Stáváme se produkty dělby práce?

Pokročilá dělba práce a specializace deformuje vysokoškolské studium – univerzity plodí fachidioty bez porozumění společenské situaci. Dalo by se tomu zamezit lepším pojetím tzv. společného, humanitního základu.

Pokud prohodíte pár slov s dnešními studenty či absolventy vysokých škol, není třeba ani hlubší analýzy ke zjištění, že k životu, ke skutečnosti kolem nás přistupují naprosto nekriticky. Tento fakt je známý již kolik let a přesto s tím naše vysoké školství odmítá cokoli dělat. Jednoduše proto, že to je pro politiky konformní stav. Opravdu je to pro vysokou politiku výhoda, a to jak pro levici, tak pro pravici. V dnešní době totiž není potřeba kvalitní program, ale kvalitní marketing (dostatečným důkazem budiž první přímá volba prezidenta). Popsat skutečnost všichni umíme, ale co za tím stojí?

Dnešní elita
Každou společnost reprezentují její elity. Nemusí nutně jít o mocenské (politické) elity, spíše ji reprezentují elity kulturní, akademické a také ekonomické. Kulturní elita formuje společnost pomocí své umělecké tvorby, ekonomická do tohoto formování vnáší finanční prostředky a akademická by měla mít jakýsi nadhled, měla by do formování vnášet svou racionalitu co nejvíce oproštěnou od emocí. Právě tato poslední noha, na které stojí naše společnost, se zlomila a její fraktura tak narušuje sociální stabilitu. Možná si to dostatečně neuvědomujeme, protože na první pohled mají hlavní slovo média (ty řadím mezi elitu kulturní). Nesmíme však zapomenout, že i novináři jsou výstupem českého vysokého školství.

Problém „zlomené nohy“ není problém jen České republiky, je ale pochopitelné, že českou realitu vnímáme bezprostředněji a máme ji více na dosah. Kdekdo by řekl, že českou realitu můžeme i ovlivnit. V tom by však byl z mé strany dílčí nesouhlas.

Podstata problému
Překvapivě tento proces sociální destabilizace a jednorozměrnosti obyvatelstva není problémem vkusu nebo morálky, nýbrž je to problém strukturální. Domnívám se, že stejným procesem by si prošla nejen neoliberální společnost, ale i společnost keynesiánského kompromisu. Ovšem u druhého zmíněného by to nebylo pouhým okem pozorovatelné, neoliberalismus tento strukturální proces katalyzuje.

Podstatou takového stavu jsou produkční vztahy a produkční proces. Hlavní slovo dostává čím dál tím více společenská dělba práce, kterou popsal již v 18. století David Ricardo, následně ji v některých aspektech kritizoval Karel Marx. Společenská dělba práce si vyžaduje vysokou míru profesionalizace námezdních sil, aby vůbec mohla fungovat. Ovšem tato profesionalizace eskaluje do takových proporcí, kterých zakoušíme dnes.

Vysoké školství studenty připravuje de facto na to, aby se stali nástroji svého oboru. Tento produkční vztah tedy vytváří společnost „otupělé inteligence“ a „konzumní masy“. Výsledek je na hony vzdálený představě Aristotelova Zoon Politikon, jíž si evropská společnost dala za vzor. Problematikou konzumu jako sociálního deformátora se zabývala frankfurtská škola v první polovině 20. století nebo Slavoj Žižek v polovině druhé.

Existuje řešení?
Kritické myšlení je jednou z posledních překážek efektivních produkčních vztahů v postkapitalistické ekonomice. Řešením ovšem není okamžité rozbourání současného ekonomického systému, to postupně bude spíše důsledkem. Jako hlavní problém vidím celkovou podobu školství, která daleko raději bývá pouhým zdrojem informací než učitelem dialektiky.

Účinnou dialektiku by mělo zajišťovat povinné studium humanitního základu na každé škole (tzn. i přírodovědného zaměření – tyto obory absolutně abstrahují studium od společenské situace!), ale ne tak, jak to známe dnes, nýbrž formou diskuze. Pokud chceme eliminovat negativní projevy krajní společenské dělby práce, musíme akceptovat to, že humanitní základ je podhoubím takové eliminace.

A co si myslíte vy? Diskuse (4 příspěvky)

Martin Profant - Praha 7

Drobná chyba? Pondělí, 4.Března 2013, 10:23:1

Dílo Davida Ricarda nespadá do osmnáctého,ale do devatenáctého století, ovšem význam "společenské" dělby práce objevil pro moderní diskuse nejpozději Locke (ale to jsme zase o století vedle) a když už bychom byli u té ekonomie a 18. století, pak tu máme Adama Smitha.
Mimochodem, co kritizoval Karel Marx? Ricardovy úvahy o společenské dělbě práce anebo společenskou dělbu práce jako takovou (byť v dílčích aspektech)? Ale právě v této věci, pokud si vzpomínám, Marx Ricarda nekritizoval a krtitizovat společenskou dělbu práce by bylo jako jako kritizovat lavinu.Obojí se prostě děje.

Hnidopišství? Ale ne, chci podpořit autora. Humanitní vzdělání u nás musí být opravdu ve psí, když se lidem stávají jaksi mimochodem podobné chybičky.

Jaroslav Hajek - Přisluhovač globálního kapitalismu, Mnichov

Povinná diskuze, Pondělí, 4.Března 2013, 13:06:51

proč ne? Je to ale celkem jedno, už za mého studia se diskutovalo o sto šest, a nikdo nás nenutil. Pochybuju, že se to zásadně změnilo.

Jan Konvalinka - biochemik

??? Pondělí, 4.Března 2013, 18:15:30

S tím textem nemohu souhlasit, moji studenti na UK přistupují ke světu, svému okolí i sami k sobě velmi kriticky. Autor navíc úplně ignoruje skutečnost, že dnes na vysoké školy nevstupuje 5 nebo 8% populace jako před třiceti lety, nýbrž přes 65%. To samozřejmě úplně předefinovává úlohu a postavení vysokých škol v dnešním světě. Pouhé absolutorium vysoké školy člověka prostě nezařazuje automaticky mezi kulturní nebo jakoukoli jinou elitu, ta vzniká jinak.

V situaci, kdy nějakou formu terciárního vzdělání bude mít dvě třetiny populačního ročníku, už samotný vysokoškolský diplom nezaručuje vůbec nic.

Martin Profant - Praha 7

Pro JK Pondělí, 4.Března 2013, 19:30:0

Vysokoškolský titul nezaručoval z hlediska obecné vzdělanosti a vhledu nic už dávno pradávno. Pojem fachidiot se rozšířil už někdy ve třicátých letech. Statisticky je samozřejmě pravděpodobné, že mezi návštěvníky galerií, divadel a filmových klubů náročného diváka bude o něco málo vyšší zastoupení vysokoškolsky vzdělaných než v celkové populaci (po odečtení studentů, kteří budou představovat extrémní hodnotu), ale to nevypovídá o jednotlivcích. Vysokoškolák může být kulturní kretén bez toho,že přestal být dobrý (a uznávaný) lékař, biochemik či filosof.
Skutečně vážný problém návrhu Radima Hejduka spočívá v něčem jiném. Vysoká škola přichází po ukončení všeobecného vzdělání. Pokud za něco stojí, pak vtahuje studenty do problémů určitého zaměření,nutí je,aby se vypořádali s určitými myšlenkovými přístupy, zvládli konkrétní kategoriální aparát,osvojili určitou řemeslnou rutinu,penzum dovedností a minimálních znalostí. Ty jsou odlišné od zaměření a okruhu, který vyžaduje jiná vědecká disciplina. A právě v době odborné iniciace by bylo mimořádně těžké sedět na dvou židlích. Proto by ten humanitní základ degeneroval do grotesky obdobné někdejší výuce marxismu-leninismu.
Ano, bylo by fajn, kdyby vysokoškolsky vzdělaný člověk uměl napsat článek, veřejně promluvit a diskutovat o věcech obecných či o záležitostech vkusu,nicméně to ho nemůže naučit vysoká škola. To býval úkol gymnasia,právě tak jako cizí jazyky.
University jsou z mnoha důvodů jako instituce ve psí,dochází k privatizaci kateder vůči fakultám, chybí společný studentský život apod. Na Karlově universitě jsou dvě katedry politologie a jejich studenti se navzájem neznají, oni se pomalu neznají ani studenti v jednom ročníku jednoho oboru apod.
Ale to je jiný problém, problém s minimální humanitní kulturou sem nepatří, ten souvisí s krizí středního, nikoli vysokého školství.
Samozřejmě, nic proti tomu, kdyby se našli prostředky pro fakultativní nabídku např. rétoriky pro studenty.

P.s. dvou třetinám populačního ročníku:
Podíl těch, kteří začínají v daném roce studovat, odpovídá zhruba 65% těch, kteří v daném roce dosáhnout 18 let (dnes se občas používá jako referenční ročník ten devatenáctiletých, ale rozdíl není příliš významný). Při množství lidí, kteří začínají studovat po druhé či po třetí, můžeme uvažovat spíše o polovině něž dvou třetinách studentů v jednotlivých populačních ročnících či vymezené věkové kohortě.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.