Ustrašencům z občanské společnosti vládnou byrokraté

Otevřená společnost se zakládá na myšlení, které neomezuje lidské poznání ideologickým rámcem a je otevřené rozumným změnám. Systém zadávání grantů a plnění povinností z toho plynoucích však občanskou společnost tomuto ideálu vzdaluje.

Česká občanská společnost je velmi slabá. Hlavní důvody tohoto stavu souvisejí se způsobem financování a vztahu nadřízenosti a podřízenosti, který z toho plyne. Byrokraté a politici k naplňování a udržování tohoto stavu užívají různých tlaků včetně vymývání mozku pomocí byrokratického ptydepe.

Stát za asistence EU brání vzniku občanské společnosti v tom smyslu, jak funguje na Západě. A lidé z neziskových organizací dělají tu chybu, že na tuto hru na demokracii přistupují. Ztrácejí tak nezávislost, které je ke vzniku otevřené společnosti nezbytná.

Byrokracie tu nemá co pohledávat
Způsob zadávání grantů a plnění povinností z toho plynoucích velmi často uvádí lidi z občanských iniciativ do stavu podřízenosti vůči státním úředníkům i politikům. A nutí je ke zbyrokratizovanému přístupu ke své práci, na což doplácejí lidé, kterým pomáhají. A zároveň je odvádí od tolik potřebné kritiky počínání státu.

Smutné je, že některé lidi z neziskovek není třeba k byrokratickému přístupu nutit, protože jej mají zadřený pod kůží, stejně jako ti, kteří určují tón. Občanské sdružení, či, jak se dnes říká, spolek či společnost, však není soukromá firma ani úřad a nemá proto ke svému fungování používat stejné způsoby a metody. Naprosto prioritní je pro každou nevládní organizaci naplňování smyslu jejího vzniku. A tomu firemní či úřednické postupy překážejí. Byrokracie a kariérní hierarchie tu proto nemá co pohledávat.

Formuláře, zprávy, dotazníky, účetnictví, hlášení…
Lidé z české občanské společnosti pozvolna ztrácejí čas na pomoc potřebným. A ztrácejí příležitost hlídat stát, aby se stal a zůstal demokratickým.

Vysiluje je totiž jejich „nejdůležitější pracovní náplň“: vyplňování dotazníků, pracovních výkazů, formulářů s náplní práce, průběžných a závěrečných zpráv, grantových formulářů a dalších náležitostí, mnoha dalších formulářů, faktur, cesťáků, účetnictví, hlášení... Mnoho času jim zabere i neustálá příprava na pravidelné kontroly, které ovšem nekontrolují práci lidí v terénu (tedy skutečné pracovní výsledky), ale již zmíněné formuláře, papíry, kolonky, písmenka, číslice.


Způsob zadávání grantů a plnění povinností z toho plynoucích velmi často uvádí lidi z občanských iniciativ do stavu podřízenosti vůči státním úředníkům i politikům. Foto commons.wikimedia.org

Mnozí lidé z neziskových iniciativ, řekl bych většina z nich, se již delší dobu zříkají i té nejoprávněnější kritiky politiků a úředníků, protože se oprávněně bojí, že příště od nich už žádné peníze v podobě grantů či dotací neuvidí (zažil jsem to osobně několikrát, v různých občanských sdruženích).

Uzavřená společnost
Evropská unie se chlubí tím, že není byrokratická (v pejorativním smyslu), protože má oproti jiným institucím málo úředníků. Nebývalé množství byrokratických úkonů však EU přenáší „dolů“ – na ty, kteří zadávání grantů vymýšlejí a organizují (ministerští a městští úředníci) a tím pádem i na lidi z nevládní sféry. Získat dnes peníze z grantu a udržet si je, vyžaduje leckdy neskutečné byrokratické úsilí, včetně mnoha naprosto zbytečných úkonů, vymýšlených bruselskými i českými byrokraty.

Výraz „otevřená společnost“ razil filozof Karl Popper. Měl tím na mysli otevřené myšlení, které neomezuje lidské poznání ideologickým rámcem a je otevřené rozumným změnám. Společnost může podle Poppera směřovat buďto k lidskosti, svobodě, rovnosti a rozumu, nebo k totalitě. Totalitě se krom jiného staví do cesty lidé s otevřenou myslí. A většina z nich, přepokládá Popper, jsou součástí občanské společnosti. Jen tak se stávají těmi, kteří demokratickému režimu (spolu)udávají tón.

Úředníci a politici se nás snaží odklonit od otevřené společnosti i byrokratickým ptydepe. Kdo se totiž podřídí jazyku, který přímo brání kreativnímu a kritickému uvažování, podřídí se i byrokratickým úkonům - a je tak tlačen ke změně myšlení.

Z lidí, kteří původně chtěli pomáhat druhým, činit život snesitelnějším pro všechny a mít kvůli tomu i vliv na politické rozhodování, se tak postupně stávají poslušnými součástkami byrokratického parního válce. Namísto otevřené mysli nastupují vyprázdněné fráze, které se tváří jako obsah čehosi smysluplného.

Manuálem k nevzdělanosti
Dobře to popsal Zdeněk Vybíral, profesor psychologie na Masarykově univerzitě, v předminulém Respektu, v článku Manuálem k nevzdělanosti. Následují pasáže z jeho článku:

Ministerstvo školství v dubnu zveřejnilo návod, jak se nechat vést novým operačním programem pro podávání projektů ve školství. Ten má sloužit jako vodítko pro psaní projektů a žádostí o jejich podporu. Má s přílohami 285 stran.

Vybíral připomíná teorii neosobního jazyka na příkladu z doby totalitní. „Otevřeme-li doslov k vydání Pohorské vesnice Boženy Němcové z roku 1956, čteme tam slova Vítězslava Rzounka: „Němcová jako umělkyně řeší zobrazením základních problémů společenských i základní problém české literatury, jímž je pravá lidovost a národnost uměleckého díla.“

Byla to jen zdánlivá prázdnota. Podobné výrazy sloužily za nosiče ideového působení. Ideologové měli v termínech „pravá lidovost“či „národnost“ skryty biče, kterými práskali nad hlavami těm, kdo ideologické požadavky nenaplňovali. Rétorikou sháněli do houfu ty, kdo dosud nemluvili, jak se mělo, vymývali mozky a naháněli hrůzu. To, co se nám může zdát jako jalový a bezobsažný jazyk, byl ve skutečnosti nástroj moci.

Autor dále připomíná, že podle Jeana-Paula Sartra se neautentická řeč zhusta odvolává na neosobní „se“ a její obsah je založen na sdílení banálního. Šíření banality je důležitá funkce: v neautentické triviální řeči jsme doma spolu s druhými. Jsme od nich nerozlišitelní, přihlašujeme se k nim.

Do podobné situace se podle Vybírala dostáváme i dnes. „Studovat třistastránkový manuál znamená, že nemáme čas číst Odysseu nebo třeba Noama Chomského. Noví Rzounci nepotřebují, abychom se zabývali Lipovetského Érou prázdnoty. Nasákli bychom kritickým myšlením a vzdělávali se v analyzování systému, který zavedli a který udržují. Nemáme se lišit, máme splynout ve společné louži banality.

Plíživě došlo k tomu, že univerzitní vzdělávání opět řídí ideologové. Neosobní jazyk se začal rozpínat. Tlakem na přijetí nové rétoriky a na podřízení se procedurám zajišťujícím banalitě rozvoj nám projektoví manažeři zabraňují v tom, abychom se věnovali čemukoli užitečnému… Lidem je nařizována práce, která jim okupuje mentální kapacitu natolik, že se chtě nechtě vsakují do prázdných slov.

Manuál, podle něhož se začaly připravovat školské projekty do roku 2020, začíná pode Vybírala frázemi hodnými padesátých let o „globálních změnách“, „flexibilitě pracovní síly“ a „výzkumném systému“.

Co říká fráze, podle níž máme „zvýšit přínosy výstupů výzkumu a vývoje pro řešení společenských výzev“ – a „funkčně je provázat“? Co sugerují klišé jako „intervenční logika osy“ nebo „intenzita komunikace“ či „strategie inteligentní specializace“? Je naším úkolem je přijmout a porozumět jim? Bohužel ano.

Manuál nadužívá slova „zvýšit“ a „zlepšit“: manipuluje čtenáře k představě zkvalitňování a směřování do lepšího stavu. Zavádí anglicismy („kondicionalita“), přejímá výrazy jako „technology assessment“, „prescreening“.

Zkuste porozumět: „Návrh identifikuje všechny relevantní ex-ante kondicionality platné pro předpokládané intervence. Opatření pro plnění kritérií ex-ante kondicionalit, uvedená v textu programu, jsou obecně v souladu s požadavky uvedenými v Template OP75 a Guide k ex-ante kondicionalitám.“

Manažeři projektů nám vnucují, jaké „účelné prostředky“ máme využívat, píše Vybíral, k vynucování poslušnosti si vypůjčili i moralizování o společenské odpovědnosti vůči veřejnosti. Akademici a vědci si musí uvědomit, že je živí jen ochota společnosti financovat výzkumné aktivity prostřednictvím daní, zní oblíbená fráze.

Jaký je rozdíl mezi komunistickými ideology a evropskými a státními úředníky předepisujícími odpovědnost? Spočívá v tom, co za to. Už ne vězení, ale postih finanční. Možná že tehdy i dnes vyhazov z práce.

Proč je akceptace třísetstránkového návodu nebezpečná? S frázemi a délkou bychom se vypořádali. Problémem je, že manuál nás tlačí ke změně. Ke změně myšlení. Nutí nás osvojit si hru s jazykem.

Historik Matěj Spurný řekl v červenci 2012 v rozhovoru pro Respekt, že účelovým přijímáním bezobsažného jazyka projektů jakožto cesty k prostředkům, které potřebujeme, „ztrácíme obranu před tím, jak (tato volba) deformuje naše myšlení, jak v důsledku toho hloupneme. A to je přesně to, co se dělo za normalizace.

Tolik tedy psycholog Zdeněk Vybíral. Článek rozhodně stojí za přečtení celý. Pokládám za zázrak, že takové zamyšlení vyšlo v mainstreamovém médiu, protože článek není obvyklým třikrát převařeným odvarem, ale slušnou porcí kritického myšlení. A mainstreamová média, Respekt nevyjímaje, ke kritickému myšlení úctu příliš nechovají.

Veřejný nepřítel č. 1
Režim, který u nás panuje, lze stěží nazvat demokratickým, protože společnost (my všichni, nikoli pouze politici) nemá demokracii zažitou. A protože lidé z občanské společnosti nechávají „chod demokracie“ na politicích a úřednících.

Ať se tedy nikdo nediví, že u nás silně pokulhává dodržování lidských práv, že chybí svoboda spjatá s odpovědností, že rovnost před zákonem je jen na papíře a kritický rozum, který je nezbytnou součástí demokracie coby protipól totalitní či autoritářské stádnosti, je veřejným nepřítelem číslo 1.

A co si myslíte vy? Diskuse (5 příspěvků)

Fotka_web_jpg

Petr Chaluš - konzultant ve vzdělávání

naše věc Středa, 24.Září 2014, 11:02:4

Vše je skvěle popsáno, děkuji za krásné čtení, a chci přidat jednu opravu, která z textu nakonec také vyplývá. U nás v ČR se podmínky evropských grantů jako např. ESF předělávají na zrůdná šikanující schémata, jde o proces, který si my češi masochoisticky vytváříme sami sobě, a dusíme si my sami svou občanskou společnost.

Jan Bílek - Husle

hezké Čtvrtek, 25.Září 2014, 07:32:12

Pane Kostláne,

moc krásný sloupek. Děkuji za něj.
Napadají mě v té souvislosti dvě věci.
1) nejsem si jist, že autoři těch 300-stránkových manuálů je tvořili s vědomým úmyslem ohlupovat (nebo jak to jednoduše říci) lidi. Myslím, že i oni sami jsou hloupí a nevědomě plně podřízeni pravidlům hry. A považují za úspěch, když se jim podaří pěkná větička, které ani oni sami pořádně nerozumí. ...Myslím si, že to, co tu popisujete, co se děje, že to není cíleným úmyslem nějakých úředníků. ...Snad možná jen vedoucí elity tohoto světa, ale to zabíháme lehce do konspiračních teorií (čímž ale tuto variantu nechci vylučovat).
2) ...Vidím téměř všude, jak naše společnost nutí lidi být pouhým kolečkem v soustrojí. Jen aby pracovali a nakupovali. Hlavně aby moc nepřemýšleli. Stávající systém je takto z nějakého důvodu nastaven. Po důvodu se pídit nechci, jen konstatuji situaci, kterou považuji za velmi znepokojivou, neboť těch "hloupých" či nevědomých lidí, kteří jsou až po uši v tom kolotoči, je drtivá většina. Jen málo lidí se dokáže oprostit od pravidel hry a zapnout svůj vlastní mozek. ....Můžeme diskutovat, zda vzniká nová skupina lidí, která si toto uvědomuje (postmoderna?) a která dříve nebo později bude schopna nastolit jiný řád. Bude lepší? ... :-)

Krásný den a ještě jednou díky,
JB

Bila

Vít Janeček - Praha

Ontologie úředních procedur, grantové nevyjímaje Čtvrtek, 25.Září 2014, 19:24:18

Díky za podnětný text, myslím, že jeden důležitý a možná úplně rámcový aspekt tohoto problému byl vynechán.

Nereflektovanou motivací popsané podoby úředních procedur je ve skutečnosti PRESUMPCE VINY. Procedury jsou nastavené v zásadě tak, že se počítá s tím nejhorším možným případem - tedy například zpronevěrou veřejných či úžeji grantových prostředků. Právě ve chvíli, když se to nejhorší stane, dovede objemná stopa policejního vyšetřovatele k pachateli a ten už je rovnou usvědčen. Respektive tato intence je někde v počátcích procedur, které se z nějakých relativně přímočarých stávaly komplikovanější. Její další komplikování už možná tuto intenci ani nemělo, jakkoli její vektor je v pohybu té struktury stále přítomný.

Princip takto postaveného zabezpečení má i svůj stín a tím je úkol kontroly, který se s nárůstem procedur také komplikuje, zdržuje a vyžaduje stále větší množství kapacit a času. Prozatím se to řeší tak, že se povinné lhůty uchování vší dokumentace prodlužují….

Je úplně jedno, že nejhorší případy nastávají z proporčního hlediska tak často. Je to všechno pro jistotu. Je to způsob zajištění proti rizikům. Podobně se přistupuje k rodičce v nemocnici s předpokladem všeho nejhoršího, co se může stát, podobně jako jsou nastaveny standardní úřední procesy různého výkaznictví v řadě veřejných institucí.

Chtít to zjednodušit a dát důvěru účastníkům dění, aby za sebou museli nechávat o něco menší objemy dat a v nich stovky hodin utopeného času, je příliš revoluční. I kdyby se to stalo, první případ selhání vede k opatřením, která znamenají návrat zpět…

Jan Bílek - Husle

presumpce viny Pátek, 26.Září 2014, 06:55:4

Pane Janečku,

myslím, že jste kápnul na důležitý bod s tou presumpcí viny. Shodou okolností jsem o tomto tématu nedávno přemýšlel. Myslím si, že presumpce viny je v naší společnosti prodchnutá nejen byrokratickým aparátem, ale i zákonodárstvím a také, a to je asi ze všeho nejhorší, námi občany samotnými. Myslím si, že lidé mají vesměs tendenci vše neznámé - lidí nevyjímaje - za potencionálně nebezpečné. Neumíme přijímat neznámé pozitivně, většinou to vnímáme jako potencionální ohrožení naší integrity či integrity našeho ega, světonázoru. ...Opět tedy musím konstatovat, že politici a s nimi i byrokratický aparát jsou odleskem společnosti.

1463599_10152404334252786_1734281146_a

David Lobpreis - Socio-ekononický migrant, Znojmo-Teplice

Presumpce viny Pátek, 26.Září 2014, 12:36:42

Já granty píšu i hodnotím a občas jsem pomáhal vytvářet i nějaká grantová schémata.
Nemyslím si, že by motivací k PTYDEPE byla aparátní presumpce viny. Mimo jiné bych to doložil také tím, že i v případech očividného zneužívání těch dotací právě ty nejasné formulace znemožňují rychlé a účinné řešení.
Viděl bych to spíš na ten goldplating.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.