V Izraeli zvítězil Netanjahu. Má Česká republika důvod gratulovat?
Jakub ZáhoraAnalytik Asociace pro mezinárodní otázky se zamýšlí nad výsledky nedávných izraelských voleb v kontextu česko-izraelských vztahů. Sliby jejich vítěze totiž nejdou dost dobře dohromady s novou koncepcí naší diplomacie.
S tím, jak byly minulý týden oznamovány průběžné výsledky izraelských parlamentních voleb, se pocity příznivců izraelské levice nepochybně začaly podobat prohlubující se kocovině. Zatímco ještě pár dní před otevřením volebních místností vše naznačovalo, že zvítězí levicová Sionistická unie, ve středu ráno se její podporovatelé probudili do pochmurné reality.
Strana Likud stávajícího premiéra Benjamina Netanjahua nakonec získala celkem třicet křesel ve stodvacetičlenném parlamentu, o šest více než Sionistická unie. Netanjahu tak s největší pravděpodobností sestaví již třetí vládu v řadě.
Vítězství Likudu předcházely děsivé okolnosti. Některé z Netanjahuových předvolebních výroků byly na hranici konspirativních konstrukcí, kdy za svoje klesající preference vinil koordinovaný útok zahraničního kapitálu, izraelských neziskových organizací a domácích médií.
Lehce delirické projevy vyvrcholily v den voleb, kdy apeloval na své voliče, aby se dostavili k urnám, jelikož „Arabové volí v houfech“, čímž ohrožují vítězství pravice. Tyto xenofobní výzvy svou kontroverzností překonalo už jen Netanjahuovo prohlášení, že pokud se stane premiérem, za jeho vlády určitě nevznikne samostatný palestinský stát, čímž v jedné větě rozbil diplomatický konsenzus posledních dvou dekád.