Nigel Farage a Marine Le Pen jsou dvě silné osobnosti současného euroskeptického proudu. Ačkoli nejsou v jedné politické skupině (dále jen frakci), mají mnoho společného. Přestože oba dva vyvolávají značnou kontroverzi, podařilo se jim jejich strany etablovat v rámci národních států a touží po co největším vlivu na evropské úrovni.

Nigel Farage je v Evropském parlamentu sice úspěšnější, ale to je dáno i tím, že, jak se zdá, je ochoten zajít i tam, kam se Le Pen, i se svým velmi kontroverzním spojencem Geertem Wildersem, zatím neodvážila.

Než se však dostaneme k dnešku, vraťme se do konce května letošního roku, kdy skončily volby do Evropského parlamentu. V tehdejším mediálním prostoru nerezonovala ani tak jména Jean-Claude Juncker či Martin Schulz, jako spíše Nigel Farage a Marine Le Pen a s obavami se mluvilo o velké protievropské koalici. Tyto obavy však nebyly na místě, jelikož Farage již před volbami prohlásil, že se stranou Le Penové spolupracovat nebude. Zdůvodnit to silným antisemitismem, který v Národní frontě přiživuje zejména otec Le Penové, Jean-Marie.

Oficiální zdůvodnění však, jak tomu dosti často bývá, nemusí být celou odpovědí, jelikož je zde rovněž konflikt osobní a politicko-ideologický. Farage se řadí spíše k libertariánům, což je v rozporu s vidinou Le Penové silného (na EU nezávislého) státu. Tyto rozpory by však oba mohli přehlédnout vzhledem k tomu, že v názoru na evropskou politiku se shodují a to by mělo být to nejdůležitější, pokud ovšem hlavní jádro problému nespočívá v klasickém konfliktu dvou kohoutů na jednom smetišti.

Nigel Farage a Marine Le Pen (společně s Geertem Wildersem) začali sestavovat každý svoji vlastní frakci. K založení frakce v Evropském parlamentu je zapotřebí minimálně dvacet pět poslanců z minimálně sedmi členských zemí, a přestože byly euroskeptické strany brány jakožto neformální vítěz voleb, vytváření frakcí bylo složité.