svá podnikatelská chapadla.

O rozměru podnikání Andreje Babiše neměl průměrně informovaný český volič ani páru. Dodnes se stále teprve dozvídáme, kde všude má Babiš svá podnikatelská chapadla. Repro z vysílání ČT

Navíc, média v době volební kampaně nijak masivně nepopisovala střet zájmů Andreje Babiše, jeho podnikatelskou minulost (která je navíc stále zamlžená) a on sám navíc nákupem vydavatelství MAFRA způsobil v klíčové době něco jako mediální paralýzu zbytků kritického myšlení.

Taktéž si musíme uvědomit, že kampaň v roce 2013 byla specifická a postrádala zcela jakoukoliv věcnost. Pád Nečasovy vlády způsobem, který zostudil ještě více celou stávající politickou třídu, hrátky prezidenta Miloše Zemana a únava opozice v čele ČSSD, která se zobrazila v její kampani a lá „překvapíme vás, kolik odstínů šedi ještě umíme“, to vše otevřelo cestu naprosto dryáčnické, leč profesionálně zvládnuté kampani hnutí ANO.

Nikdo z politických konkurentů hnutí ANO navíc překvapivě na střety zájmů Andreje Babiše ani neupozorňoval. Buď hnutí podceňovali, anebo si již rýsovali možnou povolební spolupráci. Andrej Babiš tomu vycházel mocně vstříc, když každý den měnil rétoriku tak, aby jej mohli volit jak lidé z pravice, tak z levice.

Andrej Babiš také ve volební kampani velmi mlžil v tom, zda hnutí ANO i on sám vůbec bude ve vládě. Dlouhou dobu, skoro až do dnů voleb, odmítal vládní angažmá a profiloval hnutí ANO jako protestní hnutí proti politice jako celku. Na setkáních s občany i v rozhovorech pro média tvrdil, že pokud by vůbec hnutí ANO podpořilo vládu, pak to bude podpora ad hoc a maximálně do takové vlády pošle „odborníky“, protože ministr nemá být politik.

Chápu, že pro ČSSD a KDU-ČSL byla povolební matematika neúprosná, navíc ODS a TOP09 dala v letech 2010 až 2013 mnoho důvodů pro nespolupráci. Avšak v zájmu kvality české demokracie obecně, i v zájmu demokratických stran a jejích politiků konkrétně je, aby si představitelé těchto stran přestali o ANO a Andreji Babišovi lhát do kapsy.