Neustálé kroužení spikleneckých teorií a spekulací kolem listopadu 89 jsou jednak úsměvné, jednak únavné. Úsměvné proto, že vycházejí ze špatných premis, vývody proto leckdy nechtěně připomínají nejlepší absurdní kousky Monty Pythonů. Únavné z toho důvodu, že opakují dokolečka stejné stereotypy, které ovšem nic neprokazují. Každý ze „zaručených závěrů“ připouští minimálně dva výklady.

Sametová „revoluce“

Prvotní mýtus, že sametová „revoluce“ byla dílem jakýchsi „čistých revolucionářů,“ kteří s předchozím režimem neměli mnoho společného, a že jim poté revoluci „někdo ukradl“, je více podobno biblickému popisu vyhnání z ráje než skutečnosti. Jistě, mezi „revolucionáři“ byli i předlistopadoví protikomunističtí bojovníci, ale těch bylo bohužel jen pár.

Vedle lidí z opozice (disidentů) se dění v listopadu 89 účastnili i běžní občané stojící mimo stranické a další oficiální struktury. Těch bylo asi nejvíc. Ale „revoluci dělali“ i někteří lidé z režimních struktur, kteří také chtěli a požadovali změnu. Studentskou demonstraci na Albertově 17. listopadu 1989, jejíž účastníky brutálně zmlátili esenbáci na Národní třídě, organizovaly dvě organizace: Nezávislé studentské sdružení STUHA (nelegální) a Socialistický svaz mládeže (SSM), založený komunisty.

Komunisté revolucionáři

Na demonstracích po celé zemi a především při generální stávce to bylo obdobné. Účastnili se jich lidé disentem a undergroundem počínaje a některými členy KSČ konče, bývalými i současnými (a vše mezi tím). Komunisté byli mezi dělníky z ČKD, kteří pár dní po 17. listopadu 89 přišli podpořit Občanské fórum na demonstraci na Václavské náměstí (s jedním z nich jsem tam tehdy hovořil).

I mezi dělníky, kteří „smetli“ pražského tajemníka KSČ Miroslava Štěpána z řečnické tribuny, byli komunisté. I mezi stávkujícími napříč republikou byli členové KSČ. I mezi herci, bez nichž by se listopadová změna neobešla, byli straníci.

Trochu se o tom psalo již tehdy, probíralo se to i na polistopadových jednáních nejvyšších orgánů KSČ, na nichž došlo k bohužel nenaplněnému pokusu o reformu této strany (nakonec zvítězili konzervativci). A částečně tyto informace vycházely najevo časem, jak v médiích, tak v běžných hovorech. Osobně jsem během let hovořil s několika komunisty, kteří v různých koutech země podporovali listopadovou změnu.

Mnozí lidé se na letošních oslavách 25. výročí listopadu 89 divili tomu, že někdejší komunistický poslanec Miroslav Jansta byl pozván jako jeden z řečníků na Albertov, ale on tam de facto patřil, protože byl (jako svazák i komunista) jedním z hlavních organizátorů demonstrace na Albertově v listopadu 1989 a následného pochodu, který skončil masakrem na Národní třídě.

„Účastnil jsem se zakládání občanských fór, a když rezignoval komunistický poslanec Jan Fojtík, obrátili se na mě, jestli mám ještě komunistickou knížku. Měl jsem ji, a tak jsem byl kooptován jako komunista, ale jako jediný s podporou Občanského fóra,“ dodává k tomu Jansta pro server E15 (podrobnosti o Janstovi taktéž v E15)

Bez ohledu na jeho některé pozdější kroky reprezentoval Jansta sametovou „revoluci“ stejnou měrou jako ostatní známí studentští vůdci. Ostatně -- i oni byli až na jednu dvě výjimky členy SSM, tedy mládežnické organizace založené komunistickou stranou k ovládání životů druhých prostřednictvím jejich organizování a neustávajících propagandistických kampaní.

Změny nomenklaturních kádrů