Zatímco se u nás odehrával sjezd sociální demokracie, v tisícovém slezském Kamyku začal oficiálně svoji kampaň Janusz Korwin-Mikke, člověk o němž na internetu kolují memy, že masakruje levičáky.

V projevu, kde vzpomínal například Ludwiga Erharda, Augusta Pinocheta nebo Teng Siao-pchinga, se vyslovil pro zrušení placení důchodového (sociálního) pojištění, budování silné profesionální armády a obnovení trestu smrti pro vrahy (odkazuje se na Bibli). V zahraniční politice je jeho vzorem orbánovské Maďarsko, které „je třikrát menší než Polsko a Unie mu nemůže nic udělat.“ Ústředním heslem projevu bylo „bohaté a hrdé Polsko.“ Toho chce dosáhnout libertariánskými metodami.

Lídr

Janusz Korwin-Mikke na první pohled zaujme svým vzhledem — agilní sedmdesátník, elegantně oblečený, s motýlkem a výrazným knírem. Je to intelektuál s charismatem, který dokáže trefně (a většinou kontroverzně) pojmenovat různé problémy a situace. Životopis Korwina-Mikkeho působí neméně zajímavě, narodil se za války v okupované Varšavě, kde v 60. letech studoval ekonomii a filosofii, kvůli své studentské protistátní činnosti a věznění dokončil dálkově pouze druhý obor.

↗

S pondělkem začal Janusz Korwin-Mikke místo tradičního autobusu létat po Polsku letadlem. Foto FB záhlaví strany KORWiN

Vášeň pro ekonomii mu ale zůstala po celý život, samizdatově vydával články i knihy, kde formuloval své názory, opřené především o Friedricha von Hayeka a Miltona Friedmana. V roce 1989 zakládá liberálně-konzervativní Unii reálné politiky (v roce 2011 přejmenováno na Kongres nové pravice) a v prvním demokratickém Sejmu v letech 1991-3 (kdy ještě nebyla zavedena volební klauzule a do parlamentu zasedla i např. recesistická Strana přátel piva) se stal členem polského Sejmu.

Poté neúspěšně kandidoval prakticky ve všech volbách, parlamentních, prezidentských, vojevodských v Mazovsku a Podlesí, na primátora Varšavy, třikrát v různých slezských obvodech do Senátu. Neúspěšně se také ucházel o post předsedy polského šachového svazu. Kromě eurovoleb (7 %, čtyři mandáty z padesáti jedna polských) byl úspěšný jen v bridži, stal se mistrem Polska, touto hrou se za předchozího režimu také po propuštění z práce živil a vydal o ní několik knih. Zahrál si i v několika filmech, kde pro svoji proslulost většinou hrál sám sebe.

Program KNP i strany KORWin

Podívejme se blíže na program jeho původní strany, Kongresu nové pravice. V ekonomice usilují o nastolení volného trhu, bez zásahů státu. Požadují rozpočet bez deficitu, zrušení minimální mzdy a privatizaci školství, zdravotnictví a médií. Ze snížených daní (DPH 15 %, neboť to je unijní minimum) chtějí financovat pouze armádu, policii, tajné služby, notně zúžený státní aparát a ochranu přírody. Jinak jde ovšem o konzervativní stranu, odmítají potraty i homosexuální svazky.

Jejich program je tak podivnou směsicí ekonomického liberalismu (který by z principu měl opomíjet zájmy národů a států, jako brzdy globálního volného trhu) s názorovým konzervatismem (který se projevuje ochranou národních zájmů proti nenárodnímu diktátu socialistické Evropské unii, i přes její snahu vytvářet jednotný trh — EU je slovy Janusze Korwina-Mikkeho nemocný nápad levicových intelektuálů).

Jak to bývá v demokratické soutěži, největšími protivníky nejsou ideoví oponenti, ale strany s podobným programem. Jak Kongres nové pravice, tak i čeští Svobodní se vymezují proti tradičním pravicovým stranám, které chápou jako nedůsledné a zastaralé. Přesto na ně mají určité vazby. Strana svobodných občanů vznikla oddělením od ODS, KNP získal nedávno zastoupení v Sejmu, když do jejich řad vstoupil poslanec Przemysław Wipler zvolený za Právo a spravedlnost.

Kongres nové pravice vynesly ke čtyřem křeslům v Evropském parlamentu hlasy mladých, většinou vysokoškolsky vzdělaných lidí, především ovšem vymezujících se proti aktuální situaci ve společnosti a politice. Tato strana jim tak musí ukazovat, že je daleko od nacionálních sentimentů 19. století (vymezit se tak vůči konzervativnímu Právu a spravedlnosti) a že její teoretické postuláty řízení státu vycházejí z racionálních předpokladů a vědeckého bádání (v tomto případě ekonomických škol).

Pučisté i demokratizátoři

Události posledního čtvrt roku nicméně ukázaly, že Kongres nové pravice nebyl stranou jednoho muže, kterého ti druzí bezvýhradně poslouchají, jak by si Korwin-Mikke přál. 5. ledna 2015 byl zvolen předsedou strany jeden z europoslanců Michał Marusik. Pučisté se ani neobtěžovali s vymýšlením důvodu — dosavadní předseda je prací v Evropském parlamentu a svojí rodinou zaneprázdněn natolik, že nemá čas na stranické úkoly.

Zpočátku se všechny strany sporu dušovaly, že to nic neznamená, že Korwin-Mikke neodejde ze strany a že Kongres nové pravice ho podpoří v boji o prezidentské křeslo. Nesplnilo se ani jedno — Janusz Korwin-Mikke kandiduje pod stranou, která se jmenuje KORWiN, pokud někoho zajímá přesný název, tak zní Koalice obnovy Republiky (Rzeczy Pospolité) Svoboda a naděje. Program je totožný s KNP. Vlastního kandidáta na prezidenta postavil i Kongres.

Ačkoliv jsem výše KNP srovnával s českou Stranou svobodných občanů, analogie s Úsvitem jsou zcela zřejmé. Charismatický a stejně populární předák, který (společně s řadou vnějších okolností) zajistil volební úspěch strany a především díky jeho popularitě se straníci dostali do svých nynějších pozic. Pro lídra to znamenalo osobování si práva rozhodovat o všem bez rady ostatních.

Ti se tomu nakonec vzepřeli, ve jménu vnitrostranické demokracie (v případě KNP jasně formulovaný program nezabránil puči, u Okamury nic takového „puči“ bránit nemohlo). Janusz Korwin je člověk s charismatem, který působí dojmem, že právě on a nikoli statisté kolem něho to „prostě zařídí“, s Petrem Machem se možná identifikují promiskuitní straničky, pro voliče je nicméně důležitý program Svobodných, nikoli osoba předsedy partaje.

K volebním urnám

S pondělkem začal Janusz Korwin-Mikke místo tradičního autobusu létat po Polsku letadlem. Bude se potkávat s voliči až do 10. května, kdy proběhnou polské prezidentské volby. Stejně jako většina kandidátů nemá šanci (preference se pohybují kolem 5 %), stejně jako většina kandidátů bere tyto volby jako přípravu na důležitější střetnutí o parlament.

V Polsku Janusz Korwin-Mikke chce získat hlasy mladých, které v předchozích volbách do Sejmu protlačili levicové a antiklerikální Hnutí Palikota (do Evropského parlamentu kandidovalo jako Evropa plus — Tvoje hnutí a získalo jen 3 %), které ale ve volbách do EP podpořil jeho tehdejší Kongres nové pravice.

Protest v Polsku tak měl pokaždé zcela jinou formu — jednou antiklerikalismus proti „zatuchlé“ domácí politice, podruhé euroskepticismus proti byrokratickému molochu Evropské unie. Tyto protestní hlasy se Janusz Korwin-Mikke pokusí získat, nyní na úkor své bývalé strany.