„Děkujeme našim voličkám a voličům za důvěru,“ píše se na plakátech znovuzvoleného starosty Hamburku sociálního demokrata Olafa Scholze. O příčinách téměř absolutního vítězství SPD v severoněmeckém přístavním městě i politickém profilu Hamburku psal v neděli v tomto deníku Jan Šícha.

Mě týden před tím, kdy se volby konaly, zaujalo, že volební setkání SPD Hamburk se konalo v prostoru nápadně připomínajícím tovární halu. Na fotkách vidíte holé dřevěné konstrukce, drátěné ploty ve vyšších patrech. Poutače hamburských sociálních demokratů byly v šedé barvě ocelových desek.

Říkal jsem si, jak by to bylo hezké, kdyby pražská sociální demokracie na volební večer pozvala své členy a příznivce na večírek někam do Vysočan do starých hal ČKD.

↗

Holé dřevěné konstrukce, drátěné pletivo, ocelově šedé poutače -- volební studio SPD. Foto archiv SPD Hamburk

Kdyby sociální demokracie uspořádala volební večer v továrně, ukázala by tím, že ví o vlastních dělnických kořenech. Dala by na vědomí, že si uvědomuje problém s nezaměstnaností zvlášť v regionech a čtvrtích, ve kterých z různých důvodů došlo nebo ještě dochází k útlumu průmyslu. Řekla by, že umí hledat nové využití pro dřívější tovární čtvrti.

Mohla by o sobě navíc hovořit jako o otevřené struktuře, protože do menší tovární haly se jistě vejde více lidí, než kdyby se příznivcům a příznivkyním ČSSD ve volební večer otevřel celý pražský Lidový dům.

Volební večer by se v čase mezi projevy a koncertem mohl proměnit v milý sociálně demokratický večírek. Děje se to na akcích celoevropské socialistické PESky, a tak by se to stejně mohlo stát i v Praze na akci ČSSD. Byla by to ukázka sociální demokracie jako moderního životního stylu.

Hamburská SPD skutečně pořádala svůj volební večer před týdnem ve Fabrice. Jen šlo o kulturní a společenské centrum, které vzniklo na místě bývalé strojírny už v sedmdesátých letech. A dnes v hamburské Altoně zve děti na výtvarné dílny stejně jako dospělé na koncerty. V pražském srovnání takovému prostoru odpovídají místa jako smíchovská Meet Factory nebo holešovická La Fabrika.

Umělci, kteří ty prostory dnes využívají, by sociální demokracii mohli poodhalit pravidla světa, se kterým dlouhodobě neumí moc mluvit.

Sociální demokracie by pražské kultuře mohla z německé zkušenosti vyprávět o hesle Umění pro všechny. Vysvětlovat, že kultura nemá být nesrozumitelnou záležitostí určenou elitám. Že naopak jde o běžnou kulturní a komunikační potřebu všech sociálně demokratických voličů — od předměstí do centra a od pokladních a zchudlé inteligence k primářům a hasičům. A že politickému angažmá se ve veřejném prostoru stejně nedá vyhnout.

„Hamburk bude dál“ — „Hamburg weiter vorn“ bylo heslo kampaně, která SPD v severoněmeckém přístavním městě vynesla znovu do čela radnice. Praha bude dál, až volební večírky sociální demokracie budou běžně navštěvovat umělci. A až budou v sociální demokracii umělci na různých akcích vítáni s důvěrou.