Kdyby vládní většina naslouchala v parlamentu opoziční menšině, pravá levé a levá pravé, kdyby fungovaly interpelace, jak mají, a kdyby se k nám přes mediální cedník dostávalo to podstatné, bylo by obhajitelné vyvolávat hlasování o nedůvěře kabinetu pouze tehdy, když existuje reálná šance na změnu. Tak tomu v úterý nebylo: všichni počítali s tím, že Sobotkův tým odejde bez ztráty kytičky.

Stav našeho parlamentarismu ovšem snahu opozice prosadit si svůj bod na plénum Sněmovny, aniž by jej mohla koalice zamáznout hned zkraje, legitimizuje.

ODS, TOP 09 a Úsvit měly úžasnou příležitost rozebrat ANO a Andreje Babiše s jeho střety zájmů, pohrdáním demokratickými mechanismy a propojováním politiky s byznysem a mediální sférou do posledního šroubku, poslední matičky. Místo toho se jen ploše spekulovalo o biopalivech a sálem se nesly plytké, banální a nevyargumentované slogany.

Opoziční předáci Petr Fiala (ODS) a Miroslav Kalousek (TOP 09) se zjevně připravovali na poslední chvíli. Po jejich nepropracovaných „obžalobách“ už přišly jen výstřižky z tisku (Miroslava Němcová), dětinská přirovnání (Martin Novotný nevěděl, zda do holubníku vyslat spíš kočku, nebo lišku), spory o to, kdo je dobrý herec (Fiala, nebo Jandák?), lékařské diagnózy, urážky bez kapky vtipu a bonmoty ze čtvrté cenové. Rozsvícené televizní kamery opět udělaly své.