Samozvaný Islámský stát bojuje na dvou frontách. První bojiště se odehrává na území Sýrie a Iráku. Otřesně krutým způsobem tam hubí nevinné civilní obyvatele i zajaté vojáky — muslimy, jezídy i křesťany. Zde Islámský stát nejdříve slavil vojenské úspěchy, nyní se snad situace obrací.

Islámský stát má perfektně zvládnuté umění sebeprezentace — a to je druhá fronta. Odpovídá těm nejhorším představám o islámu — exemplární popravy zajatců, jejichž forma se střídá, aby to bylo mediálně zajímavé, ženy i děti stávající se jako otroci obchodním artiklem.

Zdá se, že Islámský stát zná z Koránu jen pár nejproblematičtějších veršů. Jeho reklama má zřejmě za cíl poštvat na celém světě nemuslimy proti muslimům. To ovšem funguje jen částečně a někde působí přesně naopak — muslimové označují tzv. Islámský stát za naprosto neislámský a vychází spolu s nemuslimy demonstrovat „já jsem Charlie“ i „já jsem Ahmed“. Boj je zatím — a doufejme, že i zůstane — nekrvavý, vede se o lidská srdce a hlasy voličů.