Deník Referendum Domov

Kdyby vládní většina naslouchala v parlamentu opoziční menšině, pravá levé a levá pravé, kdyby fungovaly interpelace, jak mají, a kdyby se k nám přes mediální cedník dostávalo to podstatné, bylo by obhajitelné vyvolávat hlasování o nedůvěře kabinetu pouze tehdy, když existuje reálná šance na změnu. Tak tomu v úterý nebylo: všichni počítali s tím, že Sobotkův tým odejde bez ztráty kytičky.

Stav našeho parlamentarismu ovšem snahu opozice prosadit si svůj bod na plénum Sněmovny, aniž by jej mohla koalice zamáznout hned zkraje, legitimizuje.

ODS, TOP 09 a Úsvit měly úžasnou příležitost rozebrat ANO a Andreje Babiše s jeho střety zájmů, pohrdáním demokratickými mechanismy a propojováním politiky s byznysem a mediální sférou do posledního šroubku, poslední matičky. Místo toho se jen ploše spekulovalo o biopalivech a sálem se nesly plytké, banální a nevyargumentované slogany.

Opoziční předáci Petr Fiala (ODS) a Miroslav Kalousek (TOP 09) se zjevně připravovali na poslední chvíli. Po jejich nepropracovaných „obžalobách“ už přišly jen výstřižky z tisku (Miroslava Němcová), dětinská přirovnání (Martin Novotný nevěděl, zda do holubníku vyslat spíš kočku, nebo lišku), spory o to, kdo je dobrý herec (Fiala, nebo Jandák?), lékařské diagnózy, urážky bez kapky vtipu a bonmoty ze čtvrté cenové. Rozsvícené televizní kamery opět udělaly své.

Vrcholné číslo předvedl Josef Hájek z ANO, když vystartoval proti Miroslavu Kalouskovi a svolával všechny exorcisty i lékařské kapacity, aby místopředsedovi topky posedlému démonem alkoholu pomohli. Když jsem jej poslouchal, napadlo mne, že zatímco Kalousek bývá trapný, když se napije, někteří jeho oponenti a mravokárci jsou ještě trapnější za střízliva.

Sobotkova vláda podle očekávání ustála první pokus části opozice vyhlásit jí nedůvěru. Důvodem byl sice poměrně zásadní střet zájmů ministra financí, přesto na obou stranách zaznívaly především trapné průpovídky a osobní útoky. Repro z vysílání ČT

Mimochodem, když Kalousek před týdnem tepal Babiše, že lže, krade a korumpuje (a tento týden předvedl jen variaci na totéž), linula se i na mne o obrazovky opojná vůně lihu. Jenže Kalousek je špičkový politický profesionál, i když se mu lesknou očička. Možná pak víc exhibuje a volí ostřejší výrazy, nicméně přímý tah na branku soupeře drží. Na protější straně jsou pak tací, co nedají ani v nejlepší kondici dohromady souvislou a logickou větu.

Když si znovu pročítám sněmovní stenozáznamy, musím z té bídy vypíchnout dva přesné proslovy. První, stručný, patří poslanci za ANO Ivanu Pilnému, který mj. trefně shrnul:

„Jediná vláda, která by byla schopná vládnutí, tady vznikla na půdorysu současné koalice. To je fakt. A myslím si, že žádná z těch stran koalice není z toho příliš šťastná, bere to jako sňatek z rozumu. Ale ta vláda vládne, je stabilní a něco dělá. To je strašně důležitý fakt, který bychom neměli přehlížet.

Opozice má samozřejmě svaté právo vyvolat hlasování o nedůvěře vládě, to je v pořádku. Ale pokud se tím budeme zabývat, tak bychom neměli vycházet z laciných argumentů, kde rozbuškou je zákon o podpoře biopaliv. Já jsem pro ten zákon nehlasoval ani nemám nic společného s Agrofertem, ale musím konstatovat, že místo diskuse o tom, jestli to vůbec dává smysl a do čeho nás Evropa natlačila na základě nesmyslných spekulací o ceně nafty nebo neuvážených rozhodnutí, která se týkají životního prostředí, tak místo této analýzy tady slyšíme teatrální vystoupení, kde jsme obviňováni z toho, že jsme ukradli pět miliard.

Já zřejmě jsem také člen této skupiny. Pokud se budeme držet faktických věcí, tak tahle diskuse má smysl. Ale zaznívají také tady poznámky, při kterých si vzpomínám na proslavený výrok doktora Strossmayera z Nemocnice na okraji města: Kdyby hloupost nadnášela, řada z vás by se tady vznášela jako holubičky.“

Andrej Babiš mluvil jako obvykle dlouze a semlel svoje pocity s podklady nachystanými jeho PR specialisty. Pronesl ale klíčové věty: „Vy jste zapomněli, že vy jste mě zplodili. Vy, zkorumpovaná pravice. Vždyť já jsem byl váš volič. Já jsem byl volič ODS. Takže kdybyste nekradli, nepodváděli a plnili program, tak já tak já bych tu nestál. Mohl jsem si užívat těch peněz. Takže já nevím, co mi tady vyčítáte teďka.“

Potom už jen prozradil, že peníze, které Agrofert vydělá na biopalivech, jsou pro něj drobné, za příklad svobodných médií mu stačí Reportéři ČT a v denících, které vlastní, má méně interview než lídři opozice. Do redakcí prý nevolá, přesto jeho slova působila dojmem, že celostránkové rozhovory pro konkurenci domlouvá sám.

A nakonec ještě oblíbené klaunovské číslo: „Já jsem se dostal do politiky omylem. Ano, je to tak. Nejdřív jsem někoho hledal a potom jsem udělal to hnutí. A lidé nám uvěřili. Já plním svůj program. Nelžu. Nekradu. A dělám pro lidi. Nikdy v životě jsem tolik nepracoval jako dneska.“

A to je všechno. Nic vznešenějšího, ani vtipnějšího se před hlasováním o nedůvěře Sobotkově sestavě neodehrálo. Vláda přežila, otřepala se a jede dál. Jen se obávám, aby účastníky soutěže „Trapnější vyhrává!“ jednoho dne neposlal volič k šípku všechny a nepoohlédl se spíš po někom, kdo pořádně bouchne do stolu.

Poté by už Kalouskovi zbyl jen ten šnaps a voličům coby vzpomínka na Babiše párkové fast-foody, které (shodou okolností?) v těchto měsících spouští Kostelecké uzeniny. Politika, nota bene její bizarní model z roku 2015, by už nebyla potřeba…