Daniel Herman opravdu uplatňuje pohled na život a dějiny, který mu vtiskl první ředitel ÚSTR Pavel Žáček, v tom bych jen doplnil Alenu Zemančíkovou. Protože Daniel Herman dobře ví, jaké postoje je třeba ocenit titulem Pán, Rytířka nebo Mecenáška, bylo by nejlépe, kdyby své schopnosti mohl uplatnit jako prezident republiky. Ten totiž propůjčuje a uděluje státní vyznamenání i bez návrhu vlády či jedné z obou parlamentních komor, jaksi na základě zamyšlení se, tedy své volné úvahy, vždyť je prezident! Omezení, jež prezidentovi klade ústava, že se k platnosti takového rozhodnutí „vyžaduje spolupodpis předsedy vlády nebo jím (tím předsedou vlády) pověřeného člena vlády“ je právně nejasné a lze ho dobře obejít, jak jsme viděli při Klausově amnestii. Její vyhlášení také vyžadovalo „spolupodpis“ premiéra Nečase, případně ministra spravedlnosti Pavla Blažka. Připomínám jen, že tato úprava byla převzata z čs. prvorepublikové ústavy, stejně jako ustanovení, že „prezident republiky není z výkonu své funkce odpovědný“. Tato dnes ostudná ustanovení ústavy by mohl na podnět poslanců či senátorů zrušit Ústavní soud, neboť jejich existence je v rozporu s podstatnými náležitostmi demokratického právního státu.

Po extempore Miloše Zemana při posuzování Stepana Bandery, inkluzivní výchovy, Ferdinanda Peroutky a prolamování limitů těžby hnědého uhlí jsem dokonce přesvědčen, že postoje prezidenta Hermana by byly o něco přijatelnější než postoje prezidenta Zemana. Nesmyslný návrh může Herman ale předkládat jen proto, že má vzor v Zemanovi.