Bibi v americkém Kongresu

Ve své úterní velké řeči v americkém Kongresu izraelský premiér Netanjahu zopakoval řadu standardních argumentů, obsahujících tradiční klišé militantních izraelských politiků ve vztahu k Íránu.

Pro každého, kdo se zabývá jen trochu hlouběji politikou, muselo být úterní vystoupení izraelského premiéra Netanjahua před členy amerického Kongresu v mnohém překvapivé.

Jestliže dnes česká média ostře kritizují prezidenta Zemana za jeho vystoupení mimo hlavní proud zahraniční politiky české vlády, v úterý si musel každý, kdo sledoval jednání Kongresu USA, říci, že republikány ovládaný Kongres vlastně ničí zahraničně-politickou linii amerického prezidenta ve vztahu k Blízkému východu a oblasti Perského zálivu.

Zdá se, jako by americkým zákonodárcům vůbec nevadilo, že politiku USA vůči Íránu a nepřímo tedy i vůči Iráku a Sýrii určuje pro nejbližší léta nikoliv řádně zvolený americký prezident, jehož ústavní doménou zahraniční politika je, ale izraelský premiér. A to nikoliv konsenzuální politik typu Jicchaka Rabina, Ehuda Baraka, Šimona Pereze či Menachema Begina, ale politik, který neposunul mírový proces s Palestinci v posledních letech ani o milimetr.


Pozice amerického prezidenta a izraelského premiéra, co se týče Íránu, jsou dnes odlišné. Foto Pete Souza, White House

Politik ignorující postoje většiny světového společenství pokud jde např. o budování izraelských osad na okupovaných arabských územích. A také politik, který Izrael přivedl svou politikou do tíživé mezinárodní izolace.

Ve své úterní velké řeči v Kongresu Netanjahu zopakoval řadu standardních argumentů, obsahujících tradiční klišé militantních izraelských politiků ve vztahu k Íránu, líčících tuto zemi jako stát s potenciálem balistických raket a atomových zbraní. Netanjahu přitom nepředložil ani nezvratné důkazy pro svá tvrzení, ale zejména neukázal východisko z takové situace.

Obama a Kerry zcela správně míní, že je třeba se pokusit o „kissingerovský“ průlom ve vztazích mezi USA a Íránem. Netanjahu jako jedinou alternativu, pomineme-li mezinárodní sankce, nabídl konfrontaci s Íránem. Přitom i jemu musí být jasné, že vojenská konfrontace USA (či Západu) s Íránem je nejen nemožná, ale nemohla by skončit pro USA a Západ úspěchem. To je cesta do slepé uličky.

Zdá se, že Netanjahu v tuto chvíli bojuje především o své politické přežití. Za dva týdny jej čekají parlamentní volby a v průzkumech veřejného mínění si vůbec nestojí špatně jeho političtí oponenti v čele s šéfem Strany práce Hercokem.

Izrael by v čele své exekutivy potřeboval v příštích letech houževnatého, pragmatického a mírotvorného lídra, který bude schopen nastoupit jinou, realističtější cestu nežli jak to dosud dělal Netanjahu.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.