„Voliči Andreje Babiše zvolili, přestože měli všechny informace o jeho podnikání,“ zní ve zkratce nejčastější argument politiků ČSSD a KDU-ČSL, proč stále sedí ve vládě s člověkem, který je nejen v permanentním střetu zájmů, ale který především nákupem médií překračuje hranice mocenského kartelu. Je nutné hned na začátek říci, že se jedná nikoliv o věcný argument, ale o výmluvu. A je to nejen výmluva chabá, umělá a nepřesvědčivá, ale také nepravdivá. Proč?

Především proto, že je nehodná politiků demokratických stran. Například v případě KDU-ČSL, jejíž předseda Pavel Bělobrádek se netají svým odporem ke spolupráci s KSČM, je to docela schizofrenní postoj. KSČM je stranou demokratickou (jakkoliv se nám to může nelíbit) a voliči jí opakovaně taktéž volí v demokratických volbách.

Při pohledu na program hnutí ANO, v němž se poprvé nijak negativně nehodnotí předlistopadová doba, ba naopak se mezi řádky rehabilituje s odkazem na „fungující podniky“ v době normalizace, a v kombinaci s oligarchickým charakterem tohoto hnutí, je si třeba položit kacířskou otázku: Je opravdu KSČM dnes větší zlo, než politická divize firmy Agrofert? Podobnou otázku by si měla položit i ČSSD, která je na jedné straně stále vázána tzv. Bohumínským usnesením a na straně druhé jí nic nebrání spolupracovat s hnutím, které je geneticky v rozporu se vším, co ideály sociální demokracie představují.