SPD po 100 dnech koalice: Úspěchy, skepse, kompromisy

Německé sociální demokracii se dle většiny pozorovatelů zatím ve velkokoaliční vládě daří. Spolupracovník DR v Berlíně ale připomíná, že celkově je to s úspěšností SPD poněkud složitější.

Dosavadní komentáře ohledně prvých sto dní nové německé vlády se nemohou shodnout, jestli toto manželství z rozumu provází spíše vzájemná nedůvěra mezi parlamentními frakcemi, či zda-li je pro ně příznačná naopak dobrá osobní „chemie“ mezi Angelou Merkelovou a předsedou SPD a ministrem hospodářství Sigmarem Gabrielem. Hodnocení míry úspěšnosti sociální demokracie na počátku této třetí vlády velké koalice CDU/CSU a SPD od roku 1949 přitom vyznívá nejednoznačně už jen na první pohled.

Angela Merkelová a Sigmar Gabriel. Foto archiv Zeman.de

Na samém počátku svého vládního angažmá čelila SPD poměrně rizikovému skandálu, kdy byl její poslanec Sebastian Edathy obviněn ze stahování dětské pornografie. Krátce nato ale vyšlo najevo, že někdejší ministr vnitra za bavorskou CSU Hans-Peter Friedrich tuto informaci nacházející se tehdy ve stavu prověřování sdělil vedení SPD. A právě dotud, resp. od předsedy frakce SPD v Bundestagu Thomase Oppermanna se toto Friedrichovo porušení zákona dostalo na veřejnost – nejspíše z obavy před další eskalací aféry. Ministr a funkcionář CSU, který mezitím stanul v čele resortu zemědělství, se následně musel poroučet z vlády úplně. CSU rozladěná ztrátou ministra požadovala ústy předsedy Seehofera podobné konsekvence i u SPD, Oppermannovi pak veřejně vyslovila nedůvěru. Kromě stíhaného Edathyho ale SPD jakékoli změny ve vedení frakce či strany rázně odmítla.

Krize na Ukrajině následně celou záležitost odsunula do pozadí, což může s povděkem kvitovat právě sociální demokracie. Stranický předseda Gabriel sice tvrdí, že nikdo ze zasvěcených sociálních demokratů Edathyho nevaroval, ale podezření z indiskrétnosti se nepodařilo zcela rozptýlit ... zejména s ohledem na okolnost, že poslancův advokát ještě před zveřejněním kauzy sondoval u hannoverského státního zástupce. Ale jak to snad všude v politice bývá, některé věci lze za příznivých okolností v pěně dní tak zvaně vysedět.

Proto daleko více nyní poutá pozornost míra úspěchu sociální demokracie coby koaličního partnera. I zde se zdá, že se SPD spíše daří. Kromě zisku důležitých ministerstev hospodářství, zahraničí, sociálních věcí či životního prostředí se sociálním demokratům podařilo v posledních týdnech prosadit vládní návrh zákona na zavedení plošné minimální mzdy ve výši 8,50 Euro brutto na hodinu. A rovněž spolková vláda posvětila úpravu důchodové reformy, jež umožní odchod do penze již od 63 let namísto 65 při předchozím 45letém přispívání do důchodového systému. Mimo to se bude nově započítávat i krátkodobá nezaměstnanost do doby platby důchodového pojištění. Dojde také ke zvýšení penze matkám dětí narozených před rokem 1992.

Nicméně tyto tzv. vlajkové lodě SPD a ministryně Andrey Nahlesové začínají najíždět na pomyslnou mělčinu. V případě minimální mzdy se ozývá hlasitá kritika zleva, že ani toto opatření neochrání své adresáty před stoupajícími nájmy a cenami energií – připomíná prý více než efektivní zásah ve prospěch prekariátu Bismarckovo zavedení nároku na penzi až od 70 let. A dojem, že situace domácností SPD zase až tak příliš nezajímá, vyvolal před třemi týdny sám stranický předseda Gabriel, který v rámci úpravy zákona o obnovitelných energiích dal přednost úlevám podnikům před úlevami domácnostem. Rovněž nedomyšlená se zdá aplikace minimální mzdy na stáže a praxe trvající déle než šest týdnů. Protože na německých vysokých školách a univerzitách nejsou alespoň jednosemestrální povinné praxe výjimkou, způsobí nová zákonná úprava zejména neziskovým a veřejnoprávním organizacím nemalé těžkosti, ba i nemožnost nabídnout dlouhodobější stáže pro studenty a čerstvé absolventy. Zaměstnance nízko kvalifikovaných oborů a studenty tak nemusí toto snažení sociální demokracie nutně zcela nadchnout.

Stejně i úprava penzijní reformy sklidila zatím spíše kritiku než chválu ze strany tradičních podporovatelů sociální demokracie – odborových svazů. Odbory se tu obávají zejména způsobu financování zvýšených penzí matkám, jež mají jít na vrub rezervám ve státním penzijním fondu. To podle německé asociace odborových svazů ohrozí možnosti dalšího zlepšení důchodového systému. Financování tzv. mateřských důchodů z daní, jak odbory navrhují, však není možné. Alespoň ne v koalici s CDU/CSU, která jakékoli zvýšení daňové zátěže odmítá.

Ze všech klíčových opatření tak SPD zatím nenaráží jen se svým návrhem na zavedení maximální výše nájemného v oblastech s vysokou poptávkou a nedostatečnou nabídkou volných bytů. Zde je ale třeba včas vypracovat jasná kritéria a dávat dobrý pozor, aby si toto opatření nepřivlastnila CDU. Ta jej ostatně ve svém volebním programu také slibovala. Sociálnědemokratický ministr spravedlnosti a vládní nováček Heiko Maas tedy bude mít co dělat, aby dokázal na sebe strhnout při projednávání v Bundestagu dostatečnou veřejnou pozornost. Bude zapotřebí vhodného načasování, aby předloha nezanikla uprostřed projednávání rozpočtu na letošní (nestihlo se kvůli volbám) a příští rok. Právě rozpočet bude totiž kromě zahraničněpolitických událostí téma číslo jedna, neboť podle vládních plánů má příští rok hospodaření státu skončit s nulovým deficitem a pro další roky s mírným přebytkem. S tímto vývojem je ale v očích veřejnosti až příliš spojený ministr financí Wolfgang Schäuble z CDU. Sociální demokracie tu naopak více působí jako obchodník, který pověstnou černou nulu směnil za souhlas křesťanských demokratů se zmíněnou minimální mzdou a úpravou důchodového věku.

Že je zatím skeptické hodnocení jinak obdivuhodných snah v těchto dnech až workoholických sociálnědemokratických ministrů na místě, dokládají i stále nízké stranické preference pohybující se mezi 20 až 25 procenty. Měsíc před volbami do Evropského parlamentu, kam před pěti lety vynesla SPD také jen pětina všech odevzdaných hlasů, nejsou tyto trendy potěšující. A třebaže SPD do nadcházejícího klání investovala daleko více peněz než CDU, zdá se, že zavedená lídryně Merkelová ukradne kvůli stávající mezinárodní situaci sociálním demokratům opět show.

Možná ale brzy přijde nový impuls přímo z Berlína, třebaže jen ze zemské úrovně. Pokud se předsedou místní SPD a kandidátem na příštího berlínského starostu stane skutečně rodilý Palestinec Raed Saleh, mohla by se SPD profilovat více jako strana inkluze a integrace přistěhovalců s vyhlídkou na získání těch voličů, kteří dosud podporovali spíše Zelené. To by nejstarší německé straně pomohlo možná více než nadbíhání kapitánům průmyslu či dosavadní nevděčné kompromisy v sociální oblasti.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.