Všechno svinstvo je odhaleno

Mezi Edwardem Snowdenem a ekonomem Thomasem Pikettym lze najít jisté podobnosti. Pikettyho dílo Kapitál v 21. století je specifickým aktem whistleblowingu. Ale ani Snowden, ani Piketty nepředstavují cestu, ani bod obratu globálních pořádků.

Co mají společného americký whistleblower Edward Snowden a francouzský ekonom Thomas Piketty? Tvrdím, že víc než by se mohlo na první pohled zdát.

Václav Bělohradský, příkladně věren své postmoderní pojmové rozšafnosti, používá při definování charakteru současné společnosti bizarní sousloví „globální vesnice odvrácených stran všeho“. Poukazuje tím na zvláštní podobu systému, v němž globální společenství na začátku jednadvacátého století figuruje.

Křehké mocenské struktury minulosti vynakládaly obrovské úsilí, aby na veřejnost neunikly sebebezvýznamnější polo-důkazy o tom, že jsou tyto zdánlivé kolosy ve skutečnosti pouze potěmkinovskými vesnicemi s malou dušičkou na hraně kolapsu.

Jednadvacáté století nám na scéně dějin vyjevuje nový model mocenské hegemonie: na veřejnost se valí záplava dat o falešnosti takřka všeho, s čím se dnes člověk (byť většinou jen skrze obrazovku) setká; a nic zásadního se neděje. Musíme si klást nepříjemnou trojotázku: Jak velká je Moc, kterou neohrozí ani veřejné mínění? Kdo nebo co je jejím epochálním nositelem? A kdo je vykonavatelem její vůle?

Fetišizace excesu
Spojnicí současných vyhroceností by mohla být analýza fenoménu zvaného whistleblowing. Výraz „whistleblower“ pochází ze soukromého sektoru 60. let. Původně označoval firemního zaměstnance z nižších pozic (nejčastěji účetního), který v účetnictví svého zaměstnavatele odhalil korupci a anonymně ji ohlásil. Poté zpravidla následovalo vyšetřování a exemplární potrestání konkrétních hříšníků z řad manažerů.

Korporace spočítala ztráty, vypracovala strategii očištění svého jména na trhu poukazem na „individuální selhání“ či „osobní exces“ a mohlo se jet dál. Jakým typem „whistleblowera“ je Edward Snowden, Bradley Manning nebo Julian Assange? A jakou roli hraje podobný whistleblowing v globálním měřítku?

Mocenská hierarchie dnes v lecčems připomíná velikou korporaci. Pokud se někdo ze státních úředníků odhodlá prozradit špinavé praktiky svého úřadu, bude státní moc reagovat v zásadě stejně jako ta korporátní: začne očišťovat svou vizitku v očích zahraničních partnerů a předhodí zprvu vyjevenému davu personifikace obětních beránků, kteří se, jak vyplynulo z tajných dokumentů, dopustili „individuálních excesů“.

Jako bonus se bude stát pokoušet využít svého hlavního legitimizačního aparátu v podobě legislativy k dopadení a potrestání samotného hrdinného odhalitele (ústavně transformovaného ve vlastizrádce). A pak se může jet dál.


Edward Snowden nám na nepřeberné hromadě faktických důkazů ukázal, že americká administrativa spolupracuje s korporátním sektorem a špehuje lidi. Grafika Guardian

V případě soukromého sektoru je tedy jediným efektem whistleblowingu dočasné oslabení (finančně i co do renomé) odhalené korporace a logické posílení konkurenčních korporací v rámci daného sektoru. V případě sektoru státního pak podle stejné šablony povede odhalení excesů k oslabení pozice dané země v rámci mezinárodních uskupení, jichž je země členem (pokud ovšem nebudou i ostatní velmoci odhaleny ze stejných zločinů a nebude tak znovu nastolena přirozená rovnováha).

V případě zemí velikosti USA pak samozřejmě dojde k posílení pozice soků v boji o globální hegemonii: země jako Čína nebo Rusko mohou v případě obnažení americké politiky poukazovat na pokrytectví atlantických proklamací svobody a lidských práv.

Hypotéza mého článku je dvojí. Zaprvé tvrdím, že Pikettyho ekonomické megadílo Kapitál v 21. století je svým způsobem specifickým aktem whistleblowingu.

Pokud hovoříme o první části „Nového Kapitálu“, mluvíme o širokém a působivém vzorku empirických dat, na nichž charismatický levý liberál z Francie staví svou tezi: „Ti nahoře se utrhli ze řetězu a je třeba jim přiškrtit kejháky, protože škodí západní společnosti (takové naší osvícené korporaci), jež se řítí do stejné šlamastyky, v jaké utonula mezi válkami.“ Je až půvabné, jak podobně foukal před sto padesáti lety do píšťalky Karl Marx.

Co se druhé části Pikettyho práce týče, tam už by se Marx s francouzským fešáckým lektorem asi řádně porafal. Zatímco Marx ze svých analýz vyvodil, že jedinou možnou cestou je „skoncovat s tím svinstvem“, Piketty jakoby pouze tlumočil keynesovské „daňově a sociálně solidární“ předpisy, podle nichž rýsovala zdevastovaná Evropa svou poválečnou rekonvalescenci. Je to vskutku uklidňující, že budeme mít u koho čerpat inspiraci, až začneme sčítat ztráty po Válce číslo tři (zbude-li, kdo by sčítal).

Spektákl a předstírání
To nás přivádí k druhé hypotéze. Ani Snowden, ani Piketty nepředstavují ani cestu, ani bod obratu globálních pořádků. Měli bychom si položit badiouovskou otázku: Jaké reality jsou dnešní excesy spektáklem? Edward Snowden nám na nepřeberné hromadě faktických důkazů ukázal, že americká administrativa spolupracuje s korporátním sektorem a špehuje lidi.

Thomas Piketty nám na stejné kupě nevyvratitelných faktů předvedl, že kapitál generuje neudržitelnou spirálu nerovnosti, a že určitý stupeň nerovnosti rozvrací společnost. Jako bychom z nějakého důvodu potřebovali pěstěné západní liberály, aby z pozic mediálních superstar konstatovali do našich obýváků zjevné.

Podle Slavoje Žižka snowdenovská odhalení neznamenají nic podstatného, pouze mění poměry v rámci rovnováhy všeobecného předstírání: před Snowdenem všichni věděli, že vláda špehuje lidi, ale předstírali, že to nevědí. Vláda věděla, že to všichni vědí, ale předstírala, že to neví.

Po Snowdenovi stále všichni vědí, že vláda špehuje lidi, ale už nemusejí předstírat, že to nevědí, jelikož sama vláda musela přiznat, že špehuje lidi, a nemusí tak dál předstírat, že neví, že to o ní všichni vědí. Nyní sice všichni všechno víme, ale beztak nemáme ponětí, co si s tím počít. A tak se jede dál.

Hlavní zpravodajské relace jako by v posledních měsících pouze monotónně přepínaly čtveřici diapozitivů s těžkou vojenskou technikou v Palestině, Iráku, na Ukrajině a dokonce už i v srdci „největší demokracie na světě“ – přímo v ulicích Saint Louis.

Globální vesnice se děsí možných kontur světového průšvihu s precedentem holokaustu; Evropou obchází strašidlo kolize, jejíž realita může být nevyhnutelná. A na řadu přichází spektákl odvrácených stran, strhující představení plné nečekaných prozrazení, odhalení padouchů v tělech hrdinů, výstava nevyvratitelnosti empirických dat a rozuzlení v podobě triumfálního ukazování prstem.

Jenže pokud se ukáže, že svou odvrácenou stranu má úplně všechno, stává se sama zvrácenost normalitou. Všechno svinstvo je odhaleno: ukazuje se, že všechno je svinstvo. Akorát nám pořád tak nějak chybí onen Aktér, který by s tím svinstvem skoncoval.

A co si myslíte vy? Diskuse (4 příspěvky)

Josef Poláček - Manuální pracovník

Středa, 24.Září 2014, 20:03:56

Třeba nám to celé "svinstvo" ve skutečnosti až zas tak moc nevadí?...

Paja_velka_fatra_cb

Pavel Holubec - kdesi v Česku

Rozvíjet rovnováhu Středa, 24.Září 2014, 21:45:42

To, že všechno má svou odvrácenou stranu, přeci není žádnou novinkou. Stačí se podívat na symbol taa. Buď přijmeme život v jeho protikladech, anebo skončíme u popírání poloviny veškeré reality.

Pohlédl jsem do Tao Te Tingu, a mé oko spočinulo na 9. kapitole:

"Chceš-li podržet něco do krajnosti plné,
lépe, když toho necháš.
Chceš-li podržet něco do krajnosti ostré,
nadlouho to nezachováš.

Máš-li plnou síť zlata a drahokamů,
nic ti ji nemůže uchránit.
Máš-li moc a bohatství - a k tomu zpupnost,
nemůžeš ujít vlastní zkáze.

Dovršit své dílo,
splnit své poslání
a stáhnout se do ústraní -
toť cesta nebeského tao."

Josef Poláček - Manuální pracovník

Čtvrtek, 25.Září 2014, 17:32:34

Je opravdu nemálo fascinující, jak velice blízká je východní moudrost (zde obsažená a vyjádřená v "Tao") etice takového Aristotela.

Ukazuje se vždycky znovu, že opravdu velcí myslitelé docházejí pravidelně k těm samým závěrům, bez ohledu na vzdálenosti prostoru i času...

Jak symbolicke p. Holubec Čtvrtek, 25.Září 2014, 19:53:29

Bily Putin proti cernemu Obamovi. Pokud prevazi jeden, ci dokonce padne, bude rovnovaha sveta narusena. Buh ochranuj Putina i Obamu.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.