V době, kdy se občanské iniciativy dohadují se státními institucemi o zákonnosti své vzpoury proti netečnosti či spekulativnímu nevyužívání prázdných budov, kde by se mohlo bydlet a jinak pomoci těm, kteří jsou v nouzi, kdy se občanský odpor stává konečně jednou ze zbraní ovlivňování veřejného dění, vrací se ze Švýcarska jeden z nejvýznamnějších zbohatlíků počátků české ekonomické transformace Tomáš Pitr a prohlašuje, že byl vždy rebel. 

Jeho návrat na svobodu se stal jednou z hlavních zpráv, v Lidových novinách v příloze Česká pozice je mu věnován dlouhý rozhovor.

Připomíná se v něm, že Pitr začal podnikat hned po převratu, kdy mu bylo osmnáct let. Nikoli ale jako geniální mladý znalec počítačových systémů, nějaký takový český Steve Jobs, na kterého starší okolo něj nemají, protože vůbec nerozumějí světu, v němž on se vyzná. Tomáš Pitr se nevyznal v ničem, byl to průměrný kluk, zato světu, v němž se mu otevřely možnosti, rozuměl sice jednostranně, ale výborně.

V článku říká, že ho třikrát nevzali na gymnázium, ačkoliv za jedna udělal přijímací zkoušky. No, nevím, u přijímacích zkoušek na střední školu se neznámkuje, nejvýše jsou tam nějaké body. A v osmdesátých letech se na gymnázium dostávaly už i děti disidentů, myslím si, že Tomáš Pitr lže. Nelže asi v tom, že ze strojní průmyslovky utekl a začal pracovat ve státním podniku Zelenina.

To je docela příznačná kariéra, která svědčí o tom, že už jako teenager tušil, kde se dá vydělat. Že se režim změní, nemohl vědět, ale podnikat chtěl (a asi by i uměl) už za reálného socialismu. Říká, že nebyl v SSM, protože byl skrytý rebel. To rebelantství mu nevěřím, i když mě bude dál zajímat, co si vlastně pod slovem rebel takový Tomáš Pitr představuje.

Pokud jde o jeho členství v SSM, vidím to spíš tak, že nepobyl dost dlouho na střední škole, aby u něj nastaly důvody do nějaké takové organizace vstupovat — v 80. letech byli v SSM středoškoláci hlavně kvůli přijetí na vysoké školy, zvláště takové, jako byla ekonomie zahraničního obchodu nebo západní jazyky. Pitr byl prostě kluk nadaný do kšeftu a měl štěstí, že jeho babička dostala v restituci činžovní domy, kde si mohl otevřít krám, v němž prodával svůj pověstný rum z Tuzexu.

↗

Tomáš Pitr o sobě mluví jako o rebelovi. Proti čemu rebeloval? Proti zákonům. Foto repro ČT

Pak se rychle vyšvihl, obchodně tomu nerozumím a nedovedu si takové rychlé zbohatnutí ani představit, ale když si ho představím v životě, byl to takový šikovný kluk, který měl hodně energie, hodně toho stihl, byl k lecčemu ochotný, uměl dobře počítat a neměl zábrany. Doba mu přála, zábrany byly tehdy považovány za směšnou přítěž, lidé, kteří jdou tvrdě na věc, byli dost obdivováni.

Jeden z těch, o nichž se v rozhovoru s Pitrem mluví, Martin Roman, byl několikrát vyhlášen manažerem roku a dáván za vzor. Pitr nemohl být dáván za vzor, byl na to trochu příliš nevzdělaný, nebyl manažer, spíš self made man, těžko by obstál třeba v televizní debatě o potravinářství.

Na rozhovoru mě zaujalo, že podvakrát zopakoval slovo rebel v souvislosti se svojí osobou. Co si pod tím slovem představuje? Rebel je ten, kdo nedělá to, co se dělat má a většinově dělá, kdo jde proti, protiví se, staví se napříč. V pozadí ale tušíme, že tak činí pro nějakou vyšší pravdu, s níž je osamělý, je o ní však skálopevně přesvědčen.

Čemu se Tomáš Pitr stavěl napříč a jaká byla ta jeho pravda? — no ano, zákonům, ale to ani možná tolik nepociťoval, stavět se napříč zákonu bylo normální už v pozdním socialismu, kdy byl zaměstnancem podniku Zelenina, jak říká. A ta jeho pravda? Asi to, že člověk má právo zbohatnout, když po tom touží. Tehdy asi maličko okrádal zákazníky a ve větší míře socialistické hospodářství. Jeho rebelie pak po převratu spočívala v okrádání státu, za nímž jednotlivce neviděl (takoví jako on jednotlivce nevidí nikdy).

Hezky se postaral o své vlastní i vyženěné děti (základní předpoklad mafiánství) a postavil si v Jesenici u Prahy neuvěřitelně ohavný, naprosto nevkusný a idiotský dům, který vypadá jakoby ten, kdo ho projektoval, studoval v Sovětském svazu. Tomáš Pitr zřejmě vůbec nepočítal s tím, že když už má člověk takové peníze jako on, sluší se vzít si pořádného architekta. (Roman Janoušek už to věděl).

A ještě mě napadá, že tak, jak kluci ne tak nadaní do kšeftu nebo lépe vychovaní co do úcty k majetku druhých měli své protektory a vzory ve skautských vůdcích a středoškolských profesorech a vedoucích sportovních oddílů, jemu se takovým člověkem stal František Mrázek: o třináct let starší přítel, vzor, vychovatel, učitel života. Když ho zabili, Pitr se vyděsil a utekl ze země, teprve v tu chvíli se začal cítit ohrožený.

Andrej Babiš, který je podle Pitra dnes obklopen „nevalnými a ve většině případů jemu nehodnými“ parlamentními poslanci, by uměl říci, zda se tak rychle, jak se to povedlo Pitrovi nebo Mrázkovi, může zbohatnout legálně. Jak to dokázal on (kromě fráze o práci šestnáct hodin denně, tak pracuje dodnes kdejaký chudák či pradlena) se nesvěřuje.

V jednom z rozhovorů, které jsem si v rámci psaní tohoto článku četla na internetu, Pitrův spoluobviněný Miroslav Provod říká, že ODS i TOP 09 jsou odepsané a nejsou schopné nic ve společnosti změnit — co že se dá čekat od rychlokvašených absolventů nesolidních vysokých škol, od opisovačů diplomových prací?

To je dobrý postřeh. Na jejich místa teď nastupují šikovní podnikatelé, kteří z toho labyrintu konce 20. století úspěšně vylezli a ten vliv, který si kmotři jako Mrázek a Pitr museli u politiků kupovat (Mrázek podle Pitra uměl s politiky pohovořit, roznášel jim krůty), už rovnou mají.

Ale celkem uklidňující je, že Pitr konstatuje, že dnes máme poměrný klid, na každém rohu kamera, není už tak snadné někoho oddělat. Že doba zločinu nepřeje. Hm, Jana Vaňhová by asi nesouhlasila, ale snad na tom něco je.