Expanze lidovců a její systémové limity

Pavel Bělobrádek lidovcům slibuje, že z nich učiní subjekt s více než deseti procentní podporou voličů. Opomíná ale, že ambice lidovců opakovaně narážejí na systémové limity české politiky. Stranický systém se totiž prosazuje vlastní logikou.

Vr_a

Vratislav Dostál

23.05.2015 11:00

B_lobr_dek

Systémová logika české politiky lidovce v jejich rozmachu limituje po celé polistopadové období. Foto KDU-ČSL

V sobotu a v neděli budou lidovci na svém sjezdu bilancovat poslední dva roky, během kterých se jim podařilo vrátit do Poslanecké sněmovny, stát se vládní formací a uspět v senátních i komunálních volbách. Předseda Pavel Bělobrádek a jeho první místopředseda Marian Jurečka budou sklízet zaslouženou pochvalu za obrodu strany a navrácenou důvěru voličů.

Přesto nepochybně zazní také úvahy nad tím, kudy dál, kam stranu nasměrovat tak, aby se z ní stal jeden z dlouhodobě stabilních prvků stranické soustavy české politiky. Úkol to není věru jednoduchý, jedna věc je přání lídrů strany, druhou systémová omezení.

Pozice v rámci stranicko-politického systému totiž není pouze otázkou rozhodnutí stranických protagonistů, nýbrž má především systémové příčiny. „Politická strana se může umísťovat jen v té části stranicko-politického spektra, která není dostatečně silně obsazena a může zaujmout jen takový prostor, jaký odpovídá jejím volebním výsledkům,“ praví jedna ze základních politologických pouček.

V této souvislosti je dobré připomenout, že se lidovci sice po volbách v roce 2013 vrátili do Poslanecké sněmovny, avšak porovnáme-li jejich volební výsledky v absolutních číslech, zjistíme, že oproti roku 2006 přišli o padesát tisíc voličů. A navíc: v roce 2006 lidovce volilo 386 706 voličů (7,23 %), už tehdy to bylo ve srovnání s volbami v roce 1998 o více než 150 000 voličů méně.

Jinak řečeno, KDU-ČSL přišla za patnáct let o 200 000 voličů. V oněch letech sice voliče ztrácely všechny zavedené subjekty, navíc klesala volební účast, což volební zisky v absolutních číslech mírně zkresluje, přesto můžeme konstatovat, že pro stranu, jejíž podpora osciluje kolem pětiprocentní hranice, může být ztráta voličů v podobných rozměrech téměř fatální.

KDU-ČSL se krom toho potýká s mimořádně nevyváženou podporou v jednotlivých regionech republiky. Zatímco například na Zlínsku obdrželi lidovci v posledních sněmovních volbách 13,22 % hlasů, v Ústeckém kraji je volilo pouhých 2,22 % voličů. Celkově nepřekročili hranici pěti procent v pěti krajích.

Jednoduše řečeno by se dalo říct, že zatímco na Moravě jsou lidovci ukotvenou a tradiční formaci, v Čechách se jim nedaří oslovovat relevantní množství voličů. Podobné je to s rozložením členské základy v krajích. KDU-ČSL má v současné době necelých 27,5 tisíc členů, avšak zatímco v Jihomoravském kraji jich je 6396, v kraji Ústeckém pouhých 304 a na Karlovarsku pouhých 276.

Lidovci doposud sází na tradiční antikomunismus. Po vstupu do vlády s Babišem jde ale o čím dál problematičtější pozici. Foto: KDU-ČSL

„Kryje se to pěkně s vírou: čím víc katolických věřících, tím větší šance na podporu lidovců. Čím kraj bezbožnější, tím menší šance pro lidovce: Ústecký kraj má nejnižší příslušnost ke katolické víře ve sčítání lidu. A taky třeba nejvyšší rozvodovost,“ připomíná politolog Lubomír Kopeček.

Podstatným faktorem je podle něj ale taky tradice a organizace strany v regionech. „Morava (Zlínsko, jižní Morava, moravská část Vysočiny) byla pro lidovce příznivější už za první republiky. Když se na to podíváte organizačně, mnohem víc organizací a členů má právě tam,“ zdůrazňuje politolog v rozhovoru pro Deník Referendum.

Bělobrádek, který bude zcela jistě na sjezdu opět zvolen na post předsedy strany, toto všechno ostatně ví. Přesto v rozličných rozhovorech, které poskytl novinářům v posledních dnech, uvedl, že ambicí lidovců je expandovat.

V dohledné době chce prý stranu dostat na dohled desetiprocentního zisku. A do budoucna údajně nepochybuje, že po vzoru německých křesťanských demokratů i ti čeští budou vyhrávat volby. Otázka podle něj nezní zda, nýbrž kdy. Zde je ale na místě především otázka na úkor koho.

Střed stranické soustavy

KDU-ČSL bývala a doposud je tradičně stabilizující silou, která vyvažovala koalice a posouvala českou politiku do středových pozic. Otázka, před kterou lidovci stojí, je, zda na tuto tradici strana naváže, anebo využije dezintegrace pravice a pokusí se obsadit prostor napravo od politického středu. Úpadek ODS a TOP 09 by k takovému manévru mohl vybízet.

Zároveň by to znamenalo rozchod s dosavadní praxí. Bělobrádek a jeho vedení se totiž pokouší navázat na odkaz bývalého předsedy KDU-ČSL Josefa Luxe, který v polovině 90. let minulého století zdůrazňoval, že strana nemůže spoléhat na svůj tradiční elektorát, nýbrž že se musí otevřít novým voličům a novým ideám, aby pak mohla vytvořit křesťansko-demokratický pól české politiky.

Ten měl ztělesňovat alternativu, ale taky případného koaličního partnera, jak liberálně-konzervativnímu pólu stranické soustavy, tak jeho socialistickému protějšku. Třetí pól české politiky vzal – aspoň zatím – nicméně za své. Přesto chtějí lidovci opět řešit otázku, jak oslovit širší segmenty společnosti a zároveň si udržet svou středovou pozici. Zatím jim stačilo pohybovat se kdesi mezi odporem ke komunismu a asociálnímu kapitalismu.

Politolog Lukáš Jelínek tvrdí, že lidovci dokáží a chtějí lovit voliče zbylé po ODS a TOP 09, taky proto podle něj tak často hovoří o živnostnících, zároveň se profilují důsledně transatlanticky v zahraniční politice a hrají s antikomunistickou kartou. O její autentické povaze mezi členy strany ví své expředseda lidovců Miroslav Kalousek, který po volbách v roce 2006 uvažoval o vzniku menšinové vlády ČSSD a KDU-ČSL s tichou podporou právě komunistů.

Odpor členské základny k takové koalici stál tehdy Kalouska pozici předsedy strany. Kopeček ale současný antikomunismus lidovců nepřeceňuje. „Lidovecký antikomunismus rozhodně není příliš radikální, je spíš dost pragmatický – viz působení ve vládě s Andrejem Babišem a jeho zvláštní minulostí před rokem 1989. Nicméně tady je a to, že to voliče zajímá relativně málo, na tom v dohledné době nic nezmění,“ doplňuje Jelínka politolog Lubomír Kopeček.

Upozorňuje také, že si lidovci problém s omezenou voličskou základnou – dost limitovanou nábožensky, věkově i regionálně – uvědomují již od devadesátých let, tj. od éry Josefa Luxe. „To, co tvrdí současné vedení – cíl rozšířit voličskou základnu o mladší a hlavně městské voliče – chtěl už Lux,“ připomíná Kopeček.

A zdůrazňuje, že se to doposud žádnému lidoveckému vedení nepovedlo. „Vždycky to naráželo na limity dané povahou a tradicí KDU-ČSL. Navíc: při současné přeplněnosti politické nabídky od středu doprava - ANO, ODS, TOP 09 plus ještě drobní další hráči – je šance, že by se lidovci dostali výrazně nad deset procent ještě menší, než byla za Luxe v devadesátých letech,“ myslí si Lubomír Kopeček.

Maximum možného je podle něj kdesi v pásmu kolem sedmi až deseti procent pro volby do Poslanecké sněmovny. „Při dalších typech voleb, kde bývá nízká účast (senátní, evropské, krajské) mohou lidovci využít schopnosti mobilizace svých voličů – což je zvýhodňuje třeba proti ANO nebo i ODS,“ připomíná.

Něco podobného naznačuje sociolog Daniel Prokop. „Podle dat agentury MEDIAN by volební jádro KDU-ČSL stačilo na zisk přibližně čtyř procent. Jejich aktuální volební potenciál se přitom pohybuje mezi devíti a deseti procenty. Jádro jsou voliči, kteří jsou přesvědčeni o účasti ve volbách i výběru strany. Potenciál ukazuje, kolik by strana dostala, pokud by se k ní přiklonili všichni lidé, kteří ji vážně zvažují a nevylučují účast,“ vysvětluje Prokop.

Avšak i tato čísla, upozorňuje sociolog v rozhovoru pro Deník Referendum, jsou zatížena statistickou chybou. Podle něj lze nicméně konstatovat, že díky konsolidaci pevného jádra voličů je varianta, že by se lidovci v blízké budoucnosti nedostali do sněmovny, spíše nepravděpodobná. „Musela by nějak výrazně zkazit kampaň tak, že by mobilizovala jen minimum potenciálních voličů. Anebo by museli voliči nedůvěřovat, že se mohou dostat nad pět procent,“ tvrdí Prokop.

Zdůrazňuje přitom, že se jedná o velmi důležitý faktor pro více než polovinu všech voličů před volbami. Právě proto nelze podobný scénář v dlouhodobém horizontu vyloučit. Zároveň lze podle poznatků Prokopa na pozadí dlouhodobých trendů říct, že zisk oněch cílových dvanácti procent voličů je spíše otázkou delšího časového výhledu. V současnosti by podobného výsledku mohli lidovci dosáhnout snad jen při výrazně nižší volební účasti.

To nejpodstatnější pak je, že sociologická šetření MEDIANu nijak jednoznačně neukazují, že by měli lidovci potenciál oslovit voliče spíše napravo či nalevo od středu stranické soustavy. „Zhruba stejně často uvažují voliči, kteří zvažují KDU, o volbě ČSSD jako o volbě TOP 09,“ tvrdí sociolog.

Jinak řečeno, lidovcům se podle něj daří oslovovat středovější a méně zakotvené voliče obou těchto stran. „Je zajímavé, že v případě ČSSD je většinou první uváděnou variantou sociální demokracie a KDU je uváděna jako zvažovaná alternativa, zatímco u TOP 09 se jedná spíše o stejně silně zvažované alternativy. Ale vyhodnocení tohoto z hlediska politické strategie by chtělo detailnější analýzu,“ vysvětluje Prokop.

Využít dezintegrace pravice?
Odtud pramení otázka, kterou nepochybně intuitivně lidovci vnímají: lze dlouhodobě obývat politický střed? Neměli by se otevřeněji přihlásit ke své konzervativní tradici. Zdůrazněme přitom, že dlouhodobá snaha lidovců zaujmout v politickém spektru místo ve středu a stát se tak pivotální stranou, která má potenciál být přirozenou součástí středo-pravých i středo-levých vládních koalic, lidovce v mnoha ohledech odlišuje od tak často zmiňovaného vzoru, tj. od německého modelu křesťanské demokracie.

Podstatnější ale jsou, jak jsme již naznačili, systémové limity pro dlouhodobé obsazení politického středu. „Prostor ve středu stranické soustavy je nyní přeplněn – rozhodně se neuvolňuje,“ zdůrazňuje Kopeček a dodává: „Nepodléhal bych módním úvahám, že TOP 09 a ODS v blízké době zmizí, v nějaké podobě tady zřejmě přetrvají, i když to nevypadá, že by z ODS byla v dohledné době opět velká strana.“

Stejně tak se podle něj nezdá, že by zmizelo v dohledné době hnutí ANO jako nový politický fenomén. „Takže tu jsou minimálně tři konkurenti lidovců,“ dodává. „Pro lidovce je důležité, aby se nesnažili lavírovat mezi pravicí a levicí, nebo se tvářit nějak mimo socio-ekonomickou štěpící linii. Naopak, musí se jasně profilovat jako pravice, která má ovšem sociální cítění,“ doplňuje Kopečka Znoj.

„Bělobrádkovo vedení lidovců ví,“ pokračuje Znoj, „že právě tato profilace byla důvodem jejich parlamentního úspěchu. Tato pozice jim umožňuje, aby byly nezbytnou součástí koalice ČSSD a ANO, která má většinovou podporu ve společnosti a nezdá se, že by se na tom mnoho v brzké době změnilo.“

První místopředseda lidovců na sebe v posledních dnech upozornil obhajobou zájmů Babišova Agrofertu. Foto: KDU-ČSL

ODS a TOP 09 se tak podle jeho mínění dostávají na okraj parlamentní scény, ztrácí koaliční potenciál a svou pozicí připomínají ostrakizovanou KSČM na druhé straně politického spektra. „Český stranický systém se prosazuje vlastní logikou,“ zdůrazňuje Znoj.

Také Kopeček připomíná, že některé postoje lidovců v současné vládě, jmenuje například obnovení poplatku za pobyt v nemocnici, rozpaky nad zrušením druhého penzijního pilíře či odpor k přílišné restrikci paušálů živnostníků, ukazují, že jsou pořád socio-ekonomicky spíš mírně doprava a nikoli mírně doleva.

„Programově je KDU-ČSL skutečně blízko německé CDU a stylem politiky navazuje na Josefa Luxe, včetně strategického uvažování i taktického pošťuchování. Přesto se musí hlídat, aby ji denní agenda nevychýlila k pravicovému populismu či xenofobii. Témata jako uprchlíci nebo romská politika k tomu občas svádějí,“ připomíná pak Jelínek.

Tu je třeba zdůraznit, že jednotlivá vedení KDU-ČSL po celou dobu od vzniku České republiky kolísala mezi křesťansko-sociální, křesťansko-nacionální nebo naopak konzervativně-liberální, zároveň docházelo k reinterpretaci vlastního postavení na pravo-levé ose. Předsedou lidovců ostatně nebyl v minulých letech jenom Lux, nýbrž také třeba Jiří Čunek.

Náběhy k nahnědlé rétorice by proto nebyly ničím novým, podle expertů ale nějaký výraznější posun k vysloveně krajně pravicovým postojům zatím lidovcům nehrozí. Přesto může být podle Znoje nahnědlé a nacionální spojenectví pro lidovce pokušením.

„Konec konců historie by se mohla opakovat. Zatím se ale nenabízí vhodné politické strany. Tato část politické scény je teprve v kvasu. Bude záležet na politickém vedení, zda by se do něčeho takového bylo ochotno pustit. Bělobrádkovo a Jurečkovo vedení zatím něco takového, myslím, vylučuje,“ nepochybuje Znoj.

Kopeček v této souvislosti připomíná v posledních dnech žhavé téma migrantů. „Migrace se stává tématem i v českých poměrech. Čekal bych, že k tomu lidovci zaujmou pragmaticko-opatrný postoj. Pokud budou ve vládě, neposunou se na tak odmítavé pozice, jako má dnes ODS,“ uvedl Kopeček v rozhovoru pro Deník Referendum.

Hodně podle něj napovídá hlasování lidoveckých europoslanců o kvótách před třemi týdny. „Při hlasování o tomto konkrétním bodě byli všichni lidovečtí europoslanci proti povinným kvótám a rozmisťování, ale při hlasování o celé rezoluci, v níž byly kvóty zahrnuty, naopak hlasovali pro,“ připomněl.

Jelínek nakonec zdůrazňuje, že se Bělobrádek s Jurečkou v žádném případě k pravicovému extrému doposud neuchýlili. „Zárukou stability dosud byla i dělba rolí mezi předsedu Bělobrádka a místopředsedu Jurečku – jeden opatrný, na slovo skoupý, druhý jízlivý střelec. Narušení tohoto tandemu by stranu výrazně poškodilo,“ vysvětluje.

Pravděpodobné tak nakonec bude, že se lidovci příliš nevzdálí od dosavadní strategie opatrného lavírování mezi středovou a umírněnou pravo-středovou pozicí. Přece jenom, otevřeně pravicové politiky spojené s neoliberální programatikou jsou v očích většiny voličů po spoušti, kterou po sobě zanechaly Topolánkova a Nečasova vláda, až příliš zdiskreditované.

Prostor pro dlouhodobější expanzi tak lidovcům neotvírá na okraj stranické soustavy – aspoň zatím – odsouzená TOP 09 a ODS, nýbrž budoucí úpadek Babišova projektu. „Zajímavý bude vývoj KDU-ČSL s ohledem na to, co se stane s hnutím ANO,“ tvrdí sociolog Prokop. Pokud se podpora Babišovy formace začne rozpadat, a k tomu prostě dřív či později dojde, budou lidovci podle jeho mínění v docela dobré pozici přebrat hnutí ANO část voličů.

Předpokladem podobného scénáře ale je, že si Bělobrádek s Jurečkou osvojí přece jen emancipovanější pozici, než kterou předvedli veřejnosti tento týden při hlasování o prodloužení daňového zvýhodnění biopaliv. Jakkoli se mohou hájit tím, že tradičně prosazují zájmy českých zemědělců, nařknutí z podpory obchodních zájmů svého koaličního partnera se vyhnou jen těžko.

Zkrátka, případná, a řekněme na rovinu, zatím nepravděpodobná expanze lidovců, je závislá spíše na příčinách vnějších než vnitřních. Teprve vývoj ostatních relevantních formací a úbytek jejich podpory lidovcům případně umožní aspoň pokus oslovit kvalitativně vyšší počet voličů, než který je jim nakloněn nyní. Sami o sobě disponují minimálními možnostmi, jak v současné chvíli významně posílit. A Bělobrádek na tom změní jen málo.

Systémová logika české politiky totiž lidovce v jejich rozmachu limituje. Ostatně jako doposud po celé polistopadové období. Což zároveň neznamená, že nemohou i nadále plnit zásadní – a v úhrnu pozivní – roli v české politice.


A co si myslíte vy? Diskuse (1 příspěvek)

Id_foto

Bohuslav Vorel - Valy u Přelouče

BUDOUCÍ LÍDR NA PRAVICI? ANO, KDU-ČSL Sobota, 23.Května 2015, 22:04:12

Škoda, že autor trochu více nerozvedl trochu dále tvrzení: "Zajímavý bude vývoj KDU-ČSL s ohledem na to, co se stane s hnutím ANO." Ano, souhlasím, že případná, a zatím zdánlivě nepravděpodobná expanze lidovců, je závislá spíše na příčinách vnějších než vnitřních. KDU-ČSL touží po postavení německé či rakouské křesťanské demokracie. Babišovým cílem podle jeho prohlášení je či možná jen logicky mělo být postavit stranu pravého středu schopnou vyhrávat volby a stavět vládu. Tady se evidentně nabízí myšlenka fúze. To by ovšem Babiš musel vidět dostatečně schopného managera takto sfúzovanou firmu úspěšně řídit. Takovou českou Angelu Merkelovou. V podnikání je takový postup normální a v agrofertím světě běžný. Velký šéf vybuduje úspěšně fungující firmu a pak ji předá někomu, o kom je přesvědčený, že si s tím poradí. Velkého šéfa motivují pouze výzvy. A název osvědčené politické firmy se bude hodit.

Pokud snad měl takový plán s Věrou Jourovou, asi ho opustil. Ale třeba si teď testuje Jurečku.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.